Březen 2011

Why So Serious?!

29. března 2011 v 23:20
Já ten film musim vidět. Chachá! Našla jsem dobrého herce, wohahá! :D Sice je to film Batman, kterého, když jsem si kdysi pouštěla první díl, tak mě to nudilo, ale todleto :D
Už ten vzhled a to chování, které se jeví velice šíleně, je na pohled upoutajícní :D

Svačina 2.

29. března 2011 v 21:54 Hlášky/perličky :D
Na objednávku :D teda jen daní na blog jinak to video stvořila kámoška :D

Přísaha pchá cha cha cha

26. března 2011 v 16:45 psycho Pat a Matt v jednom
Dnes dávám svému tělu jednu zásadu. A to možná něco jako přísaha, ale ona to není úplně přísaha, jelikož přísahy svazují. Kdybych něco slíbila, odsoudila bych se k porušení slibu.
Ale vraťme se k tomu, co jsem to chtěla. Odedneška si nevemu žádný prášek ani vitamín a po dvou letech uvidíme! Já sice léky neberu ani tak (naposledy v listopadu možná tak ibalgin :D).. okolí problém nebude, protože nejlepší je o té "nemoci" nemluvit, protože když začnu huhňat, že mě bolí hlava, nebo že mi je špatně, hned se najde něco, na co by byl prášek. chá chá chá! Já jsem neřekla doma ani o dočasné alergii na med, protože to bychom hned se hnali k doktorovi na alergologii pchá :D A teď samozřejmě medík už jím zase normálně, to jen tělo toho už mělo dost --" Já moc nemocná nebývám, ale to neznamená, že jsem toto.. --"
A proč tohleto všecko? Protože Slepý Osel si zase musil vymyslet tuhlenctu větu: Už dnes se nikdo bez léků nedožije ani dvou let.
=D
Ale já to nebudu ani nijak dramatizovat, pojedeme normálně dále takhle nenápadně :D k lékařovi když přijdete, ten vám hned dá antibiotika blé! >:[ podle mě je to jen sugesce a k tomu zbytečná, protože se soustředím tím pádem na tu nemoc a tím u posiluju žejo. Moje medicína je, prostě se té nemoci poddat a "žít s ní" pěkně spravedlivě odpykat co se tělu nelíbí atd atd.
pchá chá chá mě se to tu mele! :D Já mám vlastně ráda nemoci. Pak se začnu soustředit na tělo, zpozorním nó a k tomu se mužu vymluvit ze školy a jen nic nedělat. Takhle nám nemoc slouží! Pcha cha cha cha.
Tuž jak říkám, uvidíme. Ono je nejlepší dělat že tu nejste.. wuhaah... no ale moc bych se nesmála :D
*ten nohavica s tou harmonikou uplně jeví jinou atmosféru *¬*

I kill you!

25. března 2011 v 17:08
Já tady někeho zabiju! A ne nebude to Katka!
Krom toho ve škole je naprostej cirkusák.. jsem vymazaná.. naprosto :D teda spíš ještě víc zafixovaná a bylo by dobré vrátit se zpět do starejsh kolejí... sem tu načerno a nevim na co mám nadávat dřív. Snad jen Ave Slepý Osel! :D
tak proto to píšu tak stručně abysi někdo nemyslel (hlavně kačenka která si muj blog číst muže a ja jeji ne co ¬_¬")

tak jako řikam dneska v matice mi přišlo že pišeme uplne kraviny a že je to upee o ničem.. nebo o přestávkách "proč tu sakra jsme v zavřené škole?" a pohled z teho okna --" bych se na to mohla :D né kecám. tak já jen přemýšlíím jak by to bylo kdyby.. bláblá.. sme se bavili o brigádách.. ne že by to bylo vtipné.. všichni si prostě myslijou to samí a je tady teho horda když se postavím na neutrál o_o bweh bweh bweh... krom teho... chach chach chach chach.-. prostě nemám slov jak fungujeme sebe bych nanejvýš považovala za slídila :D někdy jsem měla i pcoit, že mě sami pře-programují (toe blbé slovo x_x) než na to, na co jsem byla zvyklá... já bych viděla jídlo jen na klíčky zeleninu ale ne z obchoud .D kukuřici sušenou ale taky ne z obchodu bo ta je modifikovaná -.-" a když sme se o tom tak bavili tak babička (heh) že kdyby o tom jídle měl takhle každý přemýšlet tak by pak nejedl nic a o to právě i de mám vždy chuť říct .. to prostě nejde to do sebe jen cpát.. první bod je aspoň jíst vědomě když už nic. Blááááááááááááááááááá u_u já se potřebovala vypsat ale stejně se mi neuleví když můj blog už není jak se temu volá? v.i.p. asi ne ale něoc v tom smyslu --" šak řikam se na to někdy vyprdnu uplně a bude
prostě pudem brečet

Trest smrti.. a je to opravdu trest?

24. března 2011 v 17:59 | Khira |  Blok
Tohle je opravdu veselé téma, plné radosti a života, které nám určitě něco dá, takže na to určitě napíšu.
:D (jde o sázku s kamarády, kdo napíše do čtvrtka článek na téma týdne tak nekupuje gejšu a mě se dvě gejši fakt kupovat nechce, stojí 38 KáČé, no pchech.)

Stručně: No fakt, co znamená pro zločince trest smrti? Ví vůbec někdo, ten, kdo souhlasí pro znovuobnovení trestu smrti, co to pro zločince znamená? No jo, názorů je hodně, všechny jsou ale v jádru stejné a pár jich jen vyčnívá. Já přímo teda nesnáším, když někdo říká "oko za oko" to je lidská nenávist, i když někdo by řekl "taky lidskost".

Já su toho názoru, že je to nehumanní, že nemáme právo zabíjet atd. A my na to taky právo nemáme. A rozhodně na to nemají právo soudy. Tohle si může říct pohodlnej člověk. Na druhou stranu je to totiž zavádějící otázka: Kdo je to zločinec a co provedl, aby si zasloužil trest smrti? Překvapivě, je to člověk, je to to stejné mimčo, které se narodilo mamči a stejně tak i poprvé ucítilo tenhle svět, takže, jsme na tom stejně. No ale až vyroste, je to něco jiného, jasněže.. zločinec, který by byl odsouzený k trestu smrti, je zakomplexovaný člověk zkažený tímto systémem. Myslíte si, že kdyby žil v prostém životě, kde by neměl mozek zavařený haldamy keců, tak by zabíjel pro radost, nebo s agresivity, či něco podobného? Když teď vyhodíme četnické humoresky..

Jako kdyby mi to bylo jedno, co? Kecat tu jen tak o trestu smrti a neznát to z praxe. Achichouvej ¬_¬

Další, co jsem chtěla říct je, že z jednoho pohledu, pro zločince je to i věc svobody a vysvobození se. Vězení, nebo smrt, je to vlastně jedno ne? Nikdo mě nebude ve vězení otravovat prací, nebo školou a smrt, to je luxus první třídy. Takže nejlepší to má ten, který je smířený se smrtí a nebere to panicky a nebojí se o svůj život. To by ovšem musel taky upustit od svého ega, díky kterému "byl odsouzen". No ale nakonec fakt. Představte si tu hordu problémů, které se s ním táhnou. A nakonec puf. Je to vlastně normální smrt uznána veřejností. Takový sebevrah to má těžší, když to musí dělat tajně a nedejbože mu to někdo ještě překazí. No, je tohle dost humanní? Máme právo rozhodovat o něčí smrti, když je přitom smrt tabu? Já nevím, ale člověk, který uznává trest smrti a sám se jí bojí, je tak trošku zbabělec.
Who knows ¬_¬ jak todle dopadne, ale já prostě říkám ne, protože je málo lidí, kteří se dokáží osvobodit (já to taky nejsem ¬_¬ já se jen řídím myšlenkami Obyčejné Nuly! :D)

Non - dictionary of the World 3. Dezorieontovaná

23. března 2011 v 20:22 | Jáááááá-j |  V akci
Já vím že si to nikdo nečte, ale tak co už :D Ani nevim jak to dopadne, což je celkem malér, ale něco mě snad napadne :D

Probudila se na temném místě. Temno ji doprovázelo doteď pořád, ale prozměnu nějakým způsobem prozřela a otevřela oči do černočerné tmy. Seděla. Ruce opřené. Kde to jsem? byla jediná otázka, kterou se teď chtěla dozvědět. Vstala proto a bezmyšlenkovitě šla rovno, i když nic neviděla. Bum do dveří, ano, trefila se. Sáhla s očekáváním na kliku a ony se pro její potěšení otevřely. Vlastně ani nechápala, proč by měly být zamčené. Jediné, co spatřila, bylo světlo. Všechno mělo světlý kontrast. Byla to malá kuchyň. Kuchyň s neznámými osobami. Dva muži a jedna žena.
"Co.. co se to.." hleděla na ně a oni na ni, ale s takovou potěchou a zvědavostí. Když nic neříkali, přešla ke stolu, kde seděli všichni tři a prostě se posadila a čekala.
"Takže co bude?" nadzvedla obočí. "Chci to vysvětlit," řekla přísným panovačným tónem. Mělo by to možná efekt, kdyby se jeden z nich neuchichtl do rukávu.
Zlobila se, že nic neříkají. Jeden byl, ten hnědovlasí, starší, střední věk, stejně tak tipla i tu ženu s blonďatým hárem. Třetí z nich měl vlasy černé, stejně jako jeho oči, to byl ten, co se uchichtl.
Trapné ticho ji tížilo, tak našla první dveře u linky a odkráčela si to k nim. Když promyšleným pohybem sáhla na kliku, objevil se u ní ten černovlasí, moc rychle na to, aby ten pohyb učinil normální člověk. Lekla se ho a začala couvat.
"Takhle to nepůjde," řekl hlubokým hlasem a vzal ji za ruku.
"Proč ne?" Swen byla dost hádavý člověk, milovala, jak se ostatní namáhají s argumenty, připadalo jí to vtipné, dost se tím bavila, ale v tomhle případě..
"Protože tě tu vězníme. A víš, bylo by blbé nechat tě jen tak odejít," pokrčil rameny a opřel se rukou o dveře.
Založila ruce. Stála si na svém. Muž od stolu se zvedl a vzdychl: "No tak se tu zatím pobavte, já si zatim jdu pro oheň," řekl zvláštním tónem a navázal spiklenecké spojení s tou ženou. Hm, skvělé. A? Co dál? Připadá si jako Alenka v říši divů.
"Nezapomeň na Charlieho," zavolala za ním žena od dřezu, a jak to dořekla, tak k Sweninýmu šoku, který ještě nezažila, chlap zamručel "jo," a vypařil se. Zmizel jako pára nad hrncem, úplně jako by.. jako by.. roztál.
V mozku ji začal blikat červený vykřičník. Kulila bulvy, dokud ji ten mladík nevzal za ruku a netáhl ji zpět do té tmavé světnice, kde prozřela. "Nne! Já tam nechci! Okamžitě mi vysvětlete, co se stalo! Hned teď nebo-" nedořekla svou větu, neboť přestala vnímat okolí a před očima jí zatancovala tma.

Ticho a tma. Ticho a tma ji doprovázeli na její nevědomé pouti. Její mozek nevěděl kde je, proč ta je, což se projevilo i na jejím spánku a jejích snech. Bloudila velikým labyrintem, který byl z živého plotu. Nemohla najít cíl, i když nevěděla, co vlastně hledá. Před cestou a na živým plotě viselo spousta, spousta klíčů. Když nějaký vzala do ruky, tak klíč spadl na zem, jako by byla duch a měla průhlednou ruku, za boha ho nemohla popadnout. Vyvádělo jí to z její odtržené realitní vnímavosti, jak to často ve snech bývá a pocítila bezmocnost. Po pár chvílích narazila na tmavočerného mladíka, který ji uhodil, jindy zase chlápka, který ji připadal povědomí.. měl v sobě nastíněnou stránku skryté šílenosti...
Našla truhlu. Když vešla do chodby, začala se postupně baculatit do půlkruhu. Její sen ji dovolil detailně si tu truhlu prohlédnout. Byla zlatá s červenými znaky rozprostřenými kolem ní, k tomu byla zamklá, zámek měl červenou barvu. Tohle si zapamatovala, což bylo zvláštní. Příběhla k té truhle a když popadla první zlatý klíč a její nohy, někdo jí položil ruku na rameno.
Kdo, to ale nevěděla, protože v ten moment se probudila.

Opět to bylo tmavé místo, no asi taky to stejné, pomyslela si s nechutným zjištěním, že kde by jinde mohla být. Zatímco tak seděla ve tmě, vzpomínala na své poslední dobrodružství.
Byla jsem v kuchyni a oni nic neříkali... pak ten chlápek zmizel a ten druhý mě chtěl umlčet.. no jo! On mě uhodil tak moc, že jsem omdlela. To ti teda nedaruju. Řekla s hněvem v ústech a nasupeně, stejně jako předtím, šla rovno, dokud nenarazila do dveří. Bóže, připadala si hloupě. Dveře se ale neotevřely. Oni mě zamkli, zjistila s podrážděním.
Otočila se do neznámé - komůrky a čekala, kdy si zvykne na tmu. Ale po minutě vyčkávání se nic nestalo. Jako by měla zavřené oči. Co to sakra! Nezbývá jí nic jiného, než se spoléhat na jeden ze smyslů - hmat. Natáhla ruce před sebe. Našla stůl, židli, o kterou málem zakopla, metr od ní postel. Šla dál a narazila na závěs. To přesně chtěla najít.
Odhrnula jej a ona spatřila okno a v tom okně... tmu. Vzpomněla si na toho chlapa co zmizel. Holka, tady čekej nečekané.

Není sama v místnosti, projelo jí myslí. Cítila to. Ve tmě se pohnulo cosi. To je špatné, to je špatné, co teď? Vždyť ten prostor byl tak malý. Byla v mezisvětech. Její vnímání bylo naprosto zmateno. Nemohla se spoléhat na své oči. Tohle jí nejvíce mátlo. Měla strach, velký strach, opřená o zeď zírala do pokoje. Ať už se začne sakra něco dít, nebo zešílím, zaklela v duchu.
Jako na povel, se něco doopravdy stalo. Byl to rychlý pohyb, někdo ji vzal za ruku a ona vyděšením vykřikla. Cizí ruka ji pustila a zakryla jí pusu.
"Ššš.. to je v pořádku," řekl hluboce posazený hlas ve velké blízkosti u jejího ucha. Zavřela oči, nic nechtěla vidět.
Odemkly se dveře a na místnost dopadlo světlo jako nějaká záchrana, které obklopilo obrys postavy.

"Krucipísek, chlapče, co ji tak děsíš? Já jsem se už lekla, co se stalo," zanadával ženský hlas. Hlas stále blízko u ní se zahihňal. Pak ji pomalu sundal ruku z úst a uvolnil ji cestu.
"Pojď," a v ten moment byla v kuchyni. Moc rychle. Ne, nevěděla jak.
"Chtěla utéct, zaslouží si to," pokrčil rameny černovlasí muž, ten, který ji předtím uhodil. Ten se teď na ni otočil a zase se jí vysmíval.
Swen nevěděla, co dělat. Byla příliš vyděšená a zmatená a taky utlačená ke zdi. Připadala si, a i vlastně byla, v jiném teritoriu, kde si nesmí nic dovolit, protože věci tam jsou jí neznámé a přesahují její vlastní moc. Musela se podřídit ostatním, jinak to prostě nešlo, i když to bylo pod její úroveň, hodně ji dráždila autorita a rozkazy.
A teď ji momentálně bralo energii, jak nevěděla, co se děje.
"Posaď se," promluvila žena a ukázala jí na židli s talířkem.
Swen se posadila, mladík vedle ní s jiskřivýma očima. Swen se otočila od něj na jídlo a zírala.
"Tak se najez," pobídla jí žena.
"Eliot by to už zhltl jednou zadní," pokývla na něj. V jejích očích bylo něco, co jí připomínalo výstrahu. Poslechni, nebo utíkej daleko, daleko odsud. Neodolala a musela zkusit své štěstí: "Já nemám hlad," řekla co nejzřetelněji a do hlavy se jí dral provokativní výraz. Nějak si tu energii vzít zpět musí, je její.
"Herdek poslouchej co ti říkám! Ani si neochutnala!" zařhmotnila a pleskla ji po hlavě utěrkou.
Panebože, to není normální. To není normální, co jsou to za lidi, že si tohle dovolují k úplně cizímu člověku?
Chvíly tak na sebe zíraly, Eliot jediný se usmíval, až nakonec Swen ten oční kontakt nevydržela a zeptala se: "Jste vy vůbec nor-mál-ní? Co proboha ode mě chcete?"
"Statečná holka," zakřenil se Eliot vedle ní.
"Tak a dost. Eliote, vypadni z mé kuchyně. Běž otravovat někoho jiného!" zahřměla žena s rukama zaťatými v pěst.
Eliot ještě víc zavezl do židle a nadzvedl obočí. "Nemůžeš to brát tak vážně! K tomu to není jenom tvoje kuchyň."
"Eliote," oslovila ho stejným káravým tónem jako předtím, "až přijde tvůj švagr, postarám se o to, aby na tebe použil oheň, takže nyní raději odejdi a já se o ní postarám," její slova ji samy uklidnili a ona se pak uvolnila, "nebo snad chceš, abych se já postarala o tebe?" pohlédla na něj s úsměvem. Eliotovi tentokrát úsměv zmizel. Byla chvíle ticha, jako kdyby Eliot hrál, že si rozmýšlí tu výhružku. Pak se pomalu zvednul, pohled pořád upřený na té autoritivní ženě a začal protahovat: "No dóbře, nó dóbře, jak si tedy přeješ," utnul to a ke Swenině překvapení, ztratila pojem o prostoru.
"Ale ona půjde semnó," v jeho hlase slyšela opět výsměch. Dveře se zavřely, za dveřmy tlumený hlas ukřičené a rozzlobené ženy.
"Né, ja nechci nikam!" protestovala Swen, když ji táhl tmavou ulicí, která vypadala jako tunel, na jehož konci jde vidět jen světlo.
"Nemruč a buď potichu," zaskřehotal. Swen si nyní prohlédla jeho tvář. Byla ostražitá. Očima kmital po stěnách, na které se jevily okna, dveře, akorát namalované, tudíž něco jako iluze. K ničemu jinému to nemohla přisoudit. Před očima se jí vlnilo a ty vlny ji dráždily oči. Povzdechla si a otočila se zpět k Eliotovi. Ten se zastavil před jedněma namalovanýma dveřma a vypadalo to, že o něčem přemýšlí a váhá. Trvalo to celou věčnost. Swen ztratila nervy, skočila před něj a otevřela dveře. Do očí jí na okamžik udeřilo, stejně jako předtím, oslnivé světlo, pak vše ztichlo a ona si mohla prohlédnout situaci.
Zezadu ji, nejspíš Eliot, položil ruce na oči, čímž ji zabránil ve výhledu. "Hej, no to snad už ne!!" Zařvala na něj a ten její vysoký křik ji vyhodil ze spánku.

Probudila se. Porbudila se naprosto zmatená a dezorientovaná uprostřed noci u ní doma vedle spícího Eliota.

Musela jsem to utnout normáně, jak v tranzu jsem psala dál a dál! xD a musím říct, že další kapitola bude to nejtrapnější , co jsem v mém životě kdy napsala xD takže jestli to někdo čte (což doufám že ne) máte se na co těšit --"

Třídní exhibice xD

22. března 2011 v 23:13 | Khira |  psycho Pat a Matt v jednom
Máme rušnou třídu xD a po videích je teď vcelku poptávka xD
spíš oddechovka xDxD

Překvápko

21. března 2011 v 17:38 | Khira |  Hlášky/perličky :D
pro Kačku xD
Pšššššš xD
pěkný co? xDDD

Achichouvej achichouvej!

18. března 2011 v 22:31 | před vámi
Takhle ňák bych popsala tenhle článek.
A není to proto, že bych měla vyhlámanou náladu xD

Jakékoliv hledání vás posílá do pekla. Proč? Protože snažení ani hledání není možné bez nespokojenosti a tudíž bez cíle. Cíl však dodává kdo? Osvícený člověk se osvícení vysměje... řekne takové bahno fuj. Vysměje se všem naukám, všem knihám, všem filozofiím, všem Buddhům... Bude se smát až se hory budou zelenat. Bude říkat, spalte to, roztrhejte to, jsou to slova velkých hlupáků! Na jeho WC najdete místo toaletního papíru stránky duchovních knih v jeho sklepě najdete místo polen rozštípané sochy Buddhů a svatých. Na jeho obličeji nebude ani stopa po starostech a jejich místo vystřídá usměv a slzy. Úsměv a slzy... Slza je znakem, že oko vidí, že srdce cítí. Slzy které nejsou slzami utrpení.

Ti video. Chápete to? On po pěti minutách smátí řekne: "Takže tohle je tajemství proč zde žiješ." a smích - opět :D
hahahahaa..."i dont exist" ...hahaha
Já miluju Buddhy :D takovýýýýýýýýýý.. já nemužu :DD

Svačiná

18. března 2011 v 14:28 Hlášky/perličky :D
A především koblihová xDDD aneb kámoška udělala video z naší třídy xDDD
Nakoncu mate aj teho sviňuchu ondřeja ten co furt otravuje --"