Duben 2011

Chuť/jídlo/chuť/pralinky :D

28. dubna 2011 v 18:25 | božerůžo |  Zpovědnice
Takže.. abych řekla, jsem teď asi ve čtecím týdnu na Beznadějném případě. Trkla mě jedna věc. Uvědomila jsem si, jak strašně moc v téhle době myslím na jídlo. Bezmyšlenkovitě. Aniž bych se nad tím pozastavila. Jen beru a je mi jedno co to semnou dělá, nevidím to.
Díky těm článkům, jsem se prostě musela nějak donutit. První fáze je, vždy myslet v té chvíli na to, o co jde, v čem je jádro. Pak to jde snadno.
A hned šak jak začnu s tím něco dělat, (nechápejte to jako bojovat, jelikož kdybych s tím nebojovala, tak bych to do sebe "ládovala" pořád stejnou měrou) začnou mi přicházet nabídky, možnost si vybrat. Zrovna teď před sebou mám pralinky (což máma ani nikdy nekupovala) a k tomu ještě třeba nadílky z velikonom a mysl se snaží nepozorovaně nalákat. Je to ze zvyku, abych si "zpříjemnila to čtení". Jenže jak mě už blikne připomenu si, proč je to špatné, co za tím stojí.. neustálá chuť, a že to bude horší. Chvíli si to i měřím a přemýšlím, proč si to chci vzít, když to stojí na prd a za tu několikaminutovou chuť to nestojí. Prostě ne. Hodně taky pomáhá, když si uvědomíte, co v tom je "něco škodlivého".. a čím víc toho začnete nesnášet, tím to jde líp, protože se připomenou ty zápory a později se tomu lze vyhýbat.. ne bojovat, vyhýbat, přejít myšlením hned jinde.. ale písmeny to rači nebudu popisovat, protože to v hlavě pak naběhnou jen ty napsaná, přečtená slova.. Problémem je, když zpohodlním a řeknu si "tak jednou po čase mi to nic neudělá" ... pak bude další "to mi nic neudělá" a jste zpátky v kole, i když si to nechcete přiznat. Pořád si myslíte, že jste za vodou a přitom vás mysl už dostala na svou stranu. Tákže paráda x_x zním jak beznadějný případ! :D a to je špatné, bo já tak nechcu znít.
Dokonce když jsem přemýšlelao těch pralinkách, tak jsem začala mít hlad... chacháá to je další věc :D :D jde to všemi způsoby, jak ukojit nenasecenou... přitom je to ta nešťastná iluze, ale to všeci víte, tak stím nebudu otravovat ¬_¬
Poslední dobu jsem měla "rychlokvašné" období (mě v tuhle chvíli napadlo =D),a to že jsem vůbec nezpomalila... nepřemýšlela o myšlenkách jako takových a na co v t chvíli myslím a jaký to má následky.
Ohledně kytary.. věc, která se mi neblíbí na tom je, že v pátek jsem na hodině a od pátku se musím učit zas znova na další pátek.. a já to tak nemívala.. v porovnání s tímhle jsem měla volné období. Ale chtěla jsem být v tomhle poctivá.. ale on sám učitel říkal, že nejhorší je, když se žák nutí.
Jo a ještě k tomu jídlu. Napadlo mě, že mysl může mít taktiku jak vás ošulit. Říct si "ne pralinky nechcu, prostě si ji nevezmu, mě jen tak neošálíš" a k tomu dodat "dyžtak až překonám tu chuť tak si možná v nějakou dobu dám"... a jednou si dáte a co pak že xD na druhou stranu to můžeme obrátit ve svůj prospěch. Řeknete si tu větu "že až na potom" a tak to oddálíte a mysl bude spokojená, protože má nějakou pojistku.. ale vždycky odmítnete, protože ten moment ještě nepřišel (a nepříjde, protože to je slib do budoucnosti, tudíž je to valstně samotná zbraň mysli). Je to prostá hra o_O když to ale vzdám a utnu to, další zbavování se toho bude ještě horší.. a k tomu.. je zbytečné vzdávat se abych to mohla zase obnovit žejo.. a další věc.. je hloupost myslet si, že když jeden den nebudu jíst (tudíž půst), tělo si oddychne. Tělo si neoddychne, neboť teprv pak začne pracovat naplno, elikož neměl žádné zátěže z toho dne.. musí se na to mírně pozvolna.. na druhý den mi bylo blbě z hladu, to sem nevěděla proč, když přece když jsem minule držela půst den tak mi to nic neudělalo.. jenže to ještě můj žaludek nebyl tak "zpustošen"až teď mi to docvaklo, když jsem se na to víc zaměřila
tuž tak -_-" konečně jsem vykecaná. Je dobré psat do blogu. Jelikož pak přemýšlíte jen o tom, že je to zveřejněne= a jen o obsahu jako celek. Nemusíte přemýšlet o každé věci protože to máte uskupené a tak xD to mi chybělo bo sem ted vubec nepsala ¬_¬

btw. ještě jedna věc kterou jsem zapomněla dodat během psaní článku. To je, že kdyby se as obrátil a my se vraceli do minulosti.. všechno by se prostě "přetáčelo".. tak by šlo poznat, kdo co bral, tomu nic nezůstane a ten kdo dává, ten dostane víc, co se týče jde materiálních věcí. Dál se mi už nechce přemýšlet .D

Včeličky, včeličký ^__^

22. dubna 2011 v 14:18 Fotomozkovna
Tak jsem fotila o_o teda snažila se o to.. a zrovna děda že kotroloval královnu. Já ju sice fotila, ale ta fotka je tak blbá .. takže snad příště :D Jednu fotku včely jsem max přiblížila, ona tam má krásné oči :D ta zvětšená je hned z tý druhý :D
Focení včel pro mě asi bude úchylkou ^w^

Nejradši bych se sebral a a odjel někam do pustiny/ Beznadějný případ

19. dubna 2011 v 21:04
Nejradši bych odjel někam do pustiny a žil s nějakými lidmi primitivním způsobem jak to nazývá tato společnost.

A co tě k tomu nutí? Nedívej se však na vnější podněty ale na vnitřní pocity. A co myslíš... kam utečeš před těmito vnitřními pocity? Kdybys věnoval tolik úsilí povznesení se nad tyto vlastní reakce a pocity než na to jak změnit ty podněty z venčí už dávno by jsi byl v království nebeském. A každý kdo tam je, pak už nemá takové starosti jak kde co a s čím... a staráním se o svůj život... kdykoliv se mu stane že nebude mít co do pusy a co na sebe nebo kam v zimě se schovat... v klidu a s úsměvem spokojeného vydechne a nechá tu tělo tak jak je... on totiž nepotřebuje žít... protože nemá motiv ani důvod žít ani odejít... prostě nechává to na všechno na bedrech vůle jiné než vlastní... Člověk utíká před něčím nebo za něčím protože není svobodný od sebe samého... proto může takto žít & bojovat & utíkat 90 let ale jeho starosti se budou jen množit. Škoda že neznáte sami sebe své bohatství... protože jakmile byste ho zahlédli... všechny vaše starosti o vaši zdejší budoucnost nebo posmrtnou budoucnost by byly zbytečné. Takto se člověk neustále zabývá malichernostmi...

Beznadějný případ

Nejlepší, co mohu

18. dubna 2011 v 21:24 V akci
Jo, takže... takže prostě tak. Jde o mé budoucí povolání. Řeknu to prostě takhle. Dala jsem dvě přihlášky na fotografku a jednu na cukrářku (nejen kvůli tomu, že je mi to blízké díky babičce, ale taky kámoška xD). A já.. no já jsem tak nějak tu fotografku vzdala, kvůli přijmačkám a kvůli tomu, že příjmačky = dost učení atd.

Fotografka. Jde o to, jak to vnímáte, podle toho vás to bude lákat. Já jsem se na fotografku přihlásila napřed proto, že je to někdo na volné noze a za druhé že na tom nebudu upoutaná na druhých..
například upřímně bych nemohla pracovat s dětmi (proto nejdu na pajdu), protože já bych nevěděla jak bych s něma vycházela no a prostě učitelkou bych prostě nemohla být, protože nechci sloužit pod černým lůnem (o_O) a za druhé protože jsem dala slib učiteli, který mě předtím varoval... to není jen o tom slibu ale každý den to mám před sebou, takže prostě ne, děkuji. Správný učitel, který s dětmi vychází, si našel svou cestu, svou oběť. To nevím jestli bych svládla. Ale to máme zase, jestli by.. Například obdivuji učitele na škole, který vypadá při hodinách naprosto klidně a blaženě (když to přeženu xD), nevytočí ho to, co by normálně mělo, on to prostě hodí za hlavu, někdy si vymyslí vlastní vtipné řešení (na obědech kolem nás prošel a my s kamarádkou vybíráme často maso a on to zpozoroval a začal "A co to maso tam?!" pak začal jiným tónem"To až nakonec? Dobře" přikývl a šel dál :D Prostě i když je učitel, neřeší kraviny a co nás učí a jaké známky, je mu vcelku jedno - takový "demokratický" :D) .. no ale abych se tu nerozpovídala o učitelech a vrátila se k tématu.
Rozdíl mezi tím, když budu fotografkou nebo cukrářkou je ta, jakou o tom máte představu. .. Hele teď jsem si vzpomněla, že jsem měla nejlepší slohovku a přitom mám určeno, že se neumím pořádně vyjadřovat své pocity atd (xD) a ty věty to tady dokazují.. (nedává to smysl xD)
Na fotografku jsem šla s představou, že mě bude naplňovat z hlediska pozorovatele. Já jsem ten za oponou, ten, který zachytí něco, co se děje na plátně, a vůbec není vidět... prostě.. vycházím z toho, že ráda strašně pozoruji ostatní dění kolem, ať už to jsou lidi kolem.. četla jsem to i v jedné staré knížce ve snáři s charakteristikou štíra..

"Ví se také o nich to, že rádi někoho sledují. A třebaže si nejednou říkají, že to už víckrát neudělají, přece neodolají, neboť je to jejich chorobná vlastnost. Jsou náramně zvědaví. Musí se dozvědět pravdu o soukromém životě osob, o které mají zájem. V tomto případě však nejde o nepřátelství, je to spíš špehování ze zábavy."
Ne se v ším obsahem ale musím souhlasit, není to určená pravda, nebo se s tím nechci smířit. Kdyby ale měla být každá osobnost stavěna na charakteristice znamení úplně do puntíku, tak jsme jak ovečky, zařazeny do řady (I když to jsme i tak).

A nejde jenom o lidi. Možná nejsem jediná kdo to tak má, že se rád staví do role toho stvořitele nějaké scény. Vlááádcem :D Mít to pevně v rukou :D
Zachycení třeba jen obyčejného dění, někde na malém místěna zeměkouli, na které se děje mnoho různých věcí najednou. Když ta fotka má duši, tak to je jen přibarvení a důkaz toho :D To jsem se třeba rozplývala nad tímhle. A fotka, podle mě definice zní, je zachycení té chvíle na věčnost. Dál - můžu se s ní podělit třeba s celým světem o tu krásnou malou chvíli.
Další věc je mít nad tím "tvořením" svobodu. To je ale každému jasné (snad). Jenže problémem je, že fotografka je na volné noze, a ačkoliv to byla jedna z věcí, proč jsem si to vybrala, stále je tam ten problém, nejistota :D
Zápor fotografa je to, že musí být vtíravý. Jedna věc je někde v klidu v přírodě fotit brouky, druhá věc je být na nějaké rušné akci a vtírat se před každou scénu :D Třetí věc je žádat o portréty, říkat si, jak se má postavit atd :D :D

Cukrářka. No, já nevím. Na jednu stranu, je to něco, u čeho můžu relaxovat, mě baví válet těsto, přemýšlet nad těmi surovinami, je to pro mě relaxace (ovšem někde na praxi, kde je honička, to asi není podle mých představ, co --"). K tomu, když Slepý Osel říkal, že uznává poctivou práci, při které se dá zpívat, a ne jen přemýšlet, ne vymýšlet, sedět v kanceláři, tak s ním souhlasím. Na druhou stranu mě odrazuje, že hlavním zdrojem té práce je CUKR. To je právě to :D když si spojím povolání cukrářka vyvstane mi na mysl rovnice prodej cukrovin = škodit lidem. Cestou možná tak je, pracovat pod černým pracovištěm a odrazovat od toho chachááá :D (to neřešit :D :D)
Sice první má představa, která mě napadla, byla pekař, ale ne vše je tak jednoduché --". Nemám ani páru, jak to bude :D za další jsou to právě ty představy, schválně jsem to tak vypsala.

Další věc jsou peníze. Cukrářka je méně náročnější a proto to dlěám kvůli mamce, ta mi sice říkala, že si mám vybrat podle toho, jak chci já, ale mě nezáleží na tom, jestli budu cukrářkou (já se umím přizpůsobit, někdy a když mě te"d napadá, to mě vcelku štve --"), já jsem si s tou fotogafkou stejně nebyla jista.. fotografka = 10 000 kč.. a kor když mi teď má platit kytaru cca 6 000 kč.. takže se, viléme, rozhodni a je to. Jestli bych se dokázala vzdát fotografky nebo kytary.. no já měla doslova vizi s kytarou :D, že se jinak než s hraním nevidím v budoucnosti. U kytary mám myšlenku od filmu Pokojný bojovník, kdy není ego, ale je jen tahle chvíle a tenhle nástroj, který tvoří nástroj. Protože bez toho nástroje by to nešlo, takže tahle chvíle.
To se ale liší od fotky, kdy zvěčníte chvíli a u kytary, kdy vytváříte melodii, které hned zaniknou.

(mě dneska fakt nějak nejede mozek a mám ho přetvářený na minimální činnost tudíž i lennost ve psavosti tak se nelekejte, ale nejspíš už to všechny stejně odradilo).. tuž... hustý ne? :D Babko raď! Kdybych se měla řídit Oslovými "radami" :D tak napřed je utrpení.. tak to mám teď s kytarou :D :D vlastně takže to je správná cesta, nejspíš :D :D místo toho, abych se učila na zítřejší (předpověď: katastrofální) hodinu tu sedím a vyprávím o tom... ha ha ha... mužeme se bavit, jak tohle pořád robíme, což.. Ale on si člověk řekne, když si zahraje pár not, že už to má v kapse a pak necvičí a pak se v hodině diví, že není soustředný a že je celej vyjukanej, kolik toho neumí... mě se minulou hodinu stáhlo hrdlo z toho, kolik věcí jsem neuměla... upřímně :D ale člověk se nepoučí (moudrá slova to.. chach..) sám maestro říkal "se mnou je život těžkej" a já mu to věřila :D :D

Nu, takže abychom to utli... tak já to asi neuvěřejnim, nebo co :D a jdu cvičit trochu, jóó? :D To já jen, že jsem dostala psavou a když se budete nudit, tak snad vás to nebude nudit víc, než když ste se nudili předtím...
tak zduř. A btw. vymyslela jsem další divnou anketu, tu jsem vytvořila po tom, co jsem zjistila, že v té první mi někdo DOKONCE hlasoval... 12 hlasování.. tvl..:D jáj já končim! :D

Your adress

15. dubna 2011 v 22:27
Tohle přeskočte, to dlouhý a běžte na druhý odstavec. Promise T_T

Hahaha chichichi. Slečna je zpátky. A jsu trochu.. vystrašená? :/ Až na tu třičtvrťovou hodinu (muj seriálek, jak říká dycky natěšeně babička :D). Bwááááááááááááááááááááá... jak jsem sem dávala ten článek s tou jitřní hvězdou... no, tak ta technika je čímdáltím víc (nechci použít to slovo) "osvobozující".. nebo spíš uklidňující. A to jsem to nedočetla do konce, takže se mám ještě na něco těšit... ale obecně.. zatímco u seriálu VD se můžete cpát a řehtat se a lámat hlavu o stůl o_O' tak u slepého osla nemáte chuť k jídlu (jenom tak k pití - vodě), nevíte jestli se máte smát nebo brečet (ale spíš
brečíte), v lepším případě žasnete nad obraty a postřehy myšlenek a k tomu se cítíte buď.. nevím jak nebo mizerně. No, ale abychom se, milánkové, posunuli. Nemohla jsem ani uvěřit, že už je (k)vík-end. Ale stejně v sobotu taky nemám volno jaj :D (a k tomu teď mi bylo oznámeno, že si mám uklízet pokoj.. jak říkali ve třídě, ráno začnu a večer zavolám, že nemužu že ještě uklizim :D)Ale přesně jak maestro povídalo - když se od teho odpustíte přijde to samo a hle, milej! Na světě máme příhodu o tom, jak se nám polorozpadá skupina, tak vás vezmou (nevadí, jdeme dál..).. a teď ta veselejší část... náhodou se vás jeden profík na hru na kytaru zeptá, jestli nemám zájem.. nu tak to tu máme. A tak si řeknete, proč ne. Nic ti to nevezme, že jo. Je to zábava. Bude to zábava. Já si nestěžuju, ne --" :D možná ve čtvrtek, kdy to bylo vše předemnou. Po dnešní (katastrofální) hodině jsem žasla nad tím, že se učím hrát. Wow! o_o A taky jsem žasla nad tím.. jak jste najednou za tou oponou, pod kterou jinak nejde vidět, dokud se toho nezůčastníte. Dokud se několik eg nedají dohromady, nepodpoří se. Víte, raději sem si nepustila píseň s kytarou, protože to by mi připomnělo, co už všechno neumím. Noo.. ale tak přemýšlím, že nikdo nemůže napodobit Slepého Osla. Nikdo nemá takovou energičnost a neústupnost as him? :D A vyvrátit každé slovíčko. Jednou chci vidět konverzaci s jedním týpkem z konohy a S. O. :D Protože Ten Týpek taky dost stírá. No... co jinak. Heh :D

Jednu dobu jsem si vzpomněla na můj pocit, který jsem zažila.. nevim kdy. Vím jen, že jsem měla malé nožky, a že jsem velké lidi viděla jako vysoké lidi a že už jsem i tvořila věty. Nu, nevim jestli to byl sen, ale asi ne. Bylo to něco, jako prozření zničehonic, ze tmy. Tma, kterou si doteď pamatuji dost jasně, zřetelně. Ale i tak, bylo něco za oponou. Taková atmosféra, když se díváte do dálky na hornatou zalesněnou plochu, semtam mlha, ty dálky.. no.. další věc, kterou si krásně pamatuji, je že v té tmě někdo velice zřetelně a jasně vyslovil tohle: "Já jednou zemřu." Pak se ta holčička snažila vcítit do toho, jak nežijete. A že jí to šlo! Podruhé zopakovala tu větu, aby si jí uvědomila. Význam slvo, který ji ohromil. A nejlepší na tom bylo, že ona neviděla nic. Neviděla ani smrt, vlastně nikdo nebyl! Předtím byl jen někdo, kdo vyslovil tu větu, ale dál nic. Dál nebyla ani ta atmosféra lesnatých dálek s harmonickou pomalou hudbou v pozadí (asi to moc přibarvuju). Viděla možnátak, jak lidé jdou dál a jsou v životě v jeho přítomnosti a ona nežije.. to bylo prostě.. rozdíl mezi tím, jak se do toho dá vžít teď a a jak se do toho dalo vžít předtím.. bylo to, že předtím jsem nebyla vůbec spjata s myšlenkami. Byl to prostě někdo jinej, ona byla jedna bytost a nějaké zaběhlé myšlenky, na které se ani nedalo myslet, odezněla ještě předtím, než se chystala vzniknout, ..prostě to nešlo. Byl někdo, kdo konal. Kdo komunikoval s okolím, kdo tančil a byl energický. A najednou, jakobyste celou dobu spali, ale předtím si nic nepamatovali, se probudila mysl a slyšeli ste se, jak říkáte "Já jednou umřu. JÁ jednou umřu." Třešničkou dortu bylo to, že ta bytost to věděla a začla si toho vážit toho, co činí. Pamatuju si, jak jsem to jednou říkala mámě a babičce, že jednou zemřu, a ty se rozesmály a řekly: "Nojo, ale tebe to čeká za hodně dlouhou dobu," a já jim věřila, mě to uklidnilo, a ta myšlenka už mě přestala strašit, doslova :D Tu starost jsem hodila na ně "oni zemřou dřív," oddechla jsem si a dál se věnovala okolí. Teď mě to neuklidní, teď o tom budu třeba přemýšlet i v jiných chvílích. Ale největší rozdil byl v tom přivlastnění si mysli, to jo. Každý to tak má asi :D spolužák s tím jednou taky začal prý "Taky si pamatujete to divné -nevím jaké použil slovo, takže si domyslete-? Já jen vím, že jsem zrovna přešel ke skříni s hračkami..." :D
Tuž i takové věci se dějí. Věc blbá je, že si na myšlenkový proudy zvyknete. No, to se mi teď už nechce řešit..
jinak ještě k tomu článku předtím (já se musíím vykecat ://) mi připomnělo jednu song od muse -
vem si vše co potřebuješ
a já vynahradím tvou lakotu..
prodám všechny tvé vzpomínky
za 15 liber ročně
ale jenom dobré dny

doufám, že jsi uviděla světlo
protože nikdo se ve skutečnosti nezajímá
jenom to předstírají
prodám všechny tvé vzpomínky
Za 15 liber ročně
Ale můžeš si zachovat špatné dny
*_*

Já ho prostě žeru..

14. dubna 2011 v 22:36 | Slepý Osel
aneb technika jitřníhvězdy :D :D (beztak někdo čekal Damona xD)

Technika jitřní hvězdy
Vyjděte večer ven, podívejte se na oblohu a vyberte si hvězdu, která je vám nejsympatičtější a dobře si zapamatujte jak vypadá. Pak se vraťte domů, uvolněte se, zaujměte pohodlnou polohu a upřete pozornost dovnitř sebe... scvrkněte se na tak malý bod... přesně tak malinký a zářící jako je ta hvězdička. Všechno okolo bude pak jen vaše tělo... jste uvnitř sebe... jste tak malincí a zářící... že vám nemůže nic ublížit... vše je od vás vzdálené a malinké jako ty ostatní hvězdy. Jste sami uvnitř sebe. A jste zářící světýlko v temnotě... vaším úkolem bude svítit a hřát... stále udržujte pozornost na ten malý bod... vžívejte se do něj... budete cítit jistotu naplnění a bezpečí... budete vidět jak se ve vás taví všechny vaše problémy... To zabere dost času... i několik dní... tolik let jste byli svou pozorností pořád venku... za horama ve svých snech, až váš vnitřek úplně ztemnal... začali jste se nenávidět a hledat lásku venku, sami sebe jste začali pizdit podle odborné literatury, sami se sebou bojovat... a není divu, že se dostavily různé bolesti, nastřádal chaos, nepořádek a stres...

Toto je velmi důležitá etapa... pokud toto nevyladíte... budou se problémy jen množit... Já vím, že dnes je uspěchaná doba... ale stavět se má až na skále... zkratka neexistuje. Jen se na to podívejte... kolik jste toho museli proti své vůli učinit, kolik sami ze sebe ztratit, kolik kompromisů přijmout, jen abyste se zalíbili světu... a svět vás mučí a žene dál a dál... stále zvyšuje laťku... A nutí vás zaměřovat pozornost stále ven... říká vám jací jste podle toho jak se to jemu hodí... ale copak to někdo jiný může vědět? Proč věříte takovým lidem? Protože neznáte sami sebe.
btw. čím to je, že on mě u každého odstavce dojímá.. :'(( =D *tupý pohled beznaděje*

Pejsek a miminko *-*

8. dubna 2011 v 21:57
Nebudu tu cukrovat šak uvidíte sami ^^
to je straně krásnééé jak to mimčo pak přestane ...
a btw. na tohle sem přišla díky Ianovi! xDDD chacháá

ďábelská hra na kytaru

7. dubna 2011 v 23:05 V akci
... tohle je fakt kruté xD bylo by hříchem to sem nedát... my god! :D
Tohle zahrají jen opravdoví mistři! a hlavně ten můj xD áááh krááása! xD
To je prostě.... nepopsatelné... wow :D
tohle v životě nezahraju i kdybych se snažila xD
Génius! A ještě pár procent za géniusem!
^___________^* dělají se mi z teho mešuge
ale nejvíc mě udivuje jak někdo tohle muže ještě poskvrnit xD pro amatéry to pěkně zní tak co jako xD
ať už to pro odborníky vypadá agresivněji na flamenco hru jak chce xD

Podlouhé době výkec/kal o_O""

4. dubna 2011 v 21:28
Jde totiž o to, že poslední dobou nedám dohromady souvislou větu, která by měla hlavu patu a .. myšlenku :D Jindy se mi z hlavy kouří tak, že musím vypsat nesmysli a nejvíc sem perlila po Oslových textech xD :D jednou jsem se dokonce přistihla, že po hodinách angličtiny (jakože třeba máme dvě hodiny angliny po sobě a skoro poslední (před výtvarko a ta se nepočítá :D)) mluvím v duchu anglicky :D :D a teď zas nemám času. Spíš čas má mě, což je velmi neuspokojivé :D Za druhé ... su nemocná, což se mi nestalo hodně dlouho. Jakože se tu nechcu nějak chlubit, ale myslím, že být dlouhodobě zdravá taky není v pořdku, přecejen. Znamená to, že (dle Obyčejné Nuly :D), když jsem byla tak dlouho zdravá, jsem v podstatě vyhovovala všem těm hajzlíkům (jak říká říďa o_O) a teď mi jenom ukazují, kdo je tu pánem :D aléé nevadíí. to přebolí.
Například, když už jsme u toho Oslíka. Začínám zjisčťovat, že je teď stále aktuální nejlepší duchovní učení, neboť každé toto se mi po nějaké době ukáže že není pravdivá, poněvadž ostatní najdou na tom chyby atd... ale Oslovi to nikdo nevyvraci a ani se nesnaží :D:D nebo to tak aspoň nevypadá. Jasně že odpůrců je hodně, ale on má vždycky na všechno odpověď z čehož nemužu taky bych chtěla umět :D alé *bláblábláblá*n *** * ***** *** ******** *** F:<

S povídkou je to taky na nule, i když nikomu to nebude ani vadit, čte to jen jeden člověk a ten jen proto, že se nudí :D ale i to je úspěch ne? :D nno nic.

A norrmálně mi tenhle týden přijde jako hodně nabitý. Taky já chodím jen do školy a tím můj denní program končí :D ale abych to shrnula tak(s cenzuroou, jakože nic nebude >:[ )
Po: Nová spolužačka ve třídě (která byla v poho na první den :D - Katka - náhoda je blbec! >:D)
Út: v podstatě ** ** ** ***** ***** ***** ***
St: Neví se jistě, ale pojedu za ***** ** *** ** ****** :D *¬* + bioobchůůdek + zásobování skořic :D :D už mi dochází takže mi to hezky vyšlo.. a k tomu si chci koupit bambusový sítko na bylinky! Počítám s tím, že mě to bude dohromady přesně 99 KáČé :D
Čt: v podstatě nic až na to, že je hudebka, což je vzrušující událost :D :D
Pá: To jsem právě měla *** ** ****** ale já zapomněla, že máme jet do osvětimi chachá! :D Taký trotl no kapiš to? --"
a to je všechno, co jsem chtěla říct :D :D

Ale já se ještě vrátím k temu oslíkovi. Maestro prý "šak si o prázdninách najde brigádu" ha ha ha... a pak: "a až si bude pěkně vydělávat tak si koupí nějakou pořádnou kytaru" tse :D já se vidím v budoucnosti na stopách oslíkova :D to vidí moc růžově. K tomu.. Mistr Slepý Osel se chtěl taky "vyučit" kytaristou! :D :D Náhoda? Ale nevím proč z toho zešel, nebo pořád ještě hraje, či jak je to, ale bylo by to hezké no.. o_O" ale na druhou stranu k čemu by mu to bylo, co? --"

Nu.. taký seriozní článek, ale já se tu už nemůžu pořádně vyspovídat, protože tu chodijó někteří ze školy (ne že by mi to tak vadilo, ale znáte to o_O") a pořádně vypsat se tu ani stejně nejde... cha cha cha cha.. ale abych furt nemlela kolem horké vody :D Slepý Osel by mi za tohle napráskal a nevím co by dělal, jelikož jeho činy, jakožto člověka odpojeného od matrxe, se nedají předvídat :D a ve fantazii určo ni *že jí to baví --"* ale to já schválně dělám ten článek tak dlouhý, aby ho nikdo nečet :D Ale mě se prostě chce mluvit o Mistrovi :D Protože on jedinej (oooooo :D) je člověk, u kterého, když si přečtu jeho články, tak u každého se snad rozbrečím :D :D (nesmát se a neřešit -_-")

Já končííím du pokračovat na druhej blog :P :D

*w*

2. dubna 2011 v 16:08 Nerubrikována
Mňamí
Kdyby bylo 1 apríla tak bych vás nachytala na to, že se učím hrát na kytaru tak ale :D sem na to zapomněla nu. A k tomu, koho to zajímá?
A schválně to porovnejte :D tu je Stefan. Že je lepčejší Damon?! :D

Bonus: xD
Tuž bacha na ňu E:<