Březen 2012

Pís hes džast uan fejs - rozbor :D

29. března 2012 v 20:06 | Čůs :D |  Povídky
:D Tak takhle se jmenuje jedna moje povídka, kterou jsem započala přesně 8. května 2010, 16:38:52
a která má 27 stran.
Panejo. Tak málo stran a tolik se tam toho už stalo. :D

A začala jsem ji zase psát včera, ale teď mám úplně jiné plány, než když jsem měla předtím, ale je to aji dobře, protože teď z toho všeho mám takový větší objektivní pohled na to :D:D A k tomu jsem do toho dala více úhlu pohledů, od různých postav, takže teďkon mohu jenom splétat a spřádat ty postavy dohromady >:D nehledě na to, že to třeba nemá vůbec žádný logický odůvodnění, což je poznat, jak jsem se posouvala v tom psaní :D na začátku jsou opravdu strašné kraviny :D a ty chyby :D třeba takový zdělit nebo vspomenout .D

Tak třeba povídka začíná takhle:
"Poproste někoho cizího o laskavost a on vám ji nesplní, aneb ironie a černý humor není totéž."
a končí zatím větou: "A odešel." :D
Vlastně jsem i přestala psát kapitoly, ale konkrétně, poslední je kapitola 10 na straně 22 pod jménem Věci v pohybu.
:D Docela srandovní názvy kapitol
1. ta kravina nahoře jak začíná povídka.
2. (nepojmenovaná)
3. totéž co 2
4. Zmatek
5. Nový objev
6. Nepřítel nenalezne…
7. Dodatek (aneb kapitola jen z asi 13 řádků :D)
8. Steppy a Mezičas :D
9. ukecaná kapitola
10. Věci v pohybu
11. Návrat (tak já je dopíšu, no)
12. Očekávání
13. Vše v pořádku
..no tak zas hrozný to není :D

Jedno vím ale jistě. Že nikdo nikdy si to nesmí přečíst.. protože... to bych musela obsah vykrojit od začátku až... no do konce :D:D
Tento článek má být trochu soukromá věc na spláchnutí egouše, takovýto domácí pošušňáníčko, irčiti jik říkím :D

Akorát.. ještě jsem zapomněla přidat jednu věc, a to, že hlavní postava se jmenuje Steppy :D:D čiže Stephanie :D Kopneová :D
No -_-" A upřímně, fakt by se mi to nechtělo číst celé od začátku o_X To už raději přečtu i tu 900 strankovou knihu na doporučení T. Kluse :D
Thák, khoOnhec poshushnhánhíczkqa. TheczQa

Žiji ve světě

27. března 2012 v 15:34 | omgozp |  V akci
Žiju ve světě, kde není soudů nebo odsuzovaní. Ve světě, kde je rychle odpuštěno.
Protože nemám tolik zkušeností, nepřemýšlím o tom, že to, jak věci vidím, tak ve skutečnosti nemusejí být a mohou být úplně jinak. Jenom prostě vím, že vidím věci jednoduše.
Nestěžuju si na to, co dělat musím, protože tím jen ublížím sobě a raději to obrátím ve svůj prospěch. I když by to měla být ta nejmenší věc. Snažím se nepřekážet, protože mám pocit, že jsem toho moc nedokázala. Nemám, co nabídnout, co by dalo důkaz toho, že na sobě pracuju..
Nepotřebuju diskutovat a vracet se k tomu. Radši se směju.
Hádky znám jen z okolí a když tak nad tím mávnu rukou.
A když to shrnu, vlastně mám pocit, že světu nic nenabídnu a jsem naivní. A taky ráda zpívám, hudba mě obohacuje.

Ale pořád je to podle mě lepší, být naivní a to první, než nedokázat MLČET. Mlčet a poslouchat je pro mě nejjednodušší a přitom rozumná a užitečná věc.
V jakkékoliv situaci.
Takže když mě někdy potkáte, tak v první řadě neumím komunikovat.

No.. tuž todlencto mě napadlo, když jsem si přečetla tenhle článek a poté kousek z diskuze a připomnělo mi to něco, co bylo někdy mou součástí (a občas i je, i když si to neuvědomuju).
(Ale fakt se mi ulevilo, že se teď vidím v takové povaze. :D)

Henri Monfort - člověk, který 9 let žije nezávisle na jídle

20. března 2012 v 17:42 Zkušenosti s... o_O
Odpověl mi na mnoho otázek, nejen ohledně jídla nebo trávení :)

Jak správně žít

11. března 2012 v 21:51 V akci
No prostě.
(zase ty trudomyslné nálady)

Marian

5. března 2012 v 23:15 Pro mě důležité články

Byla jsem pohlcena
Všemi těmi slovy
valících se jak proud
Ale to nebylo to hlavní, co mě tížilo, ale byl to základ.
Nechápala jsem, jak.
Slyšela jsem jen volání, které by mne mohlo vytáhnout na břeh.
Ale byl daleko. Viděla jsem hlubokou modř a ještě hlubší azurovou prolínající se s indigem. Užaslá nad tím, i těmi slovy, jsem všechen vzduch, který nabídl mým plícím a mému tělu žít, vypustila.
Pryč. Všechno Pryč.
Za jak dlouho? Ta hluboká modř, vlnící se do nekonečna, jako temné a okouzlující víly, mě začala obklopovat a já si začala víc než uvědomovat, že se stávám její součástí.

Pryč. Něco říkalo pryč. Rozhlédla jsem se, otevřela oči, ale nikdo tam nebyl.
Nikdo tam nebyl, kdo by mne zachránil.

A dělo se to pořád.
Vlastně nic se nedělo a to bylo to, co nejvíc mohlo vyděsit mou osobu.
Voda, dostávala se mi všude, začala jsem s ní splívat, s její melancholickou a hlubokou podstatou.
Stala jsem se tou vlnící vílou, stala jsem se kapkou, součástí celého oceánu. A to vědomí mě naplnilo něčím, co nedokážu popsat.

A v tom mě z toho podvědomí někdo vytáhl a já musela opustit to, s čím jsem se smířila.
Vždy, když tohle udělám, zjistím, že patřím jinam.

Začala jsem se dusit, potřebovala nutně vodu dostat ven, zatímco kyslík, který byl teď plně k dispozici, dovnitř.
Otevřela jsem oči.

Marian.

Prostě.. Ren, no

5. března 2012 v 20:46 V akci
Tato píseň je opravdu úžasná a není o ničem jiném než o pravdě, nádherně smutná.. Tohle je cover verze od Seventh Day Slumber, originál pochází od White Lion.. ne a nezajímá mě že to písmo je teď jiný :D

Noo prostě ty slova nemají chybu.
A co já? Já si jen zkracuji čas, než si budu muset přečíst jednu zpropadenou kapitolu, kde zemře můj oblíbenec. Anoo, čtete správně. Jestli to ještě někdo nestihl poznamenat, oblíbenci Andrei BAbIčkové vždy UMÍRAJÍ. Takže si to zapamatujte a proto, když zjistíte, že v nějakém filmu, knížce, seriálu, je nějaký váš oblíbenec a trefili jste se mi do noty, máte smůlu. Sotva si někoho oblíbím, začnu mu fandit v milostném trojuhelníku, dozvím se že umře. Tečka. Tohle je zákon a zákony se neporušují. Jen pravidla se porušují, ale zákon je kirvi zákon!! :D
Řekl Pekelný ohař :D:D

Ale ne, fakt. Včera jsem si ty kapitoly stahovala a když to prostě kopírujete, tak něco na konci uvidíte a já prostě uviděla ty mizerná slova typu "Miluji tě Rene," řekla jsem a zjistila, že on už nedýchá.
A pak ty kapitoly se mi nějakým zázrakem vymažou, takže jdu znovu do toho článku, kde si přečtu začátek typu:A tak tu máme jednu velmi emotivní kapitolu, jelikož dnes zemře někdo ze tří hlavních postav.
Nevim jestli mě prudí víc, že teď to vím a nemám překvapení, nebo že bych byla naštvanější víc, kdybych se to dozvěděla jen tak z děje.

Každopádně.. dámy a pánové, nemějte mi to za zlé, ale.. fakt netuším, co jsem chtěla napsat. Snad jen, vzdávám předem hold tomu černovlasému a černookému s šarizma (Kiki čteš správně, další do našich řad :D Achjo Napřed Ryuuzaki, pak Damon a teď tenhle) muži jménem Ren, kterýžto zhynuvši asi v boji, ne asi, ale určitě. Tak určitě, jak říkám.
Nevím, kolik přesně lidí pozná můj humor, ale dvě určitě a obě dvě znám.

To je prostě nespravedlivé!! :D Vysvětlete mi proč!?! Proč někdy nemůže černovlasá a černooká postava jednou v nějakém filmu/knížce/čehokoliv dopadnout dobře, dle mých představ?!?!?! To je asi jen odplata za knihy, za zábavu, ale co už. Ani z teho nerváku nemohu jíst o____;

Ale život jde dál. Přijde ještě hodně takových černovlasých a černookých, sice zbytečně, protože pokaždé na popravu, nebo na nešťastnou a neopětovanou lásku, ale vždy přijdou, páč vždy nečekám, že někdo něco podobnéího dokáže vymyslet a přecejen mě to překvapí. Sakra, zkrátka, svět je fascinující :D

(taková malá příprava na nadcházející kapitolu :D)
Ave Ren
;_; P.S je 21.07 5.3.2012 den kdy se to fakt stalo --" a já zas budu jako u každé knížky bulet jako kráva, protože prostě proto. "But somewhere we were wrong" T_T Pro tisíc srdcí.. to byl král T_T

Jedna Klusovská po čase "Mamii!" :DD

1. března 2012 v 21:40 Nerubrikována
:D:D Já nevim já vy, ale total nemůžu z toho tónu hlasu jak řekl "Dobrý den" :DDDD a pak jak Jirka valil na kytaru a na konci jeho "Dobrýe-en" xD Prostě celý no :D