na Blog.cz

Škola... stala se inspirací...

Vše se stane inspirací, když ... se stanete inspirací? o_o neAle nedost netěchle Nemíší.

K začátku t/m/kaková věta. Hmmm, paní učitelko. Thumbs up!

"V organismu všechno souvisí se vším."

Hm, paní učitelko, nejen v organismu, paní učitelko.

Toť k duc.hovnímu.

Jde se na ohňostroje.

I učitel neví vše... není to robot na moudrost (O_o) tak respekt plís!

Třída: Vzrušeně debatující a snažící se vysvětlit panu učitelovi, že to prostě NEJDE POCHOPIT, do prkénka oslového.

Učitel hledící na třídu: Nerozumím tomu, čemu nerozumíte.

Měli jsme supla, přišel, sedl si, promluvil, zvítězil.

Učitel: Nemá tu někdo nabíječku na noťas?

Třída: výbuch

Učitel: Ne?

Třída: rozjařenost z nového objevu

Učitel vykřikuje po třídě: Tak mááá nebo néé?! ...

Domča: Můžu na fejsbuk?

Učitel: Tak to tam můžem jít oba.

Téma: Výroba kořalek, rumů a koňaků. (pořád supl)

Učitel: Z čeho se vyrábí koňak?

Třída: Z vajec. . .

Učitel: Jééé!! *facepalm* Co se vyrábí z vajíčka?

MistrLůcka: Pomazánka.

Jo, Luci, nedávno takovou dělala babička, vše souvisí se vším, hmm!

Orientační otázka, vzhledem k tomu, že jsme se bavili o těch alkokoňů.

Učitel: Kolik ti je?

Domča: 18 (=15)

Učitel: To už jsi taková stará rašpla?!

:D

Jo no.

To jo.

A to vše se stalo jen za den. Áchjo! :D

Oukej.

Fájn.

Oukej.

Fájn. Rájn cvájn.
Ještě se vzpamatovávám.

Jako když mi učitel po hodině hudebky řekne "Vzpamatuj se Andreo!" a já vím, že prostě ví a já nevím, ale cítím vše možné.

Nebo když jdu po ulici, v uších mi doznívá tělesné ticho jednoho určitého profesora, s kterým jsem se setkala zatím jen jednou a snad né naposled a slova "Stojí sama nad sebou," a nestarám se, jestli mě lidi vidí brečet a ani se nestarám, že to zní moc zvýrazněně, i když je to jen malý neurčitý moment schovaný...

Nebo když se ze všech svých sil snažím normálně usmívat a to si ještě neuvědomuju to teplo, o které se semnou podělil Ondřej. A pak stisk ruky.

Nebo když jedu autobusem a prostě jedu. A nebo když se snažím vyfotit ten západ slunce, ale baterka se vybíjí.

Nebo když se prostě bojím. Bojím. BOJÍM SE. Bojím se. Nebo když v noci nespím a zpívám si to nebo to nebo to

a koukám na jednu jedinou hvězdu a usmívám se a bojím se.

Nebo.... když cítím bolest na patě zpívat. A tančit. A vlnit se. A cítit jak pulzuje..... Bolest tu je.

A nebo... o čem jsem to chtěla psát?

Nebo když se mi láme nehet. A já z toho mít depku. Já mít depku z nehet! HA! Ha! Ha!

A nebo když je šok.

Nevím co je to šok. Nevím jestli nevím nic.

Výdech nádech.

A tady to je. Prosté bytí, stokrát omílané. Bytí, pití lití slití.

Žádné pocity, žádné myšlenky, žádné žádné.

Tady je žádné.

Je to tady i není. Pořád! Pořád vám to sem budu dávat. Stokrát. Stoajednakrát a třikrát a čtyřikrát.

Kolikrát budu chtít.

Tak se VZPA-MA-TUJ-TE.

A nebo ryba. Zdechlá ryba. Té si vážím. Protože tam v tom okamžiku byla. Neměla oči v důlkách, vlastně nevím, kde byly ty oči, nebo jestli tam byly? Nebo nemo o_o

Ale... Pamatuji si ji. I jak smrděla. To pamatovat.

A to, že si ji pamatuju a je to nedůležité, tak právě proto to tak žeru. A pak stejně nežeru.

Ťaf.

Ťuf.

NÉÉÉ ;_; ať už napíšu cokoliv... kdykoliv... kolkokoliv.... přijde sestra nedokonavá.

Přijde sestra časová a sebere to.

Né že by mi to vadilo. A jo vadí. A teď zas nevadí.

*ždímá ždímá*

NUŽE. Budu se vzpamatovávat 15 dní. Třeba.

Ale budu.

Třeba. Domácí chleba.

Nebo mě najdete někde ve škole jako člověk. A budu všem říkat "coje" ... a budu všem říkat "tý jo" a ne nebudu šťastná. Budu nespokojená.

A kdoví co bude. Míšo, ty to víš, že.

A jáá... myšlenky sice jsou, ale ty myšlenky, které možná ovládají pocity, necítí nic.

Ale Džony... tohle vůbec neposlouchej ani to nepotřebuješ... ale jsi pořád svůj ^_^ Nikdo tě nemůže ukrást.

Stejně jako já.

Nebo kdokoliv jiný.

Třeba Káčka. (jako její foto)

Fájn.

Oukej.

Fájn.

Oukej.

Pá, už musím zhulenci. ^^

Dobře tobě, kdos vymyslel myšlení v člověku. Dobře tobě, jemuž bezprostorné, bezčasové a bezhlučné nebylo dost dobré.

Dobře tobě, kterýžto jsi už na začátku vymyslel něco, jako je ráj.

Dobře tobě, jenž jsi nakázal, že se nikdy nic nezmění.

Dobře tobě, kdos věděl, že si lidé budou myslet vždy opak.

Dobře tobě, kdos dal jablko Edě a vyhnal Adama a Edu z ráje. Kdos byl už v té chvíli rozdvojený, přitom pořád ten jeden, samý, samotný už tak brzo.

Dobře tobě, kdos to nechal být. Všechno nechat existovat. Ani jsi už nemohl zaniknout. Už bylo pozdě. Už tu to bylo.

Dobře tobě, kdos dokázal udělat z ničeho něco. Dobře tobě, protože takhle geniálně využít ničeho mohl jen můj předek.

Dobře Tobě. Dobře i mně.

Dobře i Vám. Dobře všem.

Picnu se.

Pic a ric pic.

Tohle už je na nemoc moc.

Tohle už je přemoc.

Tohle už je...

"Nechápu, která v sobě zahrnuje vše, co dokáže být." Ne-koneč-no.

Vše co se dokáže být představeno.

A skutečnost zbyde. Ta, kterou si nelze představit.

Pojď dál múzo všech múz. Pojď dál nečekaný.

Pojď dál nechápající slzo. Perlo. Krůpěji potu. Šepotu v křiku.

Pojď dál velké srdce.

Pojď dál Slepý Osle.

Pojď dál Spiiiidy.

Pojď dál Petře.

Pojď dál Filipe.

Pojď dál Káčko.

Pojď dál Toy.

Pojď dál sestro.

Pojď dál osvícený.

Pojď dál Nikdo a Nemohoucí.

A čekej to, na cos ani nepomyslel.

Pojď a zakopni.

Pojď a nechápej se mnou.

A najednou je ta záhada vyřešena.

Protože přišel další okamžik.

Jen on.

Jen tak. Jen nahý v sobě. Teda... nepřišel.. Přišla jen Michaela. (myšlenka >:|)

A to je rozdíl. A dualita. A rozbor a analýza, jak říká Petr.

Jednou jedna kámoška.. se smála tomu, že moje hodnoty nejdůležitější... byli spánek voda Slepý Osel Míša Partička...

Hlavně teda spánek a voda. Na čtyřech lístcích, a byli mi sebrány tři a zbyla Partička. To droga mi je ukradla. Zbyla Partička. Co si s ní počnu?

Ovšem, pak mi zase byli dány. To, co droga neumí. To, co Hospodin neumí. To co umí NeHospodin. Aneb nechápu, co jsem napsala, nevadí.

Přes všechny vášně jako Míša - Partička - Slepý Osel - voda, zbyde spánek. Smrtí nekončící.

A tak se z nejsložitějšího stává jedno duchý.

Tak se z chaosu vyvine klid.

A ticho, které není ani za prostorem ani za časem ani za sluncem ani za myšlenkou.

Opravdu. Olež! Ale nehorázně extrémně extrementně.

Ale bacha. Je nebezpečné věřit Mnichovi.

Je to další Sen.

"i když pak za to ale zaplatím."

"presne tak spocitas si to,ale hrajes tim co se nepocita"

Šup.

o___O když tak čumím na ten článek dává to asi nějaký jiný smysl než jsem měla v plánu o_O omg omg omg! :DDD A nebo dává ten, jaký jsem zamíšela?

Nevíííííííííííííííííííííííííííííím.

A jo. Ájo. Chytrost. Chyťrůst, stejně nechytíš! Nechytím.

Já dnes nechci. Nechci spát, nechci věřit. Chci být jen Slepým Oslem, i když nevím, jaký to je být jím, přesto... asi jím tedy jsem no.

Ale nechytříš.