Únor 2012

Nový svět nezačíná

29. února 2012 v 21:43 Zpovědnice
Někdy mě.. vlastně ne. Neudivuje mě to, ale mrzí. Kor když si vzpomenu na "Svět je tvým zrcadlem".
Teď jen přemýšlím jak to vyjádřit.. fajn, pojďme popořadě.

Budu se opakovat, ale o tom to vlastně je, opakování matka *tečka tečka tečka*
Čím více se na něco zaměřím, tím více je to.. piplačka. Nehci říkat dobrý nebo špatný, je to jaký je..
Teda já opravdu nevim. Dnes se toho událo poměrně víc, než bych čekala a bylo to opravdu jako ve filmu.. ne ve filmu, který je na oskara, ale přece.
Měli jsme mít dnes předvolání na soud, s tím, že mi to máma oznámila v pondělí (a možná ještě něco dřív někdy dva měsíce předem, ale ne přesné datum) a nebyla jsem na to připravená a nějak jsem to odkládala.. pak přijdu domů a tam mi máma řekne, že si spletla datum a je to za měsíc.
Na to přijede sestra, která nás za tenhle rok navštívila asi dvakrát. Sestra je taky jedna velká kapitola. A ačkoliv máma, rodina, babička, táta jí pomlouvají kvůli tomu, že prostě byla "rebelka" se vším všudy a to naprosto vážně.. za svůj noční život provedla asi vše, co si dokážete představit (a co se nese v reálné úrovni) a potřebuje pořád na něco peníze a teď ještě jela pryč za prací..
Za dnešek ale byla jediná v pohodě. Jediná asi, která se nedotýkala toho dramatu a "pomlouvání", které se děje všude. I já jsem si stěžovala na Kaču, že nemůže jet na film Signál. Ale za to ani nemohla.
Je to prostě... sestra. Stejně jako rodina je rodina.
Stejně jako.. nenávist je nenávist a to se nezmění. Možná že se občas dostane do středu dění ale.. Proč to tak hrotit jenom K.VŮLI jednomu pocitu?
Řeknu vám proč. Protože to je náš svět, naše hvězda ve vesmíru, protože o ničem jiném v té dané chvíli nevíme a myslíme si, že to je to nejlepší, co můžeme. Best I can. Nebo mi to tak aspoň připadá.

Stejně zítra každý vstane a všechny předsudky, který si večer dal, zmizí s novým ránem, s novým pocitem, kterým se rozhodne být.
Ale nejzvláštnější na tom je, jak se ty světy, pocity dokonale propojují a doplňují.

Když jsem se před chvílí dodívala na seriál, kde hlavní hrdinka Zoe má nejlepšího doktora ohledně kardiologie, je zamilovaná do George, který je zasnoubený s Lemon. Lemon a Zoe se nesnáší a vlastně i žárlí na Zoe jen kvůli maličkostem. Protože Zoe se s Georgem kamarádí a je to hluboké kamarádství. Nakonec tu máme Wadea, kamaráda George, zamilovanej do Zoe, která ho ale ignoruje. Většinou je považovaný za flákače a tato pověst ho přestala bavit.
George míval problémy s otcem, ostatně jako Zoe, ježiš toje tak na dlouho tohleto.. že to prostě zkrátím,... na konci toho posledního dílu bylo, že George a jeho otec se pohádali, a otec z toho dostal infarkt..
A musí na operaci. Jeho budoucí tchán mu vzděluje, že má nejlepšího doktora k dispozici a to přes Zoe.
Jenže George ji o to nemůže požádat, jelikož den před tím se Zoe nechtěně prozradila ohledně citů k němu..

A celý snímek končí tak, že Wade rozhovor mezi tchánem a Georgem uslyší (uslyší i to, co Zoe k Georgemu cítí) a přesto jede pro ni... A ona za ním samozřejmě přijede mu oznámit že volala svému otci a že zítra bude operovat jeho otce..
a on ji vezme za ruku.. to ale nevidí, že se na ně dva dívá Wade s Lemon.. za dveřmi.
Prostě mě to dostalo :D A možná, že jsem to mohla zkrátit

No a když jsem se na ten seriál dodívala, koukla se na stránky, kde jsem přidala jendu fotku ohledně Ondry Sokola... a někteří tam už nesnáší, když někdo tohle dá, když někdo AŽ příliš moc dává najevo svou náklonnost k Ondrovi.
A mě na to napsala jedna holka štiplavou poznámku, což mě zamrzelo.. A vy si myslíte, že kolika lidem neuděláte radost, že se podělíte o něco, co ostaní nedokáže pochopit. Ale pak kouknu na její profil a zjistím podle nakresleného obrázku, že je to holka s blogem, kterou jsem našla na stránkách Tomáše Kluse v sekci Na(piš) s blogem, a že je to ta holka, kterou obdivuji díky tomu, co dokáže nakreslit. Tak jsem se na ten uložený blog, který jsem už jednou v minulosti hledala, kvůl kterýmu jsem musela zabrouzdat v oné diskuzi do historie, abych ho našla, znova podívala a .. ano, je to ona, i její obrázky staré, a nové týkající se Partičky.

To mne poučilo.. Že je to jedno. Že ty všechna slova jsou jedno. Že nejde soudit člověka jen podle prvního dojmu, ať už vás to bodne jakkoliv. Je to vše prostě FUK. Putna. Obdivuji její obrázky dál a tím to končí.

Proto si myslím, že něco se obětuje, když se do něčeho moc ponoříte, něčeho toužíte být součástí.
A přitom tohle všechno je jen taková maličkost, jen taková malá ukázka. Ale já si toho všimla, a začala nad tím takhle trochu přemýšlet... Taky... možná že ano, klidně ať se nadále účastním, ať jsem zažraná, ale.. mohu taky přestat a t jen kvůli strachu, z toho, abych nemusela řešit něco takového, jako je odsuzování. Ne, že bych to nedělala neodsuzovala, ale ne takhle, v diskuzích, ne hromadné posuzování. A to mě zasahuje o trochu víc.
Není to ale ničí vina, prostě se to děje (i ty naivko :D).. Mám čisté svědomí (když si tohle připomenu) *dot dot dot*

Zkrátka.. Na každého jeden prut - Kateřina Večeřová,
tímhle uzavírám dnešní zápis do deníčku a s klidným srdcem mohu jít spát. Servus.

Charlie Straight se rozjíždějí

27. února 2012 v 19:32 Nerubrikována
Nevim jak vy, ale ja si už jen ty ukáízky oblíbila *__* hlavně 3, 5, ale tu známe, 8, 9, 10 *_* Ta Someone with a slow heartbeat je tky z koncertu na ytb a je taky luxusní.. wow prostě :D a ta 10 je fakt nářez :D:D ten začátek mi připomíná od Muse song Eternally Missed :D A Muse vydávají na podzim tak to su teprv zvědavá :D "Moo mo mooo" :D
No a jako co se mě týče měla sem včéra večír v sobě tólik velkolepych myšlenek, ale teď už je to fuč ble -_-
býtýwý. dnes Parta! :D Sérvus D:<

Zdeňa jako vítěz

24. února 2012 v 16:15
Přesně tak, vyhrál pěveckou soutěž v Třinci.. víc o tom bohužel nevím :D Ale je to týpek z Divok, byl vlastně i v prostřeno, tak proč bych ho nemohla podpořit!! :D A fakt hezky tady zpíval hustě :D

Svět je prostě fascinující

22. února 2012 v 1:11 Zpovědnice
A ať už učiním jakkákoliv rozhodnutí, soudy atd. tak... nejzajímavější a to, co mě povzbudí je to, jak svět dokáže být rozmanitej, jinej a prostorovej a stejnej v jednom okmažiku. Jak dokáže být na každém rohu, na každém zrnku píska, stébla trávy, cáry papíru .. originální. Prostě fascinující.
Jak dokáže učit pouhou myšlenkou, poznatkem.. nebo šťouchnutím. Jak dokáže vnímat sám sebe. Kolik rozdílných názorů má, že ho to může ubíjet, ale přece se drží vzdorovitě v jednom kole. A tolik nových západů a východů Slunce, které si s sebou odnese nový a nový dny a zážitky a úmrtí a narození.

A že se každý den klame a prožívá zklamání a a ve stejný okamžik prožívá naději a krok vpřed.

Tolik soudů.. tolik beznaděje, utrpení.. a bez toho všeho by to nebyl on. Svět - on.. směšné tmou tak říkat... ale ať už to napíšu jako zeměgule, lidi, příroda, celek, vesmír, to je jedno.. je to to samý..

Tolik smíšených pocitů a odstínů, které chci teď vyjádřit... jako když sním a ve snu přemýšlím kolik odstínů má láska a jakou barvu by měl každý ten odstín..

Mám moc moc dobrého učitele. Na kytaru.
Vlastně na internetu jsem četla, že napřed musí být utrpení, aby někdo něčeho dosáhl a že to utrpení není utrpení, ale dobrá věc a bl

ablaa.. no a v tom mě učí. Díky tomu, k čemu mě táhne teď už vím, že nemám trpělivost a spolehlivost a píli. A taky jsem pochopila, že ať už má někdo talent na cokoliv, tak že bez trpělivosti a píle prostě bude pořád na té samé úrovni. A já si nějakou dobu pořád myslela, že to vždycky nějak doženu a nebo jsem se vymluvila na přítomný okamžik.
Ale pořád jsem se přemisťovala z té strany k odlišné straně... a v podstatě někdo to může vidět jako že "studuješ a pak se máš dobře" a "žiješ život.. ale průměrně" nebo já nevim to je tady složitější asi, bo se to "žiješ život.. ale průměrně" rozděluje ještě na třídu "žiješ přítomně" a "žiješ nevědomě" a áno to je trpv zmatek, že?

No a tady je to problémový.
Protože já "uznávám" dvě věci, které se vylučují. Nebo se nevylučují, ale protínají, ale já tu jednu věc dobře nepochopila. Chci se řídit radou žít v přítomným okamžiku, neprahnout po budoucnosti.. a zároveň se chci někam dostat, někam víš s tou kytarou.. a tohle je těžká cesta, aspoň pro mě.
A proto to jde tak pomalu. Učitel říkává, že i když hraje někdo pět let, tak se v podstatě nic nenaučil.
On má tolik rad, měla bych si je začít zapisovat.
Třeba dočasné úsilí nestačí. No prostě.. jde o to, že ty dvě strany - utrpení a "dobro" (nevim jak tomu volat) tu vždy budou. Musí být. Pro toho, kdo se duševně nechce rozvíjet. Ten druhý si už nějak najde cestu k tomu, aby to pro něho dobře dopadlo, akorát na té duševní úrovni. Prostě... a každý si vybere jestli napřed bude prožívat utrpení a pak to druhý nebo naopak..
____________________________
Tohle vše se teď odehrává v mé hlavě. Myslím, že to ještě jde, né? :D

Zduř Pařez

16. února 2012 v 23:09 | já |  Nerubrikována
Žiju, neboj :D