Červenec 2012

Možnost

29. července 2012 v 20:34 psycho Pat a Matt v jednom
Kdyby se za jednu větu bez souvětí dávalo 10 ran bičem, jaká věta by to byla, aby stála za to?
Kdybyste každý měsíc dostali deset korun, načež byste za další měsíc museli za těch deset korun odevzdat 15, jak byste ty peníze využili, co za ně koupili?
Kdybyste měli jen zarostlé pole, bez motyk, kýblů s vodou, rýčů, prodali byste ho za něco lepšího, nebo do toho šli jen svýma rukama? To zní zbytečně, ale pro ptáky stavějící hnízdo, čas nic neznamená.
Kdyby se každý den mohlo jíst jen jedno jídlo (třeba rýže, nebo holé špagety) protože snězení víc jídel by znamenalo selhání organismu, zvládli byste to s klidem, ze dne na den?
Hned vedle sebe stojí stánky, jeden prodává gumy, druhý knihy, co koupíte?

Kdybyste si mohli vybrat, zda chcete vidět, nebo zda chcete prožít život bez očí, co byste vybrali?
Kdybyste měli možnost celý život mlčet, aniž by vám to kdokoliv vyčítal, ale bral jako přirozenost, nechali byste si uříznout jazyk?

Kdybyste si mohli volit mezi srdcem démona, nebo myšlenkou anděla, co byste volili?

Co vám chybí?
(btw. .... řečnické otázky, moje rada.. odpovědi si nechte pro sebe, protože napsáním se jen znehodnotí)

Pět a půl

28. července 2012 v 21:17 Hrátky se slovy
Pět a půl sluncí
a polovina z nich je cizí hvězda.

V měsíci 2 andělé
s kartičkou po kapsách,
neber ji jim.

Čtyři a třičtvrtě zmatených lovců
a pět arogantních obětí.

Sedm bušících srdcí, sedm srdečních případů
a sedm démonů.

Jeden smích
rozprostírající se
a nepřestávající.

Tisíc činů a jedna myšlenka
základní,
doměnky a neexistující chyby,

devátý tvůj dojem
a tančící oheň
kolem vody.

Jeden člověk
plave v ohni,
jeden anděl
nabízející kartu
a jeden démon
nabízející srdeční případ

a srdce.

Ale vždy vědí
pomíjivost a faleš,
jakým se nazývá život.
Ale život?

88 klapek,
jeden klavír
u břehu moře,
zahraj.

A nebe je moře pozpátku (T.Klus)

A svíčku zapálíš
s knotem v ledě.

Miláškové

24. července 2012 v 2:31 Zkušenosti s... o_O
Dnešní den mě udivovala jedna věc, pro některé zbytečné, ale tak...
... jak nádherný vztah má Elena a Damon... Prostě jsem o nich snila *_* Proč jsou tak krásní vedle sebe?

Protože Elena je vedle něj tak křehká a lidská a Damon vedle ní z té vnitřní krásy a tím i sounáležitosti vždy pookřeje, protože vedle ní může být mužem "na pravým místě" (jak řekl jednou Tom o Jirkovi xD)..a může tu odhalenou křehkost ochraňovat... No a .. samozřejmě víc než jen to.. prostě tohle se tvůrcům povedlo.. a ještě víc se povedli herci xD
Tady je k nim vystihující video
No a taky další věc... Proč mě ty oslovy články tak dostávali...a důvěřovala jsem mu skoro ve všem, protože jsem věděla, že mluví daleko víc než jen upřímně... vždycky jsem si jenom říkala: "Jak to proboha dělá... že mě tím tak dostává?" A taky proto, že mi říkal, abych mu nevěřila ve všem... a tím mi dal naprostou svobodu.
No a ta odpověď je tak lehká... lehká a kdesi u modrých oblacích... Protože víc než jako písmena ho vidím jako nitro.. nitro člověka... jsou tam jitřní hvězdy a společně tvoří hloubku a nekonečno... vesmír uvnitř člověka. A z tamo pochází co píše.
Prostě lidství.
Fakt jednoduché, co.
A tak mi říká, že je vše v pořádku. Protiřečit si je v pořádku. Rozplývat se je v pořádku. Hněvat se je v pořádku. Protože po tomhle pak vidím, že ten hněv byla jen slabost. Zase tak křehká a bezmocná. Jako by vše nějak pocházelo z jedné černoty... z hvězdami zářícími v temnotě.

A že je to vše... že já nebudu nic jiného než jen reakcí na něco... jenom žena.. že klidně můžu vidět ten střed.
O tom psal jednou i petr akorát jiným způsobem.

Just close your eyes
The sun is going down
You'll be alright
No one can hurt you now
Come morning light
You and I'll be safe and sound

Takže... tm je ta květina v mezičase v černé tmě.. no to je fuk.
Už jen to mluvení o sobě mě štve, moje články mi připadají strašně těžké vůči všemu ostatnímu. Ale jednoho (omg) dne jsem si řekla, že to je dobře, že se ve svých článcích tolik zmiňuješ o sobě (xD). Jak jinak chceš se pohltit než přes sebe a bláblá. No, ale taky já a nejá je rozdíl no.. stejně jako ježek a když ho přejedete je nežek takže...
Komu teď děkovat?
Asi sobě, protože v další chvíli budu už jen na sebe nadávat, ne na Osla ani nikoho jiného, protože to cítím, mé srdce, a myslí má mysl, jen reagující na podnět... i když taky vyzařující. A ne mé, ale prostě srdce a ne má, ale prostě mysl.
A už se do toho zamotávám takže

Sumce v duši!

Myšleno vážně

17. července 2012 v 17:07 Hrátky se slovy
Myšleno vážně, vše co vážné není. A postupně do ticha, pomalu se vše změní, zjemní...
A vážně, vážnost vsákne podlaha, sklenice vody, jakýkoliv lidský úsměv.
Vsákne se do umění přírody, lehkých listů ve vzduchu, xkrát barevné zeleně v nich a ticho přítomnosti stromů, prolínajících se do těch druhých, vzájemně a chaoticky spořádaně.

Vážnost emocí možná prokukují. Ale když jsem je nechala, aby překypěli, tak...
Myšleno vážně, spořádanost a pravidla slov.
Myšleno vážně, tíha zvyku nebo zlozvyku.
Myšleno vážně, vše, co je tu vyřčeno v těch pravidlech.
Díky ostražitosti za svou. Díky za to, že nerozumím tomu, co je to život. Díky za to, že zrovna jízda plným autobusem lidí za deštiva mě uklidňuje, myšleno lehkovážně. Díky tomu pocitu, když se škrábete na noze, kde vás štíplo hovado, protože jinak byste se tam neškrábali. Díky za to, že tu teď sedím a nedělám nic, kromě myšlení a psaní, ačkoliv říkajíc si, že něco dělat bych mohla, protože to z ostatních cítím a přesto tu jen sedím.
Díky za to, že odsuzovat nic a nikoho nemusím. A díky za to, že ani děkovat nemusím.

Díky za to, že nemusím ubližovat, ačkoliv ubližuji i v čase, kdy o tom vůbec netuším, děkuji za svou soudnost k sobě, a díky za Petrovu větu, která se sem teď moc hodí a to: "Jsi moc vysoko."
Ale především.... nebo předničím... na otázku "teď už nic nemáš?" odpovídám: Teď držím ve svých prázdných rukou všechno
...a odpověď mi přichází: <3
Myšleno vážně, jako když se voda ve studánce zrcadlí a křištáloví.

No, a zbytek je ve váze se slunečnicí.

Já nevim, já taky ne

14. července 2012 v 19:21 | Khira, Spííííčijdi |  Hlášky/perličky :D
Ahoj.
Je čas na další ze série zcela nepochopitelných článků. A nepochopených. Ale to jen někdy. Ale ono se to samo sobě nezázlívá.
* popíjí tu chuť odpoloední procházky a toho deště*
*kouká na mola, který očividně není na mol*
*snaží se tolik neusmívat, ale shledává svojí snahu zcela zbytečnou*
A jak říká Slepý Osel, *neví, jestli to fakt říká* tak je lepší držet pysky! Možná to totiž říká někdo jiný. A te'd je otázkou gdo. Nebo odpovědí. To je teprv pošušňáníčko. *Pochutnává si a občas si i přidá* Viď.
Víš, ne nevim, že někdy to vědět prostě nejde. Viď, Osle. Ty, který nevidíš. Šubidubi jé, šubidubi jejé, tak mi to nějak v srdci hřeje. Fáááájn, fájn, tak možná nejen v srdci, nač se tak omezovat, žéééé. Kde, co omezovat?! Vlastně nikde a nic, pane metaforo. To vidim pane pojmenovávači s hvězdou na čele. *lehce se usměje a na chvíli přestane být pojmenovávačem nepojmenovatelného*

*poslouchá*
*a poslouchá*
*a poslouchá*
*a poslouchá....* A růžový plyšový jednorožci tančí na duhách.
A jsou tu s námi stejně jako všechno ostatní & nic stejně. No ty vole xD
Jak psát, když si Míša odjela na dovču do království Nejsemnic?! xD Spíš Jsemnic, ne? *hraje beatbox*
*poslouchá jeho z/ne/uklidňující zvuk(y)....* *poslouchá růžový, tak už neposlouchá, ale může poslouchat znovu*
Taky máte občas takový pocit, že mít nějaký (jakýkoliv) ← (jo, tam se ta kurzíva hodí) pocit není ani OK, ani K.O? No, ano vlastně, dalo by se to tak říct, jelikož všichni tak trochu jsme i nejsme a jde o to, kdy je lépe víc být a víc nebýt a kdy je naopak lépe míň být a míň nebýt, viď? Jo tak tak a né jinak, protože v tom je zkrátka obsaženo vše. xD
A k smíchu to je i není (:D)

77747 No. Kdyby čísla mohly mluvit, asi vím, co by říkaly.... nebo naznačovaly .... ále kuš, to dělají i tak.
....... Kdybych byla číslem, byla bych bývala byla nulou. Tou nejobyčejnější, které je i ta obyčejnost úplně někde (domyslet nebo dotichovat dle libosti). (nebo dle potřeby). Protože mě teď stréc Marťa vyrušil, nevím tu větu začínající na slovo Protože. Tak třeba někdy jindy. Teď nebo minule nebo příště? 3 v 1.
A to je konec. A zvonec je radši taky ticho. A rajčata taky a krb.

A tak různě. Poskládaně.

8. července 2012 v 2:44 Nerubrikována

Prší.

(po psaní víc než 85ti slov a následném zjištění, že se snášejí perly vody z nebe)
( a když už teda, tak malá ochutnávka z těch slov..)

Jo a kdybych TEDY a ASPOŇ měla nějak vyjádřit, co nepotřebuje být vyjádřeno, bylo by to (vostrytó) toto
.. teda napřed ten pohyb té asi vímjaksecítící ženy, pak ten obrázek samotný.

Jo

6. července 2012 v 15:15 Zkušenosti s... o_O
(Vyberte si buď Džejmse nebo Maxe xD) ... Úterý v 1.54

A ono to existuje.

V
š
e

Vše. Vše a vše a ..

Bere to vše
Sní se to vše
Mísí se to.

A to slovo vše může být myšleno úplně jinak, než jak je obecně myšleno. Nebo vyjádřeno. Vyjadřete vše.
(a možná že tím řeknete nic stejně jako vyjádříte, ale na tom nesejde - podle mě)

Protože kam až má mysl dojde a kolika myslí tím ublíží
tak tam já končím (mé srdce)
a vím to proto, že to znám z mé zkušenosti

a kde začínají nemyslet
tam končím
tam končím

A není jedno duché protože nepřítel tě nemůže zradit
a až se odprostíš od toho všeho

to vše se odprostí od tebe

protože po dobu, kdysis to neuvědomoval, to zde bylo víc než kdy dřív

a až ho víš, tak není.

Takže, pomůcka: nestojí to za to. Poněvadž, neŽIT do tebe vklouzne

a nebo ne do tebe.
Asi jen do mě. Protože o tom píšu.

Nevyplatí se ty kraviny z kravína.
Jo.

Kdybych byla někým jiným... měla bych stejné sny. Dá se říct, protože se to slučuje jako pavučina.

Vše se slučuje, i to temné mívá nějaký řád, díky kterému se upřednostňuje nebo je.
Zkrátka a dobře

Where I end and you begin

Jedno slovo po druhý ve třech :D

6. července 2012 v 0:44 Hrátky se slovy
Tentokrát se Spííííčijdim a Kačou... a s Kačinými dočasnými výpadky :D

Šel komár lesem a dupl krávě křídlem do chlupu. Komárčice sosala duhu, veverka žvachlala oříšek, protože pařez nelítal moc nízko nad nebem velkýým jako peklo ale stmívalo se ráno. Asfalt klouzal pravidělně napříč chodníku, který byl rozpálený do fialova i modra i černa a smrděl. Honza taky klouzal jak hovno z Kači. Takže Andy, Kača, Andy a Kača srali voňavě, synchronizovaně, úspěšně a neměly žádné zábrany! Potřebovali zlatý prut, aby zpráskali Honzu. Ten začal brečet duhové trojúhelníčky s výraznými znaky hoven na abecedním stupínku. Chudák pes, který neměl vemeno. Místo vichřice kvílela večer meluzína hustá jako fondán, smějící se vedle židle i naproti židli
"Jsem židla." Fondán ztichl a židle taky. Byli ticho. Přišel rámus a dělal rámus takovej, že to šlo vidět, cítit i chutnat. Prostě Honza nevěděl co to dělá, tak skočil do propasti, vykřikujíc "Hovnóóóó!!!" Ten magor netušil, co se bude tam odehrávat. Jahoda, sežraná, zbavená červů, spala s kiwim a těžce poraněným banánem. Petr vyzařoval potem částečky neutronu.
Nebylo to nijak časté, spíš by se dalo říct, že nečasté.
"Krávo," vykřikl Honza, křižujíc prsty do tlamy. Vyndal deštník a zase zamířil do propasti. Zastavil čas jako mávnutím nebo plácnutím proutku o stehno mouchy. Řízek čuměl, vegetarián taky. Kačka potkala Petra, smějícího se a ukazujícího na velký hnědý nechutný a odporný dno propasti, kde nic Honza nenašel.
Nuže tygr svítil, hajzl smrděl jako Kača voňavá. Vůně Andrejky smrděla něčím nepopsatelným.. smradem! Bylo nebylo spalo město i vesnice. Jenom jediná malinká myšička nespala. Ohryzávala megamocvelký hnáty položený na megamocvelkém stole v domě ve městě na zeměkouli jménem Mars. Nebe shořelo v popel v Honzíkově mysli.
"Filipééééé!" zpanikařil Jan, celý zpocený a pochcaný. "Zdálo se mi, že tvůj filípek postavil proti armádě andělů. (?xD) Normálně, nevěřil jsem, co to dokáže, kurva proč Filípku? Proč? Miluju anděly, tebe i sebe. Ale nestydím se za nic, viď."
Myslím, že bychom mohli přestat žvatla a zabít krávu.

Jedno slovo .... xD

5. července 2012 v 0:57 Hrátky se slovy
S KAČOU... prostě víte co, jedno slovo.. začínala jsem já a skončila taky já xD pač nas to přestalo bavit, omgozp

Jednoho chlapa si našel Filip, který jinak nebyl na tohle zvyklý, ale výjimka je pravidlem. Slova jsou zbytečná a taky relativní i nerelativní nebo surreálné tečka Ten Honza a Filip normálně šli po kanálech do velké obří voňavé sokolovny, kde už čekala Kača a tak to ještě není konec! Honza je teplej a Filip taky. Jezdí spolu růžovým pežotem. Příběh je stále na začátku příběhu. Pojďme tedy k vyřešení. Kača je fakt hustáá, protože je zhulená, ale to není vada příběhu.
"Ty vole já nevim," takže to by chom měli. "Honzo, ty jeden šulííne, fakt mě dojímáš, jak máš velký kecy tyjo," říká Filip.
Rozzuřenej a červenej potom začal hryzat Filipovi hlavu slintal mu do nosu.
Andy nic neříkala, jen taky koukala na Kaču, protože Kača nebyla v sokolovně, ale spala na posteli u své teplé kámošky Denisky a všichni byli teplí, takže si říkali, že je to fakt. Jednooký, protože si Andy myslela, že svět prdí, říhá, kýchá, kůň zívá a mluví se seletem jako s někým sprostým, no, ale zpět k těm teploušům, kteří čuměli, když přišla noc. Čuměli jak rosolové na piškot. Filipovi přistál meč v pochvě a Honzův penis metaforicky stoupl, klesl, a Filuš brečel jak malej "Honzíku, lásko děláš to naschvál? " fňukal Filip. Honza pofoukal bebínko a protože Andy spala, tak se Honza s Filipem hezky pomuchlovali.
Vždyť i teplouši můžou vyjadřovat své city k tomu, že se milujíí. Zatímco se muchlovali, Andy, Kača a Denča se smáli až probudili papouška jménem Čubka. "Pizdo vole," skřehotal svým papouškovským hlasem Čubka a pokakal Andy svlečenou naostro ponožku ružovou duhovou chlupatou. Dvanácta hodina odbylá, lampa se rozbila, proud vody vzepjatě netekl, elektrický kartáček Kači vrčel. Kači řekli tajemství, že je Andy nemocná. Vyzařuje. Muk přišel vzkřísen Petrem, přinesl koláčky a džus. Petr řekl slovo a všem docvaklo. Pohroma se rozběhla do nicoty a Filip začal hysterčit jak nikdá a Honza čuměl jak rosol od ořechu.
"Petr je tady!"
"Gde?"
"Vyzařuješ," nadšeně vřískal petr.
"Zachraň naši vesnici prosim moc potřebuju na záchod" Kača se počůrala, protože už nemohla jinak. No a to ještě není plnoletá. Andrea šla nakupovat mascarpone, slevněný, ale dobrý viď. Když umíte dělat tiramisu, tak prostě jste přísní.