Červenec 2013

Pamatuj

27. července 2013 v 22:50 | Khira |  Pro mě důležité články
Abys vytvořil hudbu, musí napřed explodovat vesmír ve tvé hlavě,
propuknout v paniku, tvé srdce.
Pak uzříš ticho mezi slovy
a nebudeš se snažit o udržení klidu ve tvém vědomí.

Z ticha uzříš melodii a tu pak zatónuješ svým přátelům.
Pak tu píseň přelož do slov, ale šetři jimi.
A když ti pís bude připomínat nějaký vzácný moment,
třeba pohyb křídel motýlů,
vůni růže,
třepot větru,
nebo odpolední šálek čaje,
~
it's done.

Pro jedinečnou osobu, která nosí hudbu ve svém srdci,
mého bývalého učitele hry na kytaru, který "to se mnou vždycky myslel dobře."

Jo, a objetí (uchováno v paměti)

Kushina ruležž

25. července 2013 v 22:26 Blok
irenukia.deviantart.com
Anóóó je to tady, po asi 4 - 3 letech se ta už vybledlá květina v mezičase oblékla do nového svěžího dessu.
No... a hlavně energiteckýho... červenááááá juch *_*
Sice s tou stránkou ještě nejsem moc spokojená, měnit to možná budu, ale nadvláda lenosti opět započala, etó.... asi tak za další čtyři roky, kdy hádám, tu bude něco spíš tmavýho, zdar.
Jo, jináč maskotem je tato písňa
*jakože úúúúúža xDD*
A obrázek je od téhle cíti, která stvořila ten úža obrázek.
irenukia.deviantart.com
Tka sajó!

edit: Tak jsem tu starou stránku jen trošku přibarvila, já na ty sytý barvy moc nejsem zkrátka :D:D
a to písmo.... noo je to hezky barevné...
ale teď si připadám trochu jako v barbie deníčku... xDDD couž
..... panebože.. ono je to fakt mega barbínkovské x_X

Mluv

15. července 2013 v 23:24 V akci
Konec tlachání.


Přišel čas na opravdový kec.

BLŮAH.


Analýza

13. července 2013 v 18:23 Zpovědnice
Je tu pár věcí, který si potřebuji ujasnit a blog byl vždy ten největší tahoun, který mě posunul (nemyslím úroveň), protože se slova ukázala a neskrývala se blah.

Je tu věc, která mě dělá silnou, ale nemyslím si, že by příčinou měla být zrovna uvolněná emoce, která se držela jako klíště a hnisala dlouho.
Nebudu komentovat, jestli už je pryč, protože Míša je zkrátka hloupá, ale dost chytrá na to, aby mě s sebou vzala.
Asi to bylo samotné "uvolnění".
Ano, slova byla odjakživa zbraní, ale musím proto vše napsat slovo sebevědomí.

Sebevědomí. Jsem za to, že pravdu mám vždy já, jelikož je to můj pohled.
Teda ne tak pravda, záleží spíš na tom, že u okolí nezáleží na tom, co si oni myslí. Mě jen zajímalo, jak oni na mě reagují.
A to je klíčový.
Víte, pokaždé přijde někdo, kdo i neúmyslně zpochybní jen semínko malinké pravdy v mé hlavě a sebevědomí se zboří, zamete a zapomene. Zapomene.

Už bylo na čase trochu vyvětrat a vymést ten bordel. Nikdo mi teď prostě nemůže vyvrátit nic, co drží to sebevědomí.
Čím dýl jsem se totiž zabývala zbytečnostmi, tím dýl se to ve mě hromadilo.
Jasně, někdy jindy se můžu nechat rozpustit nějakým pocitem, ale s ním zmizí všechno a nebo naopak zůstane nějaká myš, díky ní pak určím postavení.

Pochybnosti. Budou tu i zbraně "nepřipadáš si ale pak víc samotná?" "a co když pak někoho pustíš a ta tvoje hráz se prolomí?"
Blbost!!! Tady není žádná hráz, to je další taktika. Tohle si teď někdo vymyslel, někdo neviditelný zas. Je tu tolik háčků, jen se hloupě chytit.
A tady je třeba dávat pozor, protože tady jsem vždy nechala plachty volné.

Získat sebevědomí, věc první.
Vyvětrat, věc druhá.
Dokončit to a rozplynout ty nejmenší.

A pak jen zjistit, kdo mi do hlavy vložil tyhle vzorce analyzování.

Já si totiž mohu poupravovat věci tak, aby mi nikdo nic nemohl našeptávat.
Ovšem to znamená "být přítelem nepříteli"

Takže můj cíl byl zbavit se těch pocitů, to ano. Tím jsem skončila pokaždé. Pak tam bylo prostě ještě něco, čemuž jsem nedávala pozornost a tím, že jim teď pozornost dávám, jim nahrávám do karet.
Výhodou je, že i sobě tak nahrávám do karet.

Osel řekl, že čím víc půjdete do sebe, tím jemnější a nenápadnější budou útoky ve smyslu, že ten oceán extáze se bude rozšiřovat.
To je ono, já jsem pro to vždycky couvla, ale zdá se, že špatným směrem a sama vím, do čeho všeho jsem šlápla.

Ale víte co, mě psaní a přemýšlení dlouho stejně nebaví, protože to pak postrádá smysl a tu debilní duši výtvoru, a když Míša moc myslí, musí se celá stejně pak popřít, aby někde neuvízla, takže blah blah blah Jashin to má ve svých packách :D

Klub šílenců

10. července 2013 v 19:27 | Khira |  Hlášky/perličky :D
Hezký den přeji z vesela všem, po dlouhé době jsem zavítala do bohatého archivu šílenců a pomyšlení, že se ty šílenosti, co se dějí mě, dějí i ostatním a vubec, může se to stát kdekoliv (což mě rovnou šokovalo) nedej bože na veřejnosti, je přece jen utěšující, zahřeje to u srdce.

Jenže já teď nějakou dobu techniku šílenství přestala obecně rozvíjet, ale jak je známo o kekkei genkai, je to v rodině.

Vrozená šílenost
*myslí se přesune ke své sestře*
Má sestra je homosexuální a stejně tak je na tom i její nejlepší kamarád(Fífa). Oni se tak nějak hledali až se našli.
Vloni mi donesli z protáhlé *party hard* takový to železný a uvnitř je tekuté mýdlo. Jindy to byla mikina. Ale nejlepší věc na tom byla, že oni to ráno, když to z tašky vytáhli, byli víc překvapenější než já:D

Mi připomnělo běžícího Omoie s lízátkem nevím jaké chuti v puse: "Jak je znám, určitě už porazili nepřátele a oslavují. Možná už jsou v druhém kole párty. 'Nemůžeme pít žádný alkohol, jasný? Ťukneme si s džusem.' Jestli to tak řeknou, protáhne se to až do rána..."

Ovšem, já mám ségru ráda už z jednoho důvodu, jejímu charakteru. Jednou večer si zavolala taxíka a když ji dovezl, zjistila že nemá peníze, tak nabídla taxikářovi, jestli nechce místo peněz její dotykový hello kittič mobil. Taxikář pokrčí rameny, řekne: "Nóó.. tak jo," ona mu ochotně daruje mobil a pak přichází další krásný slunný den, kdy mi tohle sestřička povyprávěla. (se divím, že si to pamatovala:D)

Ale není nad Fífovy kulinářské dovednosti. Mojí ségře prý chtěl něco dobrého ukuchtit, tak se vrhl na bonbón, hodil ho na rozehřátou pánvičku. Více netřeba dodávat, možná jen jeho slova zakončená smíchem: "... a ten bonbón takhle rozprostřenej po té pánvi."

Ale s pánví jsme ještě neskončili. Nevim, co to chtěl kuchtit tentokrát, ale on té panvi prostě nedá pokoj a hodí na ní dvě zabalené (asi) ryby v alobalu... a tenhle příběh si můžete představit asi jako tuhle scénu http://youtu.be/UUwUNdcggIc
Jediný rozdíl mezi scénou a realitou je v tom, že měli kuchyň úplně nahoře, kde je to jakoby.. zúžené... ten strop. Sestra už jen dokončuje historku: "Takový velký černý flek tam byl na stropě.. a on to pak tu pánvičku položil ještě na zem, na linoleum..."

To už pak, i když se zdá, že to je obvyklé, jen reaguje kdekdo reakcí, která se podobá tomuhle: :D:D:D:D
Nehledě na to, že si sestra přilepila na fotku v občance takovou hippí černošku po zažitém raitonu se slovy "Aby mě nepoznali/nenašli" (už nevím:D) a dneska jsme kupovali líh, tak jsem jen pozorovala tu její blednoucí tvář :D,
:D Je toho hodně, ale nebudu vás už mučit ttebayo ^^ :D

P.S. Je to napsáno v Narutovském stylu, poněvadž jsem to dávala na diskuzi konohy, tak proto ty divné podezřelé slova jako kekkei genkai (vrozená schopnost), Omoi (bílovlasej úžasnej týpek, který upadl do lízátkové závislosti, tedy lízátkář), ttebayo (=tomu věřte) nebo Raiton (živel blesk)

Buďte rádi, že jsem nezmínila Hidana, k němuž vlastnost šílenosti patří jako buchta do mého žaludku... on je totiž jedinej charakter v Narutovi, který je naprosto šílenej, ale bere to vážně, což z něho robí uplnýho schizoidního čamrdu :DD a když se přemění tak má skoro stejné čmáranice jak Tate a vlasy má stejné jako Eric... ^-^ Takže sem patří... už jen jeho kolega Kakuzu ho vzpomíná takhle: "Co? Hidan? Zase mu usekli hlavu, když se modlil?" :DD

Takže Jashinu zdar.

KURVAPIČA JSOU PRÁZKY

7. července 2013 v 1:35 Zpovědnice
Předevečírem jsem pekla čokoládové suflé. Byla jsem tedy hodně v kuchyni. No ano. A jak to tak dopadlo, tak jsem skončila u stolu s mamkou při pojídání sopek, už se stmívalo a nebylo rožlý a mama furt povídala.
Tak jsem tak přemýšlela pak, kolik mam je tak povídačných a upřímných a vsoběprostornalezlých a říkala jsem si, že jen zatím ta, co tam sedí. Ona sice mluví o andělech a kartách kyvadlech, co už já neberu vážně a tak. Ale za tu dobu co šla do sebe (vysloveně) se nehorázně změnila a ona si to uvědomuje. Za ty poslední dva roky toho o ní vím víc, než za těch předešlých 14 let. (teda 15 dokoulí o.o)
*odkašle si během krátké chvíle, po té pokračuje při pohledu do hořící svíčny*
Víte, o prázdninách se většinou dělá co dítě chce. *vzpomene si na slova "ever was, ever is, ever will be" se zhuleným tónem i obličejem Evana* Jo, je to tak, *vně se zasměje* a vůbec mě ty nápisy na obrázcích neserou xD...
A já si říkám, že zůstávám vždycky stejná. Tichost se se mnou vleče a připadá si jako Sakuřina dětská tmavá mysl. Já se toho ani nechci zbavit, to je jako když se někdo chce zbavit cihle, hlíny, ptáka. Jakože přítomnosti.

V té zpozorované souhře dělání si co chci, tedy nicnedělání a boringování, ležíc na posteli, jsem pomyslela, že se na sebe mohu spolehnout.
Kdybyste tam byli semnou, slyšeli byste mamku říct, že by se člověk měl chvílit za maličkosti. Docela mě chvátijou její zkušenosti, ale ona o tom neví.
To je asi až moc klišeidní pomyšlení.
Takže na té posteli, se ty slova tak nějak uvolnily v... prostor. Jeh, to slovo to vždycky zachrání.

*v nostalgické náladě týpý "a teď vám povím příběh, co se skutečně stal"*
Já mám totiž pořád za to, že žádný talent neexistuje v pravém slova smyslu o_O, ale talent je pouhé soustředění se alá naprosto se pohltit dovnitř dané věci.. o_O Protože pokud někdo tvrdí, že mám v něčem talent, tak je to jen tohle... není to vrozený... třeba vím s jistotou, že každý člověk umí zpívat, jen se musí naučit pracovat s hlasem... nebo když někdo chce vytvarovat sochu, tak prostě bude tvary těla a obličeje zkoumat do východu slunce. Ale kde je ten "talent"? No, dejme tomu, že talent je už pak porozumění, nebo zájem o to... protože motivace je asi, ehm... pohonem. *poznamená důležitě*

Jeh, zkrátka talent je prostor.
Nevím, zda-li je to tou písní, o tom si už jen andulky pískají.
Tak v tom prostoru jsem dala průchod myšlenám, kterým jsem nedávala takovou váhu a odsunula je jakoby. Třeba že to tvoření a naprosté pohlcení je takové zbytečné alá prsten "I toto pomine".
Ale je tu hodně času. Pokud je čas, je tu nějaká přímka a u přímky je tužka a tak dál.

Mammí taky mluvila i o papá a pak o svý láskách, tak jsme se tomu smáli, a já jsem si říkala, že láska není... a dnes s prostorem přichází přijetí, že je tu možnost... a přiznání, že existuje trochu vylepšený Sasuke (sorry, Kakashi, je černovlasej), který umí hrát ideálně na kytaru a líp než já samozdřejmě, a to, že v jeho přítomnosti bych se nejraději propadla do země a tajné pozorování, znamená nějakej důvod...

Ale i tak normálně láska nebývá, aby bylo tady v mezipřímkové úrovni jasno.
Ale slyším slova, jak mamka říkala o svý lásce na učňáku "Na toho nemám, jsem si říkala," a jak šli za intr kouřit a tam byl on, a mě to něco připomnělo, teda kromě toho kouře a intru.

Jestli se někdy dostanu do konzervace (šifrovaný psaní), tak jsem si jistá dvěma věcma: v tělocviku budu největší nulou, která ubehne maximálně sto třicítku a budou tam volné hodiny!

Tím, kdo to nepochopil, jsem jen chtěla napsat, že... to všechno způsobil Menma, soundraková písnička a mama. xD A vlastně ještě nepřítomnost sestry.

*tiše se pomalu odebere do vzdálenosti, až tu zůstane jen její nepřítomnost*