Srpen 2011

Záchvat smíchu o_o" Ale dostatečný

20. srpna 2011 v 22:34 | Hele xD |  Nerubrikována
Panebože - co to je za ptákovinu! =D=D To si fakt poslechněte - je to z Kudykamu a je to v podání Ondřeje Brzobohatého, Vojty Dyka, Jana Maxiána a Ondřeje Rumly(nebo Rumla? :D:D). A že jim to ladí :D A k tomu tam už poznám i rysy Dyka :D Maséééc
Ty folééé to mi posel gule :D

Jo a tady přídavek obrázek nedávno před měsícem obkreslený.. takže chci slyšet názor od Pařeza, jasné?! :D
Jo a toho v pravo nahoře si nevšímejte mě se to nechtělo upravovat T_T ale to je stejnak fuk (btw. nesnáším kreslení brady! >_> :D:D)

Sledování myšlenek -> improvizace

18. srpna 2011 v 0:33 | Trapka :D |  V akci
.-. Tak já nevim.
Jdem si povědět. Myšlenky. Takže, sleduj.
Támhle! Jednu jsi zastřelil. Teda, jako šípem.
Ale ne lásky.
Na suchou kůru stromu se srdíčkem, růžovým.
Prý má hodně práce. Půjde to dál.
Teda, ty myšlenky.
Nuže... na co čekáš?

To je to, co nevím, ale povím ti, co čekám já.
Až příště vyjde měsíc, aby mohl zajít, opět.
Zajímavost. Přišel někdo, sebejmenován jakožto Spánek.
Tak dobré ráno a dopoledne. Příště v tomhle okamžiku se setkáváme.
:D A obrázek taky.
/Myšlenky. Ale jsem zvědavá, jestli v tom někdonalezne vlastní chod- pochod./
A já si zítra na oběd smažím polotučnou krupici.

Víííte co? V téhle písni jde krásně slyšet to ticho v pozadí. Teda aspoň na začátku.
Prostě měsíc v duši! :) Jdeme zažít sprchu sebelitování.
No nejsu trapná? :) kdo by si nechal odkrýt půdu svých zaprášených myšlenek. Po třetí a naposled - ahoj :D

Vojtík po druhé muhaaaaa

15. srpna 2011 v 20:49 Fotomozkovna
Vojta!!! Zamávejte mu! :D
Btw. :D nárokuju si autoráky! A Nárokovat si může ještě leda tak autor toho videa, z kteréhož jsem to šlohla, takže takhle si rozumíme :D :D

Megera mazec

7. srpna 2011 v 21:21 | Já a ona :D |  Fotomozkovna
No nejni to sranda? :D Já su cokoo. tatranka a ta funka nebo co je Kača :D

Each coming night.. Všechny nadcházející noci

5. srpna 2011 v 0:15 | Ten za tebou |  Zpovědnice
Nevím od čeho začít. Ale.. vezmeme to tak nějak jako vždy - chaotickým způsobem.
Mě je tenhle den nějak divně - takový divný pocit v břiše.
Je to strašné. Možná to je tím, že jsem došla až k myšlenkám, kdy jsem si uvědomila budoucnost a jaké v ní mám možnosti. Samozžejmě, že budoucnost se odvíjí od přítomnosti a právě v téhle chvíli si to uvědomuji.
Taky mě fascinuje, jak je mnoho věcí na prověření, které jsou potřeba udělat, ale člověk sedí a.. přemýšlí.
Je tu dalších (už) 7 miliard lidí a mě strašně dojímá, že každý žije právě teď. Zatímco já píšu a jsem dojatá, soused se dívá na televizi, nebo třeba přepíná kanály? A kolik lidí dělá totéž a smějí se stejnému vtipu v nějaké show?
Jiný cestuje do itálie, čte knihu a popíjí kafe, přitom je neklidný z nacházejícího jednání, na které se připravoval těsně před cestou. Naopak někdo sedí u baru a popíjí sklenici toniku a užívá si pohledu na tanec ostatních.
Jeden chodí v om stejným okamžiku venku po mokré trávě a volá na hvězdy, ten vedle něj ho pozoruje a usmívá se, protože se v něm rodí něco jako láska.
Další člověk, klavírista, stojí před mnoha lidmi a právě na něm záleží tenhle okamžik - už jen proto, že když udělá chybu a zasekne se při hraní na klavír, ovlivní to tu chvíli. Jeho blízcí lidé sedí v prvních řadách a poslouchají a tajně pod židlí drží palce a na tváři se ji rýsuje pyšná grimasa. Co když se tohle děje teď? Musela jsem se u někoho strefit, protože kolik, že nás tady je? TADY. Všude. Zkusila jsem pohled zúžit, v pozadí vidím planetu Zemi a představuji si, kdo co teď dělá a je to udivující.
A představte si, zatímco si tohle čtete, co dělá osoba blízká vašemu srdci? To je fantazie. Třeba že právě Tom Klus sedí s černým čajem a mlékem u stolu, u něj sedí Kapka a on přemýšlí nad svou deskou.. právě na něj zavolal Jirka .. nebo Vojta Dyk, co ten teď dělá?
Nebo některý z našich učitelů bejvalích. Jsou někde na dovolené?
Nebo jestli někdo z nich griluje a jí ryby? Nebo jestli má někdo bazén, tak v něm plave a naslouchá tomu tichu.. Prostě cítím ať už si vybavím cokoliv, tak cítím živost, živost, která je v člověku a prostor... mezi atomy.. to znamená taky ticho a fakt že je všude ticho.. i v písních. Protože když zkusíte píseň co nejvíc zpomalit, tak se mezi těmi tóny objeví prostor a hlavně - je tam ticho.. jestli mi rozumíte.
A když o tomhle tak píšu, toho divného pocitu se nemůžu zbavit..a štve mě že nechápu co mi je ( to není bráno ale jako nějaký velký problém), ale prostě mě baví o tom přemýšlet..
Cítím takový hrozně drásající klid a mrazivou pohodu... docvaklo mi to až když mi kámoš napsal: "Nic není v pohodě.
Nikdy nebylo není a nebude."
A já mu na to napsala: "Nejlepší sranda je že si uvědomuješ, že to není v pohodě a ani nebude, jak si psal, ale přitom si pořád tak nějak v poklidu -.- ble."
Nezbývá mi prostě nic jiného, než sedět doma u počítače a být ponořená do myšlenek a přitom být v myšlenkách i s ostatními..
Jaké mají ostatní myšlenky právě teď? Trápí je něco? Mají z něčeho obavy? Třeba sedí stejně jako já a jsou úplně potichu... sakra.. prostě nedokážu ten pocit popsat, ještě jsem asi na to dost malá. A ještě asi určitě pořád budu.
Ale než k tomu dospěji a porozumím.. je, jak už jsem psala, fascinující ochutnat ten pocit, a přitom nevědt co je a zkoumat jej v tomhle momentě.
No nic.. sem skončila raději ^_^ každopádně se podívejte sem. Ten člověk je úžasnej. "Jak někdo může být TAK krásný? Tělem i duší?!"
A pak, koho to dál bude zajímat, se zkuste kouknout na tohle video. Každý po tom rozhovoru bude mít jinej náhled na jeho scény.

Vojta Dyk

2. srpna 2011 v 21:20 Nerubrikována
Mehehe.. co dodat :D snad jen, abyste si to pustily na youtube pro větší požitek *_*

Některé ty jeho přednesy :D :D