Jmenuje se Calla

8. listopadu 2012 v 22:54 | Khira |  V akci
Před černým kostelem se posadil Měsíc Neúplnný.
Jsou tu některé kousky, které už dále nezachytíš.

Vložila hodiny, jež jdou pozpátku, do klidné mysli, aby si mohla udělat čas pro absolutno.

A začalo to.

Je tu něco hlubšího... tak hluboké, že se necítím na to, abych něco cítila.
Přiblížila se k rozepsané větě a potichu se sama sebe ptala, jak je možné, že nejde vyjádřit, proč to nevadí.
Že nepochytíš nic,
že nemáš takové smyslné rty (roucho pro něžnost),
že roztaješ při prvním zásahu démonova srdce. První tlukot.
Ale přesto dokážeš pochytit myšlenku od anděla,

A je cennější vyrvat démonovi srdce z hrudi, nebo chytit jemnou myšlenku anděla?

přesto se dokážeš zničit pro mínusového ďábla,
ze kterého sálá teplo,

Jako z topení. Říká povídka.

Že sedíš na židli, na které Ježíš léčil svého otce, Boha...

Kam pravda padla, je černo, hluboké.

Zatímco si seděl na nazaretské židli, Měsíc postával u černého kostela a tikaly sekundy absolutna, napsalo se šest nula šest.

Řekla babička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama