Září 2012

Dvojitá duha *_*

30. září 2012 v 19:23 Hlášky/perličky :D

Jestli něco tak tohle sem prostě patří... tahle radost z maličkosti mi bude naplňovat bezduhé dny *__* :D
Ale i bez duhy se dá žít. Ale teď dejme slova autorovi *_* xDD

Já nevím.

25. září 2012 v 21:15 Zpovědnice
Já a nevědět. Ego a nevědět, něco nádherného, děsivého, vzrušujícího, mrazivého.
Jelikož se lidé nenarodili s dvěmi těly srostlé k sobě, předpokládám, že tělo má zůstat bez dalšího těla.
Duše nebyla nijak spletená s nějakou další, překpoklady k tomu, že tak to má zůstat.
Samotná zářící na svém místě.
A naděje. Je dost odsuzováná významem, který se schovává pod slovem "já".

A srdce. Které se schovává pod slovem. A také pod slovy a větami, tak aby... no... tak nějak aby to prostě nebylo viděno.
Chápu ty kapky deště, některé ale.
Tak tím to tak nějak končí, ne?
Ne.
Takžééé, jo. Kdepak ty srdíčko hnííízdo máš. Odkud ty srdíčko tak hezky zpíváš.

Tak jo! No tak JOO no, buď jsem tak strašně moc citlivá!!! A to citlivá v sobě nese právě ty blbé zápory i bláblá lázeňské oplatky.
Proto se možná mluví o srdci z betonu.

O čem to proboha mluvím já?
O stromu, odhalenému i horkému i chladnému vzduchu, vítru a toho všeho.
A jak bylo v seriálu Grimm, "teď jsi moc zranitelný"
a mě se to tak líbí i nelíbí.
Omlouvám se. Velebnosti.
A sama před sebou si mohu být zranitelná, mohu být chudinkou... a přec se neodsoudím... ale mohu se pochovat, obejmout, místo toho "sebelitování".
Ani si nemusím říkat to, že to je prostě jasné... místo toho si řeknu, že si to mohu opakovat pořád, protož mne to uklidňuje.
No a to všechno proto, protože sebe nevidím z venku... nevidím, když někdo něco řekne jako prázdná slova, která do mě praští takovou tou divnou prázdnotou.
Něco osobního...

Každá oddělená duše ti prostě může ublížit!
Dokud se nepodíváš na tvůj strom otevřený vzduchu.

Chápeš to, Andrejko?
Chápat to nemusíš, ani cítit, protože možná že to zapomeneš, i ten pocit.

Hlavní je cit... a nulové je černé plátno pod tím citem.

Ale dost o tom...
Ať už tomu všemu rozumím jakkoliv, ty úrovně a lázeňské oplatky.... večer se spíí, takže

o_x


Gravitace sázky. Eh... lásky

18. září 2012 v 21:05 Nerubrikována
Gravitejšn of lov or sejžn (sazka, sázka? To je ale kráska! a taky kámen.)

Mám ráda matematiku.
Jak se asi cítí člověk mající mastné konečky prstů, nikoliv místa za nehtama?

Poskládal se rozměr jako strany u listového těsta.
Povolte si knoflíčky u gatí krosím, tedy PRoSÍM.

Ale to je celý. Ehiehihi.

To bývají ty letní smutky, nééé prostě po anglicku to zní líp - sednass. Aned Sedl si na ass.
Jo a taky Ulysses [uli:žeš] :D
Pořád léto, líto mi ho není.

Né Ježíš (Kristix), prostě já kecám z hladu, před chvíli jsem večerel. No. Co se dá dělat. Buď to přetrpí lahodná panenka z korálkových mističek.

Zkrátka si to přiznám. Jo.. a nebo to přetrpí Míša, hehe, protože ty a ty a ty a ty!! můžeš a můžete za tohle blábláblá znění. Zcela jistě to tak ale zní, co? Blá, lázeňáky. Mám ráda Zeňu a mýho Zdeňu - učitele xD.
Kačo, polib mě. Néé prosííím! (ona má ráda Franze Ferdinanda, který ji složil píseň Ulysses [ulížeš])

Co by dělali lidi, kdyby museli přít pavučinu jako pavouk?!
NE. Na tom nezáleží.
Tak (nepamatková, teda nepamatovák, o čem chca psát... ten nadpis byl dost elegantní)

Ááá xD To je ale zlatoooo.

Jak uvařit Anďu Pinďu - Kuchařský recept

13. září 2012 v 20:58 psycho Pat a Matt v jednom
Tohle jsem vyhrabala z archívu, smazaný článek... no a teď to docela prostě jakože hustej nářez :D

11. listopadu 2010 v 16:15

Tohle jsme měli za domácí úkol do Volby povolání. Recept na nás, čili jak se vidíme.. o.O

Suroviny na krém:
Vědomí, 1/3 čajové lžičky nevědomí, 2 lžíce hravosti, 2 hrnky lásky od nějakého hodného dědy a špetka představivosti

Postup:
Natrháme čerstvé Vědomí, pokud ovšem nemáte rádi silné čiré Vědomí, dolaďte si to špetkou nevědomosti (nevědomí později Vědomí obalí). Rozmícháme do hladké hmoty, postupně přidáváme lásku, hravost a opředstavivostníme.
Pozor: Rozhodně se nedoporučuje ologikovat, i přestože se říká logika nad zlato, v tomhle receptu to neplatí.

Surovinu na polevu:
2 plátky uzavřenosti s odstupem
Uzavřenost necháme s odstupem rozpustit nad vařící se vodou.

Suroviny na těsto:
Bledá pleť, dvě oči + zelené barvivo, hustá hříva (seno/sláma dle chuti), 50 ml lenivosti a nakonec 2 lžíce snění.

Postup:
Všechny přísady smícháme dohromady a vytvarujeme do těsta.

Tip1: Pro účinek pěkně bledé pleti necháme vyležet aspoň den před tzn. "monitorovým solárkem", aby pleť byla opravdu bílá, schováme před Sluncem.
Tip2: Do očí zamícháme jedlé zelené barvivo a zkazíme je co nejvíce, aby byli rozostřené, což je pro tenhle recept nejideálnější.

Necháme péct v troubě na 150°C do 20 minut. Pečeme bez páry, při pootevřené troubě.
Na hotové těsto naneseme krém a to vše polijeme vychládlou polevou.
Můžeme i ozdobit např. humorem/vážností, též dle chuti.

Přeji Vám dobrou chuť.
xDDD

Divný a pak ještě lázeňské oplatky

11. září 2012 v 20:35 psycho Pat a Matt v jednom
Hm. Dobrý večer dámové a pány.

Děcka. Nechápu to. Neznám to v dětství, trápím se tím v dospělosti.

Neznám to. Ale cítím?
Děcka. Podívejte se. Kolem čeho se pořád chodí. Podívejte, nemám tušení. A je to zvláštní.
Takhle.

Měli jsme tu tucet čoko tatranek, paprik, mlík, skořic.
Ale nikdy ne lázeňské oplatky. Koukněte se, vidím to asi tak, jako se reaguje na to jídlo, jak tomu každý říká, že to smrdí.
Kvasinky? Nemohu vzpomenout.

Lázeňské oplatky, opakuji znova. Vyrábí se hluk, to je taky zvláštní, heh?

Nemám ráda špatně zabalené lázeňské oplatky. Ono totiž, vlastně ráda mám.
To je ta motivace, rozumíte.

Občas mám pocity, jako když třeba nadržuju vodě a a podceňuji kofolu.
Tak to dělám třeba s láskou, že nadržuji čemukoliv, co není láska a podceňuji lásku.

Láska lálálázeňské oplatky. Aneb začíná tě tvá láska Kat laskat.
To je sranda myslet si, že ovládat myšlenky.
Já nevidět rozdíl mezi baterkou a ovládáním.

Víte, slečna jmenem K(r)asasmutna si hraje na zelenáče. A mě štve věc.
Jedna jediná jedna jedna jedna jedna.

(teď si představí, jak sedí v koutku:) Mě si nevšímejte. Jsem smutná Kastra.

Já znám svou budoucnost.
Já budu dělat, co dělám teď, heč.
Já totiž znám, že vteřina se nemůže přehoupnout do druhé.. Jééé jejejeje, co je to vteřina?

Víte slečna Kamaradsutra čaruje pýchu.
Polní pychu.

Mě by zajímalo, co je to "teď". Mě by zajímalo (opět přestupujeme na kolej, kde stávají jen vlaky s číslem 0100 Express Řečcké a nické Otázky.) jestli zajímá zájem nezaujetého člověka člověka dívajícího se pohledem zevnitř.

Ne, nenene. To mi teda neříkejte. *třepe ukazováčkem sem a tam, ze strany na stranu*
Já se nezajímám o to, že se mám ráda.

Nezajímám se o to, že nelituji myšlenek... myšlenek.
Nelituji všeho, co mi voda dala.

Co mi dala ta píseň.

Co mi dává pohled zevnitř. Protože nic.

Nevadí a nevidím. Nevadí to moc a nevidím moc dobře.

Ale zpět k těm lázňákům. Dlouho jsem je neměla, to je End of story.

Napijte se prosím vás vody, protože voda dokáže zaujat svou křišťálovitostí a nemovitostí tak, že člověk s potěchou pije a hltá jako hltá vlkodlak krev člověčí.

Jenže já jdu spat.

Jdeme dál

4. září 2012 v 21:50 V akci
Tak a je to tu opět. Opět ta dimenze.
Dimenze stálosti, dimenze vduchu v pevném skupenství a Babylonu.
Ale pozor, kráčíme v levé komoře (srdce). Puf. V té, která má dost ušlapanou podlahu a zakalený strop. A tak se mění částice, dny a molekuly vody, no a taky když se snažíš chodit po nebi, skončíš na dně, což je docela ironické zjištění, poněvadž na to mořské dno se už dostává hůř, než jak na mořský břeh. O-o-o, ale milý drazí, čeho se mám držet, když není v dohlednu žádné lodi? O-o-o-o, jak se mám něčeho chytnout, když jsem ruce položila na náčiní kovářovo, jehož kbelík s vodou jsem pak v panice rozlila.

Já to zkusím znovu. Dobrý večer.
Nikdo není originální, všichni jsou stejní. Každý je originál, nikdo nemůže být totéž, co druhý.
Tím -
Tak mě vlastně ovládají (už jdou)
mají převahu (jdou)
a buď se v nich já ráda babrám (a je jim fajn)
nebo oni se rádi babrají ve mně (a je jich dost)
ale odkud se vzalo to zrno (víc než kdy víc)
kterého jsem se dotkla (jdou)
nevím, zdalipak z nepozornosti (no a co s tím)
nebo... ? (jdou pro radost)
Nebo jsem jedna z nich. (do plamenů)
Ne, to nejsem. (cítí se tak dobře)
Nejsem, nechápu to. (jdou)
Čí je to zrno (a je jim líp)
a proč odpovídají na řečnické otázky (líp než bys řek)
Tak proto slova dávají nesmyslu smysl (co o NICH víš?)
a proto jsou myšlenky převlečený pocit (jdou - pro radost)
Oni totiž dokáží (fakt už je jich moc)
samotu a zlobu využít v takovou věc (a chceš pro ně smrt?)
a to, že jsou všichni za jedno (jak hrdě si jdou)
díky nějaké věci (jdou)
díky nádobě pro prostor
čili lidské duši (dav je nepochopil)
Ale nikdo je nepochopil (probili se k vodě)
a kdo ano, ten neexistuje, (jdou)
stejně jako Kristus. (kampak jsi je schoval)
Nebo Buddha. (kampak se vkradli)
Nekoexistují s nimi. (s potěchou jdou)
Rozsévají (kam jsi se schoval)
a přitom jsou polní pych (za jejich pocity?)
Proto tělo mne ztrácí. (to vše o nich víš?)
(do plamenů)