Březen 2014

Dvojnásobný šálek půvabu a podmanivosti

29. března 2014 v 20:38 sačizeM ^__^
Nehledě na mou černým inkoustem vytištěnou duši, (opálený král)
*zazněl tichý tón před chvílí*

zvedla jsem ruce nad hlavu, takhle, když jsem se bála,

Tak se lhostejnost a malá soustředěnost mohla vrátit zpět.
s výkřikem do světa
"Nehledě na to, co se stane! Nepouštěj mou ruku." (černé eso)

"Ne!!" *rozepřáhla ruce*
Škrtla dva řádky a zacvakala zubama, musela znova od začátku. (malá dáma)

Krokem "páteční luna" a následném položení ruky na srdce, se vám rozpustí počáteční hranice.

*záchvěv křídla ve vzduchu bílé holubice*

"Vyjdi ven, nyní."
pořád dokola opakovali při exorcismu člověka. (pyková pětka)

Ke hvězdám.
K luně

K zrovinka prolouvající kometě, (srdcová sedmička)
do duchny modrofialovošedých závratí a euforií.
A taky... nezapomeň na rozpývající se polštář. *na který když položíš jemně hlavu, bude ti šeptat tvé zapomenuté sny a tajemství*
I na mělký tep,
a občasné záchvěvy moci a střídmé zuřivosti.
Ta, která vychází z obrovského klidu a spontánní sebekontroly.
*třepotající se jako můra plápolající kolem ohniště, s jedním uhořelým křídlem*

Tádatádarartada. (joker bez úsměvu)
Po nevyhnutelném úsměvu přišel další, ještě srdečnější.

A potom jsem zvedla ruce nad hlavu, takhle, když jsem se bála,
když se s mými znenadání propletly jiné.

*Měly kolem sebe omotané černé korále*

(Ani se nehni!
Po nevyhnutelném úsměvu přišel další, ještě srdečnější.)

*sory no, po měsíci sem se nějak vypsat musela prčíc xD*

Voilà

25. března 2014 v 22:02 Zpovědnice
No nic.
Álala.

Poslední dobou...
nedokážu dokončit na blogu větu, natož celou myšlenku, takže
chtělo by to nějaký ukulelový dubstep.

*aj olredy hef sam jůkuleili♥*

tak trochU

6. března 2014 v 23:03 Nerubrikována
Jsem mrtev.
Roky.
Mohu vidět nespočet kráčejících smrtek, sotva se mihnou kolem MĚ.

Odstranil jsem zášť.

Ale pořád mám spalující pohled až do fénixova popele a po tvém těle se rozběhne tisíce jisker, pouhým dotykem mým.

Kulhavým krokem se k tobě blíží. Ostatní zasáhne panika a dají se na útěk.
Ty se nemůžeš odtrhnout od jeho očí a útěk ti přijde směšně nedosažitelný.
Proto to vzdáš a rozhodneš se vykročit proti němu.
Ukaž mi, co skrýváš.

Pak se sen přehoupl do "reality".

Tak kdo tedy jsem?