Duben 2014

Vzduch by se měl vznítit při vdechnutí...

30. dubna 2014 v 23:50 | Lajk e Andreak |  Hrátky se slovy
Tož to je vole rekord, za celou svou 4 roční existenci blogu jsem ještě nikdy za měsíc nevydala 1 článek...*natož dva* (teda plus tenhle), ale tenhle se moc ani nepočítá, jelikož tenhle jsem psala 11.11.2013. Sem si říkala, že když (néé psací krizi fakt nemám, spíš duševní/hovní) nic, tak aspoň něco teda. Jdem na to.
Plus hudební vložka - Femme like you

Z podpokličky se vznášela poloviční voda.

Ze spodního retu, který sloužil tak, aby zachytl cígo, se linula zdravá pára.

V těchto unikajících chvilkách se vše vznášelo v koexistujícím nezájmu.
Listy, podotýkám, že prázdné, byli trhány na sourozence.
Z nich jeden se tyčil výjimkou - na něm pero poznamenalo slovo "růst"

Čerstvě umyté vlasy a oči naopak (strop byl najednou dole) se nadechovali té zdravé a svěží mlhy.

To je tak, když se to slovo ironie, která se střetla s významem na i v ní, rozkmitala v prázdnou hmotu.

Lampión rozuměl se tvářit zas tak, že nahrazoval větší nápor běžící energie.

Tu energii chci popsat. Běžící energie běží, a dokáže rozbít i pomyslnou hráz. A když se do balónku píchne, z balónku uniká vzduch, kde je ho přemoc, pak vznikne emoc. Totiž emoce-- ehmmmmmm ten lampión.

Tenhle rytmus se ovšem ve skutečnosti vůbec nenudil, pokud pořád tloukl v... "buch buch, buch buch"

Teorie fénixe se syndromem smutného klauna.
Musí být (už jednou zmíněnou) ironií, že by fénix mohl přijímat kyslík.
Vzduch by se měl vznítit při vdechnutí...
Možná nedýchá.

Třeba je jeho snem zemřít utonutím.
Ale pád - je ke všem lhostejný.
Ale nejspíš člověk pořád spí.
Možná klidně, možná má bezesnou noc.

Další zápis z Chvilky

9. dubna 2014 v 22:16 sačizeM ^__^
Občas je potřeba PRÁVĚ ZATRACENĚ TEĎ odseknout myšlenkám.
(na začátek klasika - ♪ Tramtalárala)

Protože když posloucháš hudbu, kterážto ti nejde do těla přes ucho jen jako zvuk, ale také se vsakuje přes každý pór a přes každý políčko "energie", do každé čakry správná tónina, proč se jí jednoduše nenecháš vést.
Neviditelně tě naviguje kam přesunout nohu, kolik vln rukou máš udělat. Sama nejlíp ví, jak se přes tebe, tvé pole, může nejdokonaleji a nejobyčejněji vyjádřit. Tobě to nakonec nebude vadit, viť.
Poznáš to tak, že se budeš cítit svůj.
Ačkoliv je to slovo zavádějící, svůj, tedy budeš plně svůj, jsi vlastně ve stejný moment odevzdaný, vzdaný a připravený "svléknout" ze sebe všechno. A svléknout ze sebe ještě víc, protože ta "energie", kterou sis všedně udržoval a považoval za svou a za své myšlenky, bude plynout přes tebe a tím pádem je všeho všude neomezeně.

No, co takhle pokročit dále. Copak s životem. Co se tak odevzdat životu.
Ne, co ty budeš dělat dál v životě, ale co život udělá s tebou. *klasika vim no* (ten život v tobě). Co s tebou život dovede, když si ho nebudeš přivlastňovat.
brutalgeneration: Horizons - Ceuse, France (by Syopia)
Od té doby, co zachytíš ty neviditelné ruce od něj, tak ...
*doplň sám, co uznáš za vhodné nebo za naprosto zavádějící*

Každopádně, vem si z toho vše.
Nakonec totiž Zubatá z tebe taky sebere vše.
Tedy, tobě to tak bude připadat, možná. Co já vím.
Možná to je tak, že život si jen předává štafetu se Zubem (srsly, Kejt, rajt? xD)

A nebo víš co, ser na tó.
...