Květen 2014

PLAYLIST Květen 14

30. května 2014 v 23:04 Playlist
,,Though we've got to say goodbye for the summer
Baby, I promise you this: I'll send you all my love
Everyday in a letter
Sealed with a kiss."

Takže po delší době, wáj nat, jsem si nemohla odpustit, i když jsou tam někde fakt pro někoho šitky xD, prostě... žeru tyhle songy... Třeba Infatuation (nebo jak) hlavně pro ten text, žejo :D:D "Skin the color of cinamon, his eyes light up and I melt within" "But when he smiles i feel like a little child" aw

No a jasný, menší náhodou najdu song The Worst a celý dva dny v kuse poslouchám, pak narazím na song The Greatest, abych ji mohla poslouchat následující den v kuse... proč ne :D Tož dík Lauríno. ♥

Držte si kouličky, něco málo o spánku

16. května 2014 v 17:04 Z těla ven
Jó, tak konečně je to tady, ta důležitá chvíle, kdy mám tomuhle blogu možnost sdělit něco důležitého. Fajnly, Fanjly! jsem přišla na ty moje slavné "tranzy".
Dobře, nazývám to tranzy, protože nic jinýho mi k tomu nesedělo.
Jenže díky těmto dvoum článkům - RAZ, DVA, jsem našla někoho, kdo tyhle srandy prožívá taky. Óóó bles jour fejs, Radoslave. Hell jou!
Jde o spánkovou paralýzu.

Od tohohle článku jsem pak různě čekovala, jak všude píšou, že to jsou děsivé zážitky á emoce a hrůzy. Jo jasně. Tak já si myslím, že i první výstup do astrálu je hrůza, ne? ... Jo. Ne, ale opravdu.
Vlastně, měla bych zde trochu osvětlit, co to je za jev, ta paralýza. No, ono si stačí přečíst první článek, na nějž sem odkazovala, žejo.
Je to čistě fyzická záležitost, prý. Mozek na noc vypíná některé funkce, do toho patří i pohybové. Něco vás v tu dobu vyruší, vaše vědomí se probudí, jenže toho si mozek nemusí všimnout, nebo prostě není schopen tak rychle reagovat, aby dal dohromady zas všechny ty pohybové funkce.
A pak už je to klasika, kterou začnu pokaždé popisovat, když chci psát o "tranzu".
Ale víte z čeho jsem byla nejvíc vyjevená? Jak ten týpek tam nahoře, když popisoval ty zážitky a příznaky, tak to bylo úúplně přesné a shodující se s mými. Hustý.

Například to, že to přijde v tu nejmíň očekávanou chvíli. Období, kdy zapomenu, že se mi to stalo a vždycky je to šok.
Stejně jako on jsem vídávala černé postavy. Jedna mi takhle stála u postele a já se divila, co tam pohledává. Na to mi řekl, že je Počasí a že se mi omlouvá, nebo děkuje.. to už si nepamatuju, ale vím že jsem se tomu strašně divila.
Častý je taky křik... někdy je to ženský i mužský hlas, někdy jen mužský.
Dále tu jsou občasné výpadky mimo tělo. Což znamená přehoupnutí do astrálu, ale díky mé vůli jsem se dál nedostala. Ehm, teda kvůli strachu, samozřejmě. S duchy jsem se asi už taky setkala... teda s jedním to vím najisto, ale ten byl ze mě vyděšenej chudák, takže too.. hm... to je stejný jako s pavouky, kteří se nás občas bojí víc než my jich.
twins-addict: elasticheartxo: myway-stuff: silentpurplenights: ceruleanpineapple: why do so many people think spiders are evil and out to get you look at this fucking nerd run away in an overly dramatic cartoonish way just because something touched its butt yeah..no i’ll still squash with my flip flops that looks soo familiar… wait didn’t Larry do something like this. yupp she sure did. Lmfao omg, lmaoooooooooo
O tom, jak je to debilní, jsem tu vyprávěla dost, založila sem si novou rubričku a přeřadila tyhle věci s nápisem Z těla ven a skoro v každém článku jsem spekulovala, jestli to byl fakt tranz nebo astrál or votevr.

V tom článku taky píše o halucinacích. Nedávno mě ve snu navštívil velice reálně vypadající démon... no a ten sen v podstatě popisuju tady. Hlavně to napsaný kurzívou. :D A několik dní poté jsem měla ten svůj "tranz", kdy jsem slyšela hrkání, byl to opět veliký tlak, nemohla jsem se hýbat a jak jsem tam ležela, tak shora jakoby na mě lezl démon, trochu načervenalý, ale co je důležitý - byl průhledný.. úplně odlišnej od těch "černých postav". A taky měl škodolibej úsměv a vysmíval se mi. A mám takej pocit, že to hrkání šlo jakoby z něho. Narozdíl od toho ze snu, který měl vraždící zlověstný pohled a přirovnala bych ho k takové.. inteligentní zombie, taková stejná aura, akorát mazaná.
Takže mi i kámoš řekl, že je na mě nalepenej démon. Ale teď mám další teorii, a to jest, že to tedy byly halucinace. Ale na druhou stranu, nechápu, co bych s těma potvorama měla, proč by se mi ukazovali...

No, moc si z toho nedělám, víc zajímavější mi přijde to, že někdo si může prožívat i 6 hodinovou paralýzu, jako WHAT?!?!?!
Já bych se raději uškrtila těma nehybnýma rukama než to prožít! Jako nepředstavitelný, když si představim, že jakmile tenhle stav na mě přijde, jsem vyjevená z tohoo, co může být v okolí, téměř okamžitě se snažím hýbat rukama a nohama (což se mi už jednou vymstilo a místo toho, abych se probudila uplně, fyzicky, jsem pohnula jen astrálním tělem:D), načež tedy nachvíli ovládnu to fyzické tělo a pak zas skočím do "paralýzy" a tohle pořád opakuju dokud zas neusnu...

Teď minulý víkend se mi tohle po dlouhé době zase stalo... a vypadalo to asi takhle... no úplně stejně, až na to, že jsem prostě se snažila pořád probouzet a jednu chvíli jsem si myslela, že jsem vzhůru, ale ono hovno.
Až po chvíli jsem se doslova "z teho vyhodila". Připadalo mi to jako nějaký hlubší druhý stupeň v kterým jsem byla. Ale o moc krýpy. Sem si chtěla jít lehnout i za bábinou tu noc >_<

Awwwww každopičopádně z toho článku:
3 ) častým problémem bývá, že člověk se probere, znovu usne a opět se dostane do paralýzy. Tady je důležitá rada - pokud máte paralýzu, jakmile se proberete, BEZ PRODLENÍ SE ZVEDNĚTE Z POSTELE a sedněte si ke stolu. Já si dávám okamžitě MEDUŇKOVÝ ČAJ. Jeho vliv na zklidnění je prověřený. Mám jej kvůli paralýze doma vždy velikou zásobu. Při pití čaje si zapněte třeba komp, podívejte se na nějakou veselou stránku, mobilní telefony, nové aplikace, hry, cokoliv chcete. Je nutné ZMĚNIT TOK MYŠLENEK. Nemyslete na paralýzu, přestaňte si jí všímat. Stačí 10-15 minut, pak jděte opět spát. Paralýza už se zaručeně nebude opakovat. To je má vlastní praktická zkušenost.

Nemáte ani ponětí, jaká je to pro mě spása. IFGIAJOGnuigosrFEUIJGIOAGJrJOGjgigeiojgmdrgvMDGO. !!!!!!

No jako ale muže mi někdo říct jaký je rozdíl mezi tranzem a spánkovou paralýzou? Dyk je to sakra to samé. Tak nechápu odkud se vzal ten nový název.
Ale pořád mám takovou tu chuť toho využít, na ten astrál si zatraceně posvítím a už mám i cíle, kde se provětrám >:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD no nic.
Ale jestli do teho někdy skočíte, tak se nebojtéé, jó, já už bývám většinou sarkastická a na ty své fantazijní démony házím jeden vtip za druhým, fažně, není to taká hrůza, akorát se možná poserete za tu noc a už nikdy to nebudete chtít prožít... přes den to přejde :D

Nyní ale cítím takový mír, s tím, že je někdo, s kým tyhle zážitky můžu sdílet :] Aw, sou svít.

Obnošená nálepka

12. května 2014 v 23:23 Pro mě důležité články
Cokoliv ke mě přichází, proplouvá. Někdy si přeji zastavit a podívat se zpět. Někdy si přeji zastavit se a podívat se dál.
Zvedla jsem hrstku zbylého času. Při pohledu do toho písku se mi rozvířila mysl.
V očích se mi zornice zvětšily. Ačkoliv má mysl pluje na lodi v lebce, nenacházím obzor a tmavé obrysy.

To co vidím, je spoušť. Nádherná barevná, beroucí dech. Obyčejně tvořící další spouště, nadechující se rosy.
Mám ještě zbytek toho štěrku.
V té zahradě, někomu se to jeví jako hřbitov, se pohybuje pořád ta samá převlečená role.

Jednou jsem se snažila porozumět té změti, proto jsem se tedy s brčkem posadila před banánový koktejl a chvíli analyzovala okolí.
Následovalo jednoduché: "Myslím, že," a tím mé domněnky také skončily.

Takže cokoliv, co ke mně nyní přichází, proplouvá, jelikož je to semnou upřímné.

A stačí také jednoduchá skladba vět jako: "není to nic jinýho, než průměrná nevědomost"
Jenže já se potřebuju schovat za složitější.

Nedávno mi jeden tranz připomenul, že za náplň pocitů a za jejich hloubku v časovém rozmezí platím.

Nejde mi prostě do hlavy, je-li lepší být tohle

nebo tohle

Ale tuším.

Totiž, když se podívám zpět, vidím tolik tvářích vyčítajíc mi mou vůli, tolik rozhovorů o přežití, ale nikdy ne o bytí, tolik tváří říkajících nic a tolik úsměvů, které byly ihned zapomenuty.
Totiž, když se podívám dopředu, vidím nespočet pavučin rozmisťujících prach a strach do každého rohu a nevidím vůbec nikoho, vůbec nikoho, kdo to uklidí, kdo vypudí tu změť, jen ukolébavky, s odstupem času silnější a silnější.

Vidím víc než dost opakujícího se verše "je to zlý, když člověk ze smutku sám sobě se směje"
a
tak
dále.
Takže si spíš myslím, že je to jednak prokletí, jednak dar, vnímat to vše z takové hloubky.

Nejzvláštnější denní sen

7. května 2014 v 21:32 V akci
Říkala jsem tomu překvapení, ale byl to temný ráj.
Říkala jsem tomu přátelství, ale neexistovalo bez času.
Nazvala jsem to místem k odpočinku, ale stalo se to půdou pro noční můry.
Každý očekával let na čas, ale mělo to výpadky.
Neutopit se je poklad. Neshořet je výmluva. Být opatrný vůči nejmrazivějším citům.
Nejmrazivějším citům.

A slova hypnotická "spolu".

Měsíc se odvrátil od vodní hladiny.
Duben vystřídal Květen. A není téměř co sdělit.

Kromě předpokladu o tom, o čem se nemluví.

Nemluví se o zmodralých rtech po zlomeném srdci.
Nemluví se o noční symfonii obrácených karet - přikrčený král.
O skrytých, perem přeškrtnutých vybledlých stránkách vaší bezchamtivé duše.

O denních tranzech a vyprahlém útočišti.

Louče a takový temný nekončící plac, jako že se prodíráš nekonečnou temnotou a můžeš díky louče vidět jen suchou zem, v mém těle.

Šedá poušť a záběr na zrnka písku, pomalu se přesunující v písečné bouři.
Klid a postup na další schod.
Klid, jen klid.

Pomohl by ti snad pohled tří úhlu na sen, když je prázdný?

Nikde vidno, jen klid.
Projížďka na uvolňujícím pocitu.

That's it.

Uauleauealeuale

6. května 2014 v 21:48 Zpovědnice
Tak víte co. Prošla jsem.
Prošla jsem přes kopce rádoby skopek plných obhajob, guruů, letáků a v nich napsané "zkřehlá jistota", mainstreamovaných prohození slov, přes bláto plných hoven, abych se mohla vrátit k tomu, bez překážkového, přímého, půvabu sobeckosti a soběstačnosti. Huh.

Každou chvílí nové vědomí. Nestranné a holé zdí.
Něco vám povim.
Vyznat se v tomhle sebestředném útočišti, ne jentak zanedbaném, na to potřebujete jedině bolest (nestrannou).
Každou chvílí to mizí.

A to nenahradí ani to nejmazaněji nenahraditelné. Ani to nejhlouběji schvané, ani nejhlouběji ponořené v bajkalu.

S těmito slovy bych stále do nekonečna mohla pokračovat přes ty kopce.
Tak prosím.

Jenže to nestačí. Nikdy nebude stačit nějaké nenahraditelné přes nenahraditelno nenahraditelstva nenahraditelství.
Pořád budu chtít víc!

A proto jsem člověk. Proto mám cedulku "já". Proto si dovolím být sobecká. Proto si dovolím chránit sebe před tím nárazem slovních kulek.

Podle mě je vítězem na téhle planetě bolest.
A upřímně zbožňuju to pomyšlení, že je tak spravedlivý vůči lásce. Nic proti lásce, don't džadč.

Člověku, co nestačí povrchnost, si zaslouží jen a jen povrchnost.

Tak se nesnaž být krásný!
Buď odpornej!
Vůbec neměj péči o tom, co je v zrcadle.

Směj se jak kdybys byl démonem a na své "krásné" já se usmíval od ucha k uchu. Ďábelsky nebezpečně.

Jak kdybys byl anděl posedlý člověkem. Jak bys vypadal? Zhatilo by to jen teho okřídlenca?
I když každej miluje dokonalost, we don't give a fuck. About them.

No jo. Ono je to plazení se přes vlastní postavenou míru překážek oříšek, samtájms.
Je to velmi chytré. Je to přehazovaná pocitů mezi obchodníky, reagování tepny od srdce.

Ehm. Přehazuje se to tak dlouho, dokud někde neuvíznete a pak zaplatíte větší částku za delší pobyt.

Omg né začínám mluvit oslovou hypotečtinou, tzn. ajm Dan.
A tak dále a tak dále, pokračování příště. Or nah.
Or mejbi je... na.