Únor 2013

Přání

28. února 2013 v 23:38 sačizeM ^__^
Džast e uan litl wiš... ju nou...

Smrt
Způsob: Utonutí
Čas: 1 hodina ráno
Místo: Oceán
Důvod: Stáří
Obklopena: Velrybami

Bez hrobu, hřbitova. To znamená, hrobem jest vodní element... žádné obklíčení těla, naopak roztentok.
A poslední, co bych viděla by byli ti neualejouvěřitelní tvorové,
poslední, co bych dýchala, by byla voda,
poslední, co bych cítila, by byla zoufalost promíchaná s úžasem...
Úžasem... protože oceán... je jako vesmír pozpátku... zatímco moře je nebe pozpátku, oceán, tečka tečka tečka.
A co teprv Tichý oceán :)
A umírat sama ve vesmíru... ve VESMÍÍRU... kolem plující ti plejtváci.... nooo jsem zcela unesená proudem.

Přesně jako týpek tady, od 4.00 minuty ^^ xD
Prosím, prosííííííím ať mi to za pár let vyjde!!!!!! Uáááááááá já ji prostě chci, takovou smrt :(( Plís.
Řekněte to někdo Bohovi, já s ním teď nemluvím. Jou?
Nebo se domluvím s Castielem, ale ten taky hovno udělá (ale za to božské hovno :D)

Otázka v levé a odpověď v pravé ruce.

28. února 2013 v 19:58 Hrátky se slovy
Duše?
Duny šeptají
.
Vězení
Věz, že mění se v umění.
.
Znovu
Znamení lovu
.
Chyba
Chytrá mlčenlivá ryba
.
Duše
Dusit se
.
Představa
Pampelišky a slunečnice...
a zrna z nich.
.

Zrna z rozpuštěného cukru
ve vizi,
kterou měl popel
mého těla
.
Z oblaků upíšu se
perem z plameňáku
Upíšu se peklu
a už se odtud nehnu.
.
Vliv
Vlny v nebi
Čisté propasti a ..
bílé jahody.
.
Mám chuť na to, na co jsem nikdy nepomyslela.
Jenže nevím na co. Na co jsem ještě nepomyslela?
A vůbec, všechny otázky
jsou zodpovězené, všechny
jako by nikdy neexistovaly.
.
A zatímco svět se koupe v otupělé existenci,
vítr do pampelišek fouk,
dolétnou až k němu nazpět,
a ty jsou nádherné.
Jako vy. A já.
.
Uznání
mi to husí kůži nahání.


.
A já cítím nesobecký úsměv, z nebe.

Omlouvání

19. února 2013 v 21:06 Hrátky se slovy
Něco k ovlivnění - Ááááá *_*
Dobrá je jen píseň. Protože se jen poslouchá. Dobrý je jen zvuk.
Dobrý je jen to, co jest viděno. Protože to je jen viděno.
Dobrý je jen dýchání, protože mysl si ho neuvědomuje pořád. A pokud si ho uvědomí, podiví se, co za mechanismus v sobě má.
Dobrý je jen vzduch. Protože vyplňuje prostor a nečeká na lidi, který o vzduchu a prostoru přemýšlejí.
Dobré je nejen myšlení, ale samotný mozek. Myšlenky se ve skutečnosti nestarají o toho, kdo je vytváří, nemohou, ale existují. Myslí si to, že existují. Nevědí, že neexistují.

Existence neví, že je nepotřebná. Nestará se o toho, kdo o ní rozhoduje. Sama o sobě rozhoduje, ale nestará se o sebe, protože jen existuje.

Mamka je jen dobrá. Ale ona je něco víc, ona je důležitá. Proto slyším její trhlý smích.
Herec, hrající úžasného Deana, je jen sen. Můj sen. A to nejen proto, že se jmenuje v reálu Jensen.

Život je taky jen dobrý. Život se klaní smrti. Smrt neříká "být". Smrt je v orgasmu s životem.
Smrt mi nahání slzy. Těším se na něco (smrt), co mě čeká, nebo možná já čekám, ale co nemusí být tím, jak to teď vnímám.

Tak co mi sakra nahání slzy?
To, že je to jen dobrý.
Jen existuji, ale nestarám se o to, jen poslouchám, protože to jde samo, jen si lítám, protože znám ptáky,
jen si vychutnávám jídlo, protože je ho tolik a já ho nemám a to všechno mi nevadí, protože jsem o tom všem zapřemýšlela.
Tak jsem skončila. Mrtevna.

Prostě TĚLA

19. února 2013 v 19:18 | Big sister is here |  Zkušenosti s... o_O
No, při psaní tohohledlenctomto (no nic o_o") článku jsem se dost bavila, takže z toho taky vychází ty přesně vybrané vybrace na to, rozumíš.
TAKHLE. (Předem upozorňuji, že mnoho věcí nevím, takže z toho článku bude pěkná převařená (bio)rýže, čili žádný guláš)
Chci tu mluvit o něčem... hmmmmmm... nevííím, ale dostane se do toho ejít (ego o_o"), protože cítím to.

Chtěla jsem psat totiž o vlivu všech, jak se jim volá, těl, ale egouškovo chce mluvit taky, tak mu dám prostor, protože je to prostě egoušek. (i když mi v tom bude asi vadit)
No ale jako začínám, pánové.

Totiž jedná se o věc zcela jistou tím, že ji nevím jistě! Pozor!!
Shrnu to tak, že ego dává bonbóny.
*stluče ruce dohromady, čili dvakrát zapleská a jednou zatleská*

Víte, ty těla, mě to nikdy nebylo jasný a nikdy mě nezajímaly ty tělíčka, až na ... pár, ježiš ... je jich sedum ne?
1. No, tak první se mě týká hodně - fyzické, žejo. NOU KOMENT. Jidlo, představy (egouškův velký problém), potřeba být v teple. Juch. Nou dement. Hormony.
2. Druhé éterické - duše, nesmrtelnost. Jó, tak tady jsem vždy si nebyla jistá tou nesmrtelností, já ji vlastně nepotřebovala, nebo nevyhledávala, protože již byl vykonán nějaký akt, který nechal éterické tělo éterickým tělem.
3. Třetí astrál, tak jako MEZI NÁMI, astrální nemám ráda, jelikož má debilní tranzy, díky kterých se bojím, jaký SATAN NA MĚ ZAS VYSKOČÍ, když se astráláček nemůže hýbat a brní mu všechny smysly. Tranz. No. Jak říkám, celej typickej tranz!!
A kor když do toho pořád padám x krát za noc... si jako teď říkám, že se jako divím, že jsem už tomu neukázala prdel, s kterou bych zcelajistě v tu chvíli nemohla hýbat... tak aspoň tu prdel v astrálním těle. A astrál je i to channeling, reinkarnang, že? Jej... úroveň uschlých oplatek, ani nevím značku. Omlouvám se.
4. S čtvrtým mentálním, tvořivým... hmmm... jako jesi tady berou tvořivost jako psaní článkůůů, hraní na kytááárů, ničení keyboardových klapek, čmárání obrázkůůů, tak... něco na tom bude, to je smůla, jesi sem to nepřekročila, no, zkrátka v čtvrtým mám pěkný zmatek. Ale mentální, nemyslí mi to rychle, takže slabota.
Možná zmatek proto, páč jsem ho nepřekročila a líbí se mi jako na nejmenované FB stránce!!! Juch.
5. Pátý tělo se mě vůbec netýkááá! (kromě toho, že tu smrdí můj smaragdový egoušek) Prahnutí po dokonalosti a bohovi mi nepřipadá moc domácí. A právě na toto se hodně láká a já dělám: *čuchne* ale když já to zas tak, tu držťkovou, nemusím....
6. Šestý kosmický tělo... o jednotě? To mi taky nepřipadá fajnové. Jednota a propojenost vesmíru... neláká mě to. Necítím to tak. Mé smysly právě teď necítí celou propojenost... musela bych se snažit to cítit. A je to takovééé čudné, když někdo o tom mluví... láska jednota... My všichni egoušci jsme za jedno. Tu. Totiž, neznám asi tuhle lásku, mám ráda takový jinší pocit... ten svůj, uvnitř a nerada ho pojmenovávám láska. Jó, takový malý oříšek v tofifé.
7. Sedmé tělo..... zen?
Tak to je moje. Naprosto.
A to je v háji. Protože prý, jo, (oslík se otřás) sedmý tělák má sen o neexistenci, což já mívám dost často (hlavně ve dne). Prázdnota, ticho, ježiš to je taková lahoda. Semínko, věci nejsou, ale pramen jo... To je RAFAELO.

Jednou, jen jednou jsem tohle zničila. Nevím kolikero minut jsem hleděla na wifinu, která ležela po pravé ruce, a odrážela ji.
Když jsem se pak... stvořila, tak (mchachaahahahahahahahahahaha) byla asi hodina pryč, to si nepamatuju. A já vejrala... a zrcadlo se rozbilo.
Jóooo a teď se egoušek může chlubit, jak sežralo i rafaelo co?! Upeč se na tom sluníčku slávy, půjdeme oba. Muheh.
Ale? Možná se mýlím, co Jáá vím. Hovno.

Já bých normálně založila 8. tělo, jen tělo smíchu. Érm, komický tělo. Ááááh, o tom se mi ani nesnilo, až doteď.
Víte co, to by byla úroveň kapučínové čokolády s 80% kávy, s třtinovým cukrem, bílou čokoládou 20% a bacha! s pravou vanilkou... ale nevím kolik procent. No to je jedno.

Dyk já ani vlastně nevíííím, jestli je to správně... ale většina je mi jedno... vlastně, dá se říct, že si z většiny dělám srandu... a oni se mi za to mstijou... jéééééééžiš.
Ale až si budu dělat srandu i ze sedmého těla.... tak... asi začne existovat to 8 páč ja nevim.

Ale všímala jsem si hodně, že mě ovlivňují a občas stahují někam zpět... zkrátka jsu na sebe hrdá, with egosmith 2013.
A to jsem nevěděla, že existuje egalizace.

Zdá se mi... ano opravdu se mi všechno zdá... že ze sedmičky skáču do čtverky.. šestka nic, pětka nic...
No, a že jsem mezi těmi dvoumi často. Často je i spojuji. Ukazuji stavy ze 7 pomocí 4. Což je... odstrašující případ.
VÍM TO, JOOO. *________________* Konečně. Načmárám na papírek egalizaci a legalizaci, protože v těch slovech je slovo ego.
Ahoj. (pozdrav - úroveň fyzického těla, chciple oplatky, mrhahahahaaa)

Tento moment budeš žít navěky

16. února 2013 v 17:13 sačizeM ^__^
A když už se nebudeš mít do čeho ponořit... do žádného stavu... protože od tebe vše uteklo...
ponoř se do vody. Do elementu, viditelně hmotného a neviditelně úžasného...
element slaný, plný cukrových slz, element ohnivých dálek a horké páry...
Voda uniká pořád. Ale je příliš brzy na to, poslat ji zpět do výšek hor, kde sedí sám dotek okamžiku na rameni pramene.

A kdy jsem tohle vše opomenula?
Třeba ... mmm, třeba nikdy.

Dokud nevložím celé své nahé tělo do toho elementu.
Elementu pomalých kroků a časem nepoznamenaných dlouhých pohledů... a zelených jiskřících očí...

Element vody, proud uniká opět přes oči, z pramene pojmenovaného srdce.
Křehkost postavy vyřezané z ledu mě udivuje. Lehkost. Lehkost, nevinnost, nahota. Slova, která nenaplním žádným soudkem čiré vody.
Řeka pořád plyne. Mé tělo s ní. Voda mě unáší... zlodějka. Unáší mě k moři. Ano přesně tam.
Do nejhlubší propasti nádechů.

Na konci času a na konci toho oceánu, té esence... skáču, přesunuji se do věkem poznamenané půdy.

Není třeba pamatovat si ty průzračná slova. Kapky deště a rosy, voda v kanálech, louže na silnici, břečka sněhu a vločky snášející se k zemi... děkuji ti, vodo, za tvé proměny, bez kterých bych se nemohla nadechnout.
A chutnat částečky kyslíku.

Píseň

2. února 2013 v 23:26 sačizeM ^__^
Tak jsem si zahrála na artistu a taky na kytaru, no...
Nevím, ani k tomu nemám co říct.
Název křečovitý, ale co už,
čtyřčtvrťový rytmus občas porušen, ale co už.
A mám nějaký melancholický pocit, vzhledem k tomu, že bych měla skákat do čirého údolí, tajemného, ze kterého tahle muzyka pochází..
Já raději jdu, č(mň)au :D
Meremepeserekamejato.