Duben 2012

Milovat, že nenávidět

29. dubna 2012 v 23:26 psycho Pat a Matt v jednom
*______________* :DDDDDD
Miluju tyhle nálady I put a spell on you, Sail

A miluju to, co nesnáším.
Miluju ty moje nálady.
Jsem sama. To miluju.
Miluju to, že si myslím, že jsem šílenec.
Miluju miluju a miluju, že nenávidím.
Miluju, že jsem se zbláznila.
Miluju, že zítřek BUDE.
Miluju.
Miluju tenhle rytmus života.
Miluju, že neznám rytmus smrti.

Miluju, jak to ego chce pozornost a chce vynikat. Miluju.
Pozor, pozór!
Miluju, jak každý odsuzuje. Miluju.
To vše. Že je to pořád to samé. Samé a samo.
Miluju, že je to dočasné.
Miluju to bezčasí.

Miluju to, že když miluju, i nenávidím. Nenávidím, že miluju.
a už... áleeeee už nemiluju :D
Protože tolikrát to slovo bylo omílané, že je to jen slovo. mi lu ju.
Tak se milujte.
Ale nepřehánět, protože pak stejně spát a pak stejně vstávat a pak stejně jít do školy a pak stejně mít kecy a pak na druh večer mít zas dva články o tom, jak lítát jako moucha nad hnojem.
Pac a prd.

Paní Kača má zítra narozky :D

29. dubna 2012 v 21:42 psycho Pat a Matt v jednom
Ták přijedů z Divok.. a su upé nabitá . . . no a teď sů vybitá.
No, čím to asi tak bude?
Dobrý, přejdem tu otázku na níž by šlo ikskrát odpovědět.
Dobrý, přejdem i to, že nemám co napsat kromě toho, jaké fíls měla poslední dobou Míša.
Dobrý, nebudem tu polemizovat o tom, jak je Míša taká a maká.
Dobrý, uklidníme se, z hloubky plícního otvoru se nadechneme a vydechneme to tou trubicí která vede přes štítnou žlázu.
Dobrý.
Dobrý.
Dobrý.
Přestaneme se smát tomu, co komu přijde vtipný, protože to prostě..
Všecko je oukej.
Dobrý, přeneseme se přes to, jak bla bla *cenzúra* **** ***.
A tím pádem bych už přešla k jedné zjevné informaci.

A to ze světa Hájenek.
Když někdo řekne: "Jdi do Háje." tak se mi sice nevybaví hájenka v lese Boří, ale teď to docela sedí k situaci.
Jelikož hájenka, ke které vedou všechny cesty z divok do lesa, ... je oplocena o_________o byla u ní studánka, na kterou od mala chodím doplnit zásoby. Což samo chodí každej.. a teď o__________O je oplocena!!!!!
Mám depku. Velkou. Zničilo mě to.
I když jsem se přes to pak přenesla, teď mě to vybilo a nejen to.
A další věc, zjistila jsem.... že napětí nemusí být jen mezi ženou a mužem. Že může být i mezi mnou a stolem, nebo mezi mnou a stromem. Nebo mezi mnou a tužkou a mobilem.

Ne fakt. To pak jde jen o to, o čem zrovna přemýšlíte. A je to uplně to samý.
o______________________________o"""""
Týjo. Aháááá žeeee? :D Taky si občas připadáte, jako kdyby jste žili/y? :D
No... o___O tak jdeme zase umírat, protože... nikdy není pozdě začít.

D-nes sen ne

25. dubna 2012 v 23:32 Zkušenosti s... o_O
Je to sen. Jenom můj sen.
A šůůůp honem poď si to zjištění napsat na blog.
Pojď o tom přemýšlet. Rozvíjej tu myšlenku, ptej se na cokoliv.
Řekni mi co je sen. . .
řekni mi, co má být. Řekni mi, za jakým účelem může vše existovat.
Nechci to vědět. Nechci to slyšet. Nechci TO cítit.
Hádej se se mnou. Hádej se sám s sebou.
Je to psina. Chi-chi.
Chacha, cheche, chichi.

Sen. Zjistil jsi co je to sen. A pak.... velký hnědý. Protože sen nepřestal. Mysl to rozvedla.
Jakmile to zjistila, že sen je to a to... nabídla scény. Udělám to, když už to vím, když už jsem si tím prošel.
Jsi zpět, i ty šotku. Šel jsi cestou a zase ses vrátil.
Ale to, že ses opět vrátil, sis uvědomil pozdě.
Pozdě.
Vyhodilo tě to.
A ty koukáš na to, co máš před sebou a říkáš si zhruba tohle: "Hmm. Kdyby já hlupák."
A já odpovím: "Budu hledat. Budu-dududu." Šubidů.
Zbude buddha budoucího bubákování. Bu.
Obyčejný. O-bič-ejný.
Dochází slova, umírám, usínám, unavená jsem, je to jen sen.
Jít spát a nic od spánku nečekat. Nečekat to, že znovu se probudit.
Jít spát a nečekat od spánku odpočinek, abys ho využil zítra. Příští den. Příští sen.
Dobrý věčný věčír.
(mě hrabe a blog to vše žere. ňam, fuj, klidně budu zveřejňovat každou minutu, až dojde pára)

O Míši, s Míšou. Kdo, co? Míša. Míšo!

25. dubna 2012 v 21:50 | Písající |  PokusoBásně

O Míši i NeMíši:

Míša to je hvězda, která se ti (ne)zdá.
miškami se nabíjí, všechno to tu zabíjí.

Míša letí, napoprvé kolem dětí,
kolem dospělích už na potřetí.

Míša umí se i smát, však zkuste ji trošku nasrat.
Já mám z Míši prostě dost, už letím k Míši pro pomoc.

Míša sem, Míša tam,
meditací Míšu provětrám.

Míšení a Egoláda,
jenom tohle Míša ráda.

Stydím se za to co teď píši,
trefí mě jedině z Míši.

Míšo, ty už dál nezabíjej,
radši další Míšlenky mi posílej.

Míša promlouvá:

Tralalí tralalá, chodím pořád dokola,
smím chodit i pozpátku, proč jsem zas na začátku?

Kam já šlápnu, všechno napnu,
pohybem i kmitáním, už tu egem zaváním.

Sic každý vidí, slyší, cítí,
leč tím se mu v hlavě nerozsvítí.

Rozsvítím se jen já sama,
S pozdravem vaše Hadra-sama.
*nahodí xicht Míši Suchánka*

OMO!! :D:D:D
(kdo zavinil tuhle Míšovitost?!?! Hlásí se někdo?!?! :D:D:D Míša to ví.)
(a tím už končím s fenoménem Míša jako :D)

Neví

24. dubna 2012 v 20:38 | Autor není :D |  Nerubrikována
Aneb... Thom Yorke, zpěvák Radiohead to ví. A ukazuje.
2+2=5
Vypadá to jako ...nevimjaké video, ale to jen pro ty, kteří si to berou k sobě.
2+2=5. A nebo taky 1+1=3, 0+0=1,
žena+muž=nový život, minulost+budoucnost=přítomnost
TEN TEXT. To je to, oč tu běží. Běží. Během chvíle žije.↓
Jsi jenom snílek
Abys vložil svět zákonům
Zůstanu na pořád doma
Tam kde 2 a 2 je vždycky 5

Položím cestu
Pytel a schovaný
Leden má Dubnové lijáky
a 2 a 2 je vždycky 5

Teď je to ďáblova cesta
Není cesty k úniku
Můžeš ječet a můžeš řvát
Teď už je pozdě

Protože ty tu nejsi
Věnuj svou pozornost
Věnuj svou pozornost
Ano cítím to, potřebuju pozornost
Věnuj svou pozornost
Ano potřebuju to, potřeboval jsem pozornost
Potřeboval jsem pozornost
Ano miluju to, tu pozornost
Věnuj svou pozornost

Brzo ohhh...
Zkouším zpívat
Ale hudba je špatná
Protože nejsem ...
Protože nejsem ...
Spolknu mouchy?
Zpátky a schovaný
Ale já nejsem ...
Oh ... krupobití na zloděje
Oh ... krupobití na zloděje
Ale já nejsem ...
Nevyslýchej mou autoritu nebo mě nestrkej do krabice
Protože nejsem ....
oh ... jdi nahoru za králem a nebe se ti nakloní
Ale to ne... Ale to ne
Možná ne ... Možná ne
____ ten kdo miluje pozornost.. je jedině ego... ve svých zážitcích, ve všem.
Věnuj pozornost.. odevzdej pozornost, nic za to nepřijmi. A zbyde . . . .

Go to Sleep
Něco pro darebu a kostlivce
Jen přes mou mrtvolu
Stane se něco velkého
Jen přes mou mrtvolu
Někdo viděl někoho dceru
Jen přes mou mrtvolu
Takhle jsem skončil, využitý
Jen přes mou mrtvolu
Chystal jsem se jít spát
A nechat všechno to bahno za mnou
Nechceme, aby to tu převzal netvor
Po špičkách, zvažující
Nechceme převzít zodpovědnost
Po špičkách, zvažující

Přijdu k tobě, když spíš
Nechystám se spát
A nechat všechno to bahno za mnou
______
takhle jsem skončil, využitý - jen přes mou mrtvolu čili to jen mysl kecá. Netvor po špičkách, zvažující.. mysl taky uvažuje. Ego, mysl je taky sotva zpozorovatelné.
Stane se něco velkého - přes mou mrtvolu ano. Zítra se to stane. Zítra kdy se probudíš ze snu, znovu se narodíš.
Jen přes mou mrtvolu... Nechystám to vzdát, usnout ve smrti a pak se zase probudit, narodit v zapomění. Nechci z jednoho snu skočit do druhého. Nechystám se zapomenout, nechystám se spát v nevědomosti.

Proč to sem vlastně dávám? Směšný ten, kdo podává otázky. A řeka plyne pořád stejně a jeden krok se pořád vrací... jen přes mou mrtvolu.
Nemusíte jít spát. Dnes nemusí nikdo jít spát. Když neusnete... zmizí sen o zítřku, protože už se neprobudíte, když už jste jednou probuzeni byli. Pak se každé dny propojí a bude to jeden den. Jeden okamžik.
Není třeba vzrůstání, není třeba bytí, není třeba sejmutí balvanu (toho co mě teď povzneslo).. Není třeba smíchu a toho, kdo se směje a toho že smích si uvědomuje, že se směje.
Už zmizel sen o zítřku a teď... Není třeba tady a teď. Tohle učení mi bylo dáno. A je jediné na světě. Kecám! (nekecám) Není.

Where I End You begin
Kde já končím ty začínáš.
Rozdělení.
Je rozdíl mezi
Je mezera tam, kde se setkáváme
Kde já končím a ty začínáš
A je mi nás líto
Dinosaurus se potuluje světem
Obloha se zbarvuje do zelena
Kde já končím a ty začínáš
Jsem v oblacích
Jsem v oblacích
A nemůžu a nemůžu jít dolů
Můžu se dívat a nemůžu se zúčastnit
Kde já končím a ty začínáš
Kde mě ty, ty opustíš
Opustíš
X označí místo
Stejně jako loučení s vlnami
Stejně jako dům padající do moře
V moři
Sním tě zaživa
Nebudou tu žádné lži
Sním tě zaživa
Nebudou tu žádné lži
Sním tě zaživa
Možná že to vše vypadá že to nedává smysl... a jo. Vlastně ono to nedává smysl. Ono to totiž nedává nic, ono to bere. Ovšem dejte tomu smysl a už to běží. Už to žije.
Můžu se dívat a nemůžu se zůčastnit.. nebudou tu žádné lži sním tě zaživa...
Sním sen o tobě.. zaživa mehé
Vlastně nemám žádnou potřebu to zveřejniit... ale tak... jo ne jo ne... kliknout nekliknout.. namáhat se nenamáhat... nechat to být nechat to nebýt..
Klik

Proč se obtěžovat s nadpisem

23. dubna 2012 v 1:14 Nerubrikována
aneb verze "Proč se mi smějete" by Igir :D:D Ale k věci. K vědomí.
"Hledala jsem v knihách svoji lepší stránku"

Budu vším co teprve začíná. Začínám pomalu. Moc pomalu si to šinu... k tvojí bráně.
K tvojí neopatrnosti. K tvojí nesmělosti. K tvojí pohrdavosti.
Budu tvým spánkem.
Budu tvou tmou ve snu. Budu Buddhou budící se v budově Budějovic. Budu krávou co povídá: "bůůůůů"h
Budu Slepým, co jí, co z něj vzešlo.
Budu horečkou ve strachu. Budu nesestříhaným filmem.
Budu chaotickou poznámkou od psychologa.
Budu ničím od Slepého Osla nebo Beznadějného případu, nebo Obyčejné nuly.
Nebo budu vším pro tebe, Ego. Egouši. Sladký mix Čerta a Anděla. Dva v jednom. Dvě mouchy jednou ranou. Dvě stejné mouchy.

Zkrátka. Svět je jedno volské WTF a já jsem ještě větší.

PS. JOHOOOOOOO radujme se, množte se, o víkendu mě bolela hlava! :D Připomnělo mi to doby, kdy jsem bolení hlavy vnímala ale nijak nekomentovala (jako dítě). . . . .

Tak zase kurňapysk PŘEMÝŠLÍM, co ještě NAPSAT. Hej vole Míšo .. né áááá :DDDD já som sa tak zlekol, jelikož mi začala hrát tu píseň, kde začal zpívat jeden můj bejvalej dost oblíbenej učitel. Ále hezky mu to zpívá.
A tím asi skončím.
Protože.. asi za čtyři hodiny vstávám. Zajímavé. Ještě ani neležím a už vím že vstávám o_o (toť takové zamyšlení nakonec.)

Informace

19. dubna 2012 v 20:08 Blok
Tak jo. Smířila jsem se se vším, s čím jsem se smířit nechtěla.
Zatím.
Teď už jen záleží na tom, jak dlouho mi tohle vydrží, na to si teda počkám - MUHAHAHAHAHA.

Nádhera. Právě jsem se smířila s tím, že jsem to byla já, kdo se zasmál. Předít mě totiž naštvalo, že jsem se ztotožnila s nějakým pocitem. Ále couž.
Nádhera. Právě jsem se smířila s tím nadpisem, kterýžto předtím pro mě nebyl dostatečně ... vysvětlující situaci.
Ať si tam klidně je, ať si tam hoví.
Stejně jako jsem smířená s myslí. Ať si tam je. Klidně ať mi to pomáhá psát.

Klidně ať pořád vytváří ty pocity, který způsobují to, že mě to smíření dojímá.

Klidně. Prostě Proč ne.
Fajn. Teď jsem se smířila i s tím, že má mysl tenhle text pochválila, což jsem předtím odmítla. Smířená.

No třeba... ať si myslím, že jsem ta mysl. Proč ne.
Je to k ničemu totiž, je to smířené všechno.

Smířená.
Apacuka muhe enyky.

Teď už jen záleží na tom, jak dlouho mi tohle vydrží - smířená.

Klání Zdame.

19. dubna 2012 v 17:12 Zpovědnice
Blog o ne smělém člověkovi s vůlí idealistického (ne)realisty po boku chvilkové přihlouplé apatičnosti. =D Zkrátka středovesmírně popsáno.
Takhle jsem se popsala zhruba na začátku ledna roku jedenáct a dva tisíce.
Ale kdo ví, co to bylo zrovna za rok. Kdo ví, třeba to byl rok sedm tisíc pět pět pět a dnes je rok 7556. A taky proč ne. A proč jo.
Když tu tak čtu ty údaje rodičů pro přístup k webu, tak mě napadá jediná myšlenka. A to: Že mysl je strašně geniální.
Budeme si vyprávět o mysli. Řeknu vám, jak na konci roku (a byl to opravdu konec?) 7553 jsem zjistila, že existuje mysl. Mysl, která je myslí.
A tak se z debila stal pošuk. Zajímavé, že jakmile se o mysli začne povídat, mysl se zklidní, posadí se na židli, uvolní se pozorně poslouchá, jelikož se mluví právě o ní. Víte co? Budu jí říkat Míša. Míša je ženiální.
Je ženiální v tom, čím je.
Jednou v obdelníkovém autě s více než čtyřmi koly, jsem se s Míšou smířila. Tak jsem si řekla: Tož kurňa, nemohu přece žít s pocitem, že Míšu nemám ráda?!?! Co si myslíte, že si Míša pak myslí? Když ji celou dobu odsuzuju.
Tak sem jí řekla: Míšo, už nebul. Nemůžeš za to. Jsi volná, leť! A Míša se rozletěla a už tam nebyla.
Pak se ale vrátila s tím, že není žádný poštovní holub, aby mohla lítat o_O"

A to je konec všeho dobrého. A co je vůbec dobrý a co špatný? Co to je špatný? Co to je láska? Co to je nenávist?
Vše je to otázka.
A odpověď? Ta je v té otázce. To je. Všechno z toho jmenovaného, to je. Víc nelze vědět o_o"

Aneb . . .
potřebovala jsem klid, zjistila jsem, že klid může být a tím klidem jsem se stala.
Podívala se za tu obrazovku a kolem sebe a nezjistila jsem v podstatě nic.
Jen jedno. .
Když jsem pocítila jakkýkoliv sebemenší a sebenenápadnější pocit, něco ho odmítlo. Tak jsem se pousmála a řekla si: "Ale to je přece to, co chci. Co jsem chtěla, o co se snažila.
A ONO TO ZMIZELO. Mehe.
Toť vše. Toť vše, co dokážu zformulovat, co je pro mě nejdůležitější, to zásadní, na co jsem přišla sama. V posledních letech nevím kolikátého století.
Už to není jen slovo. Není to věta "Když něco chceš, tak to nezískáš nikdy.
když si uvědomíš, že už to máš ... tak to máš o.o. (?_?)
Je to totiž něco docela jiného než tyhle věty. Achjo.
Prostě - bylo mi řečeno se smát, tak jsem se smála. Bylo mi řečeno ptát se, k čemu je smích, tak jsem se ptala. Bylo mi řečeno, abych neodsuzovala, tak jsem neodsuzovala. Bylo mi řečeno, abych nic nehledala, tak jsem nic nehledala.
Bylo mi řečeno, že jsem zmatená, tak jsem zmatená.
To mi všechno bylo řečeno a mě se to tím pádem netýká, nashle.

To není možné

18. dubna 2012 v 17:15 V akci
Ale fakt. Za jeden den, čtyři písně..
Čtyři písně s čtyřmi texty, které vypovídají o tom, co se právě odehrává v mé hlavě. V každé písni jedno téma.
já je sem prostě musím hodit... měla jsem je v playlistu, ale že zrovna v tento den jsem si je pustila o_O jen tak z hecu... jen pro melodii.. end nau.. Zkrátka čumím na to jak vegetarián na řízek.

My můžeme

16. dubna 2012 v 21:42 PokusoBásně
Můžeme
Můžeme probrat všechny ty slova znova.
Můžeme, když máme čas, když chceš.
Když se snažíš přemýšlet, tak tvá osnova
klopýtá k tomu, co ty nejseš.

Když se snažíš probrat vnější světlo
pocítíš tmu, leč ne tam,
ale tady u srdce, kde máš tělo.
O čem furt přemýšlíš? se tě ptám.

Můžu ještě zůstat
ale půjdeme si po stínu
kdysi mi ho už někdo ukrad
a já utekla k egu svýmu.
:D:D:D:DDDD
Ááááááááááááááááchjo
mehehehehééééé :D:D:D
T_T moc mě mrzí, že smích lze vyjádřit jen takovým smajlíkem
...
Proč se cítím tak narušeně? :D:D:D