Leden 2013

Přišla jsem na to.

31. ledna 2013 v 20:01 | Otevřený smysl (brána) |  Pro mě důležité články
Přišla.
Snad to nezapomenu, musím to hned napsat.

Proč tolik miluji hudbu a to v každých případech.
Protože hraje ve mně.
Protože pluje ve mně.
Slyším ji v sobě.
Tak se ucho slyší. Můžu se odrazit jen od toho, že hudbu slyším.

Zní mi v hlavě, ne?
Je tajemná. To mi ladí k uchu mému. Nejde uchopit smysly. Nemohu ji fyzicky pohladit, nemohu ji vidět, nemohu ji ochutnat v ústech. Nemohu zachytit její vůni.

Brána, přes kterou přichází hudba, jsou uši. Jeden smysl.
Jakmile projde tou jedinou bránou, už ji mohu ochutnat, pohladit ji nebo si ji vyjevit.
Odměnila se za to, že pěti smysly ji poznat nemohu.
Ona mi to taky nemohla umožnit. Hudba.
Dokáže existovat jen v něčem hlubším... v něčem, co nedokáže být zachyceno, stejně jako ona. Tam přežívá.

Rozpouští mě.
Nutí mé srdce hnát pocity nahoru, do slz.

Tak proto! Hudbu přitahuje to, co mám ráda já. Své nitro. A proto ji miluju.
Kolik možností se teď ukázalo, popsat hudbu, vysvětlit ji.
A abych nezapomněla - hudba nemyslí.
Hudba nepřemýšlí.
Sice možná jde do hlavy, ale přímo do středu. Ona ví proč.
Tam kde je rytmus. To ji přidává na kráse - bušící srdce.

Tam už vidím teplé barvy klavíru. Tam už ji mohu obejmout, prostorem, který se rozplívá, čili žádné objetí to teoreticky není. Objetí, ale opakem fyzického. Zatímco fyzické "uvězní", to uvnitř Vás táhne do všech stran.

Přišla. Proč? Proč to najednou smím vědět?
Už si nepamatuji odpověď... snad jen... naslouchat hudbě je odpověď? A víte proč?
Protože upozorňuje na ticho.
Na svůj protiklad. Nejsem si jistá, jestli je to další bod plus, další bod vyjímečnosti. Dalšího rysu hudby. To dělá totiž asi každý protiklad, že sám sebou upozorňuje na ten druhý.

Kriste... jak hluboká ještě jsi, studánko... Čím déle tohle píšu, tím víc důvodů přichází... hlubších.

Protiklady mohou dávat obojí. I štěstí, i utrpení. Láska může dávat štěstí a utrpení... protože tím umožňuje nenávisti činit totéž, proto pak mohou splynout. No, fajn. Ale to už jsou spekulace a povznešená slova.

Přišla jsem na to a uchopila díky svým hluchým uším.
Oni jsou totiž opravdu hluché, rozbité, v některých okamžicích totiž nenaslouchají vždy. (reklamace neprošla, nemám záruku :))

A i přesto...

V posledních zimních časech mě to začalo zajímat, poněvadž jsem na to nemohla přijít, proč pořád poslouchám a plácám se v tónech, ale to nevědění se mi taky zamlouvalo, protože to nijak neuškodilo :)

Když jsem nešťastná, tak si to pořádně užiju.

16. ledna 2013 v 14:38 | Dutina v mezičase |  Nerubrikována
A to jakože opravdu jen tak aby se řeklo.
Totiž, jednoho krásnýho dne, čili před 1 minutou, jsem se naštvala na tu naštvanost, čili jsem se vědomě (a duch svatý..) rozhodla pro to, co je napsaný v nadpise.
To je opravdu totiž zajímavý, pokud jste právě naštvaní. Pokud ne, tak vám, myslím, tyto řádky budou jen... aha, já napsala myslím? Tak nic.

Co to v laickém nářečí znamená?
Držkovat nejen v hlavě, ale i nahlas a klidně urazit i kolemjdoucího.
Vzít si sebou ne jednu tabulku, ale aspoň TŘI tabulky čokolády.
Když sebelítost, tak si k tomu přečíst pár řádku oslíkova náboje, to možná potečou slzy i krev proudem.

Ale bude z toho dobrý pocit, ne? Že jsem udělala dobrou práci, něco dobrého pro sebe, duševní rozvoj.
Něco s čím souhlasím. Zkrátka čas na porci čehokoliv destruktivnííího a tak. Protože ono to chce.
Ale mám sebedestruktivní pocit, že to nestačí. To možná proto, žer o tom jen píšu.
Vlastně jde o to, chtít to, co odmítám. Protože "To, co přijímáte mizí."
Takže ja jdu pro tu čokoládu, smetanu, melouna gálija a možná taky pro arašídový máslo.
A kdyžuž, tak nějaký film Sněhurka a lovec.
A banán.
Ale i tak to bude dobrý pocit, ne? Co?

Ježišismus

14. ledna 2013 v 18:48 | Tučko |  Zkušenosti s... o_O
Ííííí? Co toi proboha je? Proč? Řekněte někdo pé roč? PiloT.
Chce se mi smát, chce se mi brečet, chce se mi zpívat a chce se mi klečet. V hrobě, nebo u hrobu, to je jedno. Jedno, chápeš, jednota.
No ne, tak tohle milevážení a tinemilevížení a méněvážení, ne.

Jako co to je?!?! Jako, kdo vymyslel proboha, že na všechno mohe být pohled z negativismu.
Já vím, Máro. Marku.
Tak podivej se ty čudný aktivisto s vymakanou dvojčlunovou soupravou, černou a červenou.
Ta černá mi absolutně nevyhovuje.
Chápeš o čem mluvím?
Jinak pro ostatní pro představu, zním asi jako velká gaymanova mama, takže se laskavě všeci upokojte.
JO.
Kápla jsem do jedovatého jezera plného prstů, do kterých zmije kousla jedním jejím tesákem, nebo prostě nevim, zubem.
To je strašný! Fuj! Hanba.
Jsem naštvaná absolutně na všechno. Ale zároveň příjimám, že nepříjmám to postavení k tomu pohledu! Jakoo.

Ale jako fakt. Styďte se. Takhle že sem vás vytvořila :D, jste se mohli trochu víc snažit a o tobě Marku nemluvím, ani o tom... Bohumilovi.
No dobrý, nazdar.