Červen 2013

Z jiného pohledu

26. června 2013 v 20:27 | Kathy |  Hlášky/perličky :D
Na úvod jen upozorňuji, že tohle jsem nepsala já, ale moje nejbližší kámoška Kača. Vždycky totiž Kača říkala, když vznikla nějaká kravina, ať si to napíšu na blog... takže tohle je vlastně první originální článek Kači!!! ^^ á povedl se jí zkrátka! xD

Co že je to ta vaše bloggerka vůbec zač?! ;D
Takže Anďa v první řadě čte co cítí. O Vánocích a Velikonocích mívá často zácpu,úplně to miluje! ..samozřejmě mluvim o zácpě glazury! Já se dívám na How I met your mother, ona se dívá na How I met your brother. Několikrát sme spolu spali v posteli, potom se mi svěřila, že se se mnou bojí spát, protože nemáme ochranu. Jo a poprvý a sama se teho bojí - bavím se o výměně strun na kytaře. A třeba včera když sme šli ze školy jí šokovalo, že sem si chtěla zajet s kartou do klína, a přitom sem říkala že s tou kartou chcu jet do Zlína! Jo a v tuhle roční dobu jim v Kančicách rostou ajhody. No a Jednou jí spadla wifina a nemohla ju najít!

No rozhovory s ní taky nemají chybu:
Já: "Lítá ti to sem a tam"
Andy: "Seš prdel!"

Nebo:
Andy: "ježiš ale má svůj tentok! právě že typický tentok "

No a jak by Andrejka řekla:
Bavíte se na můj účet? Tak zaplaťte!

Zákoutí, kam se ráda vracím

20. června 2013 v 17:43 | Khira |  Hrátky se slovy
Tohle jsem napsala v hodině češtiny, když jsem nechtěla dostat za to pětku a normálně i když jsem to psala v tý rychlosti, tak tam nemám žádnou gramatickou chybu, to se mi stalo poprvé snad o_o. No ale asi to učitelka jen tak přehledla očima jak tak koukam xD
No a zdá se mi to jako něco, co sem patří, takže lets ček yt :)



Zákoutí, kam se ráda vracím
Procházím se po poli, může být něco kolem osmé večer.
Kdybych měla popsat své nejoblíbenější zákoutí, bylo by to právě to pole, mraky a západ slunce.
Tak obrovské zákoutí, tolik barev. Stačí se někde posadit a pozorovat. Každý den je jiný a mě to víc než říká to, jak jsou každý den jiné mé pocity, myšlenky a rozhodnutí.
To prázdné pole, kde není vidět ani živáčka, mi promítá prázdné plátno v mé hlavě. Všechny ty mraky a slunce zas hloubku mé duše. Je to zvláštní, že duši nikdo nikdy neviděl, proto západ slunce je její nádherný odraz, jak si to uvnitř představuji.
Duši si nesu všude s sebou, oblohu mám nad hlavou každý den. Na to pole se ráda vracím, cítím se tam svobodně a můžu tam přemýšlet. Když tam sedím, je to jako sedět v zákoutí mé duše.

No fajn, ale jde hlavně o to spojení, že je to všechno jen odraz a je to uvnitř!!!! xDD ._.

Tralalá tralalí

3. června 2013 v 18:13 Zpovědnice
Á už je to zase tady. Poslední měsíček. Začíná.
Já nemůžu říct co! Protože toho začíná tolik a když říkám začíná, myslím tím i končí.
Za chvíli tu zase bude to chození po polích při euforických západů slunce, pouštění Florenčiny, chlastání jen ze studánek nebo čaje sluneční pozdrav, žraní melounu, jahod, malin, a taky rajčat, spaní do oběda a někdy i do odpoledne.

A to všechno znova, a toulání se po lesech do večerů, chytání dešťových kapek, nošení krátkých trišek a ovívávání se dodělaným vějířem z tramtarárie.
Zase jen chlastání ze studánek, tím taky uvolňování všech enerdžy módů a úrhovní a psaní bláznivých článků a textů a básniček a skládání písniček.
A pak žraní melounů, každý večer západy slunce, žraní kukuřice a koukání na sultána.

Opět půjde cítit nepřítomnost měst, jen toho zdouneckého pizzového centra...
To všechno egejn end egejn a pak zase snaha o stavění stanu, pak zase sbírání brambor a chození po holých polí a žraní kukuřic a co je novinka robení videjí!
Jůůůbadýýýýýýýýýý ja se tak těšim.


To všechno se zkrátka nějak přežije, než přijde kouzelné datum ve své dokonalosti a vše to ukončí jedním příjezdem, kde se to přítomností velkoměst bude jen hemžit.