Červen 2014

Mwhehehehé... AC

30. června 2014 v 18:48 Z těla ven
Tak teda nevim jestli budu schopna ten článek vůbec napsat, protože jsu teď úúúúúúúúúúúplnnnně někde mimo díky týhle song. Jakože totálně epickyckycky.

Jelikož celý včerejšek jsem vedla v takovém pohodovém ... štajllu.. jo takže tohle asi nezvládnu dopsat..

Druhej pokus, jo?!

Zkrátka včera se mi uplně dobře usínalo. Přemýšlela jsem takovým líným stylem, poněkud línou technikou, že myšlenky sice šly slyšet, ale náplni jsem nevěnovala pozornost a spíš se soustředila na prostor v těle.

Což způsobilo, že jsem se dostala do stavu, kdy, JUNOU, mužeté vyletět do astrálu. Všimla jsem si toho. Ale byl to jinej pocit než při paralýze. Při paralýze to je jakoby najendou úder, bum. Tu to bylo naopak.

,,Hmmm, tak asi je doba, kdy bych se mohla pokusit vyjít ven, jo?... Hmm. Ták jo" Tak jsem z fyzického hned vyletěla a bylo to.
Tenhle výlet mi vynahradil všechny ty stěžovačky, jak všeci ve snu lítaj a já ne a ne mít lítací sen.

Heh. V téhle rovině to jenže není jen tak, žejo. Pokaždé, když pomyslíte na své fyzické tělo, tak ste v nanosekundě v něm zpět. Ale to nevadilo. Protože jsem takhle vylétla asi desetkrát a lítala si vrtule, spajdrmen stájl (ten byl účinnej), až mě po několika pokusech napadlo vstanout jako normální člověk. Takže jsem si sedla a pak stoupla.
Po chvíli jsem si taky uvědomila, že je všude tma, tak jsem teda otevřela oči, ale ta fáze byla slabá a já nevěděla vůbec jak se chovat, jen jsem věděla, že existuje nějaká technika na prohloubení (ze zážitků ostatních) a tak jsem si začala hned prohlížet své ruce a pak i tělo a snažila se zaměřit na detaily. Nó, jako nemůžu říct, že by to extra pomohlo, ale jako jo. :D

Pořád mi v hlavě hrála tahle písnička (která vyčnívá svým geniálním textem v refrénu), a slyšela hlasy kdesi v dáli. Napadlo mě, že to je tetka se strécem, což mě trochu uklidňovalo, že je to domácí půda akože. Už jen díky tomu "faktu", jsem vůbec vylezla beze strachu.

V astrále nesmíte moc dlouho být pasivní a taky moc přemýšlet - musíte jednat rozhodně, rychle atd. To jsem si naštěstí zapamatovala.
Takže po tomhle zážitku mám za to, že bude ještě veliká sranda, protože to bylo všechno vtipně "všechno zhurta". Pak později, když jsem si četla něco za techniky, tak tam bylo "skočení po hlavě" (tomu jsem se smála dalších pět minut),
Tam je to všechno tak lehké aaa... usnadnitelné!! xD
Po druhý, když jsem normálně sedem vyšla z těla, na mě přišlo plánování, které proběhlo velmi velmi rychle, nikdy v životě bych tak rychle nic neměla promyšleného. A vypadalo to asi takhle.
"Co tu chcu dělat??
Něco jo.
Něco ale určitě.
Prý si máš určit předem cíle, ty sis plánovala.
Jo mám cíle!
Ale jaké to byly cíle??
*chvilka rozhlédnutí kolem a hledání věcí, na které bych se mohla zaměřit*
Navštívení jedné osoby!
Jo! Tak já letim"
Takže namířeno bylo do Paříže. No, ano... jenže jak si tak letíte, tak jak máte sakra vědět, kde je zastávka Paříž, kor když je všude tma, hmm... No nic, rychlá zatáčka dolů. Po prvním výletě do Paříže jsem skončila u někoho v domě, zrovna otevíral dveře, očekávala jsem teda, že to bude On, ale vrátilo mě to do těla, poněvadž jsem byla pasivní.
Při druhém výletě do Paříže jsem přistála na nějakém náměstí, hlavou napřed, brzdila jsem bradou.
Jo, bradou.

Chvíli jsem aj volala jménem, to by mělo fungovat, ale nic jiného jsem nevěděla, jako třeba, že když zavřete oči a budete počítat s tím, že jak je otevřete, osoba by tam měla stát a takové věci.

To jsem po chvíli vzdala. Začala jsem shánět jiný světy, protože všude byla tma. Napřed jsem otevřela oči a pak hledala nějaký průchod... když jsem nic nenašla, prostě jsem prošla zdí, proč ne. To je taky zajímacnost. Prý to ze začátku nemusí jít, ale já když k tý zdi přistoupila, tak jsem na ni položila ruce a pak pomyslela "Ale já přece můžu projít" a jakoby zatlačila celým tělem... a objevila se někde, kde bylo sluníčko a zelená tráva.... a pak už nevím, zase zpět v těle ._.

V knize jsem se později dočetla techniku... "Skočte nebo naběhněte do zdi s maximální touhou po jejím překonání."
Jako... ano. Nevím, jak by to znělo těm, kteří neví o co jde :D Někdy to vypadá jako příručka pro blázny... Skočte z okna, ale tahle technika je pro zkušenější, nebo hlavou do země.

Tak jsem si ještě párkrát vyletěla do vesmíru... to mě konečně taky napadlo otevřít oči... a bylo to strašně krásný a velký... To nebylo jen hvězdy jako na obloze... ale hvězdy kolem vás a o kousek dál další... prostěě 3D vesmír, oh yes. :D

Poslední věc, která mě napadla, bylo ochutnat v astrálu jídlo.
A zase to bylo jak ve zrychleném filmu. Nojo, nojo, ale kde tu je albert? Chápete? V astrálu hledat alberta.
Hledala jsem berta, ale vlezla jsem do nějaké ASI školky, a opět jsem, ne že bych chodila, ale letěla jsem a hledala regály s ovocem.
Nevím, proč mě jako první napadl banán :D

Ale nic, jelikož mé hmatové i chuťové smysly byly na nule a já nevěděla jak je prohloubit, nápad zkrachoval.
Pohlédla jsem tam na hodiny, ale hned jsem odtrhla zrak, poněvadž jsem si z nějakého stupidního důvodu myslela, že zjištění času vás vrátí zpět do těla. (udělá to přesný opak prohloubí) No a jelikož jsem si přesně tohle myslela, byla jsem zpět.

I když jsem mohla ještě nejspíš tisíckrát vylétnout, řekla jsem si "No, tak jako už bych zas mohla usnout.... sice je tolik lidí, kteří se o astrál pokouší a nejde jim to, ale už bych toho mohla nechat" :D

Pokaždý, když mě to vtáhlo zpět do těla, cítila jsem takové strašně příjemné brnění.
To není jak u paralýzy... Strašně rozdíl. Asi jako když se vám někdo snaží násilím zmačkat celé tělo, a říká tomu parádní masáž, ale vy spíš očekáváte ty modřiny oproti orgasmické masáži, která vám uvolní celé tělo.

No, ale je to nevyslovitelná prča, toho si ještě užiju. Škoda, že jsem nevěděla o těch technikách, vypadalo by to jinak.
Takže pokud na vás přijde fáze náhodou, stejně jako na mě, a nic moc o tom nevíte, stačí když budete hlavně rychlý, nepřemýšlejte a zaměřujte se na detaily v místnosti - ohmatávejte všechno, poslouchejte pozorně, čichejte a nebo si třete o sebe ruce. Pak je to ostřejší a ostřejší :D

P.S. teď sem se dozvěděla, že ta prnví písnička, tak tomu týpkovi je 17!!! EHM.

Black ugly magic

24. června 2014 v 1:14 Zkušenosti s... o_O
Úterky, tak úterky bývají většinou dny rychlezmizelčas.
Moc dobře (jako spíš úplně) to nechápu. Proč lidi mají tu potřebu tu na světě nebýt... Většinou.
Teda, říkám, já jsem mimo pořád, ale svoje místo... asi si lepší nedokážu vybavit, větší dávka kreativity.

Člověk bývá odjakživa sjetý na pocitech. Emocích. Pocitech.

Mě snaha dosáhnout osvícení nikdy nestačila.
Až jednohe dne jeden (zase) člověk vyřkl: "Try to be UGLY, ... don't give a fuck about it," a ukázal na sebe do zrcadla.

Došla jsem k začátku, že si je s oslem za jedno. Řečeno oslovsky, za nulo.

A ačkoliv je to jakkýkoliv, sjíždění na škaredých pocitech je ten nejvzácnější balzám na tu potrhanou košili na vašem nahém těle, které říkáte duše, co kdy kde můžete získat. Páč je to kdykoliv.

Odteď kdykoliv. Protože o něj nikdo nemá zájem.

*téměř nikdo* Pokud někdo jo, tak se o něm neví, protože sám dobře ví, že tančit si po nocích se sluchátkama v uších při nedovidnu, je .. hm víc rozpínavější než fronta na... co to bylo. Dokonalost, osvícení, jo.

Black magic tu zkrátka vždy najde své místo... proč by mizelo... do jiné dimenze? Pf. To je tak strašně zoufalý a povrchní postoj, že se mi chce brečet a obejmout jej.
Ale to už není má péče.
Čeče.

Hej coje

19. června 2014 v 18:45 Zpovědnice
MNO NIC, je dost pikantní, žéžé... sem prostě měla dnes poslední den praxeeeÉeéE. Vole pičo.

A chtěla bych vidět, jak se ostatní "učí" na zítřek, to jako fakt tvrdě :D A taky sem chtěla napsat až bych to dala, ale to by bylo moc slavnostní a stejně to nedám, takže kajne muv.
Nějaký šampón pro uši - Your soul ♪

ó-ó, ó-ó, ó-ó *_____*

A pokud by to bylo možné, tak mám teda fakt nabitej víkend jak nechceš.
Ráno bych si vyšla jen tak na oko na ústní (jako první samozřejmě, vole), pak bych komisi uvařila kafe (ze kterého mám snad větší bobky než ze samotného prcesu zkoušení), pak by si odpoledne (teoreticky) přišla sestřenica pro dort a potom bych šupem jela do Holešovna na kocert Nohavici. Hypoteticky vzato bych ještě ten večer šupala do Divok, protože bábina chce s tetkou jet hned jak ráno podojí krávu do Milotic na zámek a pak za rodinou do Vacek. Mladééj.
A pak bych se nevinně (uplně vytřeno bíle) zeptala, jestli bysme to stihli cca do dvou, abych mohla rubat za Kačou do Zdounek - na 100. výročí naší základky, kde budou hrát ti piššvoři beze mě. Což je jen dobře. A to sem měla v tu sobotu být ještě na oslavě. Ugh.

Mám z toho všeho dobrý pocit, i když jsem si ještě nepročetla těch 30 otázek z ekonomiky a ještě se nepodívala na konzervaci ovocem, pochutiny, pravé destiláty a značkové, kypřící prostředky, želírující látky, cosi s obalovacím zařízením a moučníky.
Venku svítí slunce.

Jo a rychlošlehací prostředky.

Neni moc, neni-liž pravda. Jeliž.

Oni sou s teho zas všeci na prášky, učitelka do nás drbala už od začátku roku, ústní jsou nejtěžší , dnes na praxi "mě je blbě z trémy" a naša mistrová na to mávne rukou a řekne: "Děcka, to je to nejmenšíí," a tváří se přitom vážně, jako by o té větě byla přesvědčená? Gábi?

Jesi zas budu nejvíc v pohodě a vysmátá a nakonec to skončím s pěktou tak.... tak uvidím!
Ou hel jes.

No ale ten koncert Nohavici byla ta druhá nejspontánnější věc za tento rok. Hned po tom, jak jsme se s Kačou rozhodli, že pudem na koně. ,,Máti furt, ať jdu ještě na nějakej obor. A tak já si říkala, že aj ti koně by nebyli špatní."
,,Jo o nich sem taky přemýšlela."
,,Tak tam pudem, ne?"
,,Tak jo."
xD
Prostě mi máti před týdnem řekla, že mě vezme na Nohavicu. Dneska, když mi volala, kdy zítra přijedu tak jen: "A jo, ty máš zítra vlastně ústní.."
... Nevr majne.

Jo, btw.
Pac a muck a pusu! xDDDDDDDD...............

Veřejné soukromí

17. června 2014 v 21:51 Zpovědnice
  • déšť místo rukavic a šály
  • špatná muzika
  • rozdrbané paty u nohou
  • svíčky podél vany
  • kecy o lásce
  • snaha s nadšením
  • smích a tanec
  • melounový nanuk
  • zbystření kočičích uší když zpíváš Sealed with a Kiss
  • nenaladěná kytara
  • zbožňování rozkošných určitých povah
  • velice špatná muzika
  • čtyři učebnice v rohu
  • žlutá síť u včelích úlú
  • zbožňování pouhého pocitu o zbožňování
  • upřednostňování úsměvů
  • sedřené ponožky
  • pozdní léto
  • http://youtu.be/pIYR2yvUn2A
  • nejprostší hřejivý pocit
  • vypnuté dýchání
  • nechat shořet bankovky
  • sen a v něm nečekaný polibek, většinou o odhodlání
  • bezpodmínečné zbožňování Laue
  • konec všeho chlastu
  • výsměch vnitřnímu hlasu
  • srdce na dlani
  • bohaté škrábance u pupku
  • dokonalé nepochopení ticha
  • méně a méně západů slunce
  • Tajgr a představivost
  • medovník s banány
  • neschopnost ztišit své tělo zatímco myšlení je pohřbeno
  • čmárání na předražené lístky
  • prudký výdech
  • Pick apart the pieces you left, don't you worry about it
  • sen a v něm miliony jahod, všude jahody
  • písmena
  • ráno ústní zkoušky a večer koncert Jarka Nohavici
Atd, etc, blali. Takže zajímavé zjištění za tenhle měsíc, že štěňata mají rádi tóny kytary a kočky pokaždé, když začnete zpívat, zbystří a poslouchají.

Ukolébavky

11. června 2014 v 0:15 Hrátky se slovy

Brodím se nocí s hudebním nástrojem a
nechávám za sebou vše odplout
všechny ostatní nicneříkající
šediny, fleky a černé čáry

Vepředu je jedna stará paní, sedím kousek od ní, ale
nemá radost,
položím uke vedle sebe na sedátko a
usmívající se, ale unavená
naslouchám

Vynořila se temnota předemnou
a taky jsem se usmála na ni
inkoustové oči
ostrý odslek.

Ale když jsem se pak otočila
zády k temnotě

Stály tam
nemohla jsem zaostřit zrak,
ačkoliv mám zrak lepší než kdokoliv,
postavy se rozstřovali.

Stály tam, víte, neměla jsem už tolik času a ony
mne spoutaly do extáze.

Dokázali, že to jde.

Otočila jsem se zpět, a pomohlo to.
Otáčela jsem se dokola a slyšela jsem je všude
Tak hladová a opilá duše,
zásobujíc si do tašky inteligence.
Zrychlovali.

Pozdrav, lehký polibek na čelo
a
KONEC

Propadla jsem se ještě hlouběji
hořela jsem poblíž nitroglycerinu
snažila jsem se
jen potichu,
zevnitř.

Bohužel
zvítězila
sem

Přestaň se tvářit nevinně.

Nejtišší ukolébavky, astrální bludičky.
Jeden kloub navíc, v článku.
Nádech a jeden výdech navíc.
Stále, ještě
ještě dýchám
žiju
za nesmyslných konfrontací

*musim dodat, že se tohle čtení hodí ke každý song, jak k Infinity, tak k Running*

Óda na Kaču

4. června 2014 v 23:14 PokusoBásně
Takže, ano, prohrála jsem zatracenou sázku, kde jsem buď já měla napsat (sice říkala napřed aj na kejtru, ale asi zapomněla), ódu na Kaču, nebo mi měla Kača nazpívat kavr na tuhle song - Sometimes i cry. (musíte uznat, že ta song je ideální pro kavry)
No ale... prohrála jsem jen o to, že mi Katka na skypu poslala odkaz na film a za něj čas, kam se mám podívat 48.00
a já ten večer klikala furt na 0.48 (ale fakt hodněkrát jsem se přesvědčovala xD), takže buď 0.48 nebo 48.00
Tak dokonalá sázka a já ju jendou za století prohraju! Kurvaaaaaaaaaaaaaa! xDD
Dobře dobře, Kateřina si sice určila čas do týdne (a tak i nakonec já), ale já to postuju až teď, chtěla jsem na to víc času hlavně proto, páč sem to chtěla ještě zhudebnit (teda zhudebněný to je, ale ne nahrátý), jenže to by nebyla prostě čistá sázka :///// :o( :* viď. Už teď není jasně.

(asi z toho jde hodně cítit, že mě naštvalo, že jsem prohrála.. i guess xD)
Enyvej, až dneska jsem si na netu našla specifikaci slova "óda"... no nevrmajnd
Tak o akordy asi nikdo zájem mít nebude tož... ;D

bém bém bém

Nad propastí jsem stála,
života jsem se bála,
neměla jsem žádnou šťávu.

Náhle cítím mráz na zádech
někdo za mnou se nadech
nevím kdo - abych řekla pravdu.

*předehra xD*
A jó, byla to ona
Její havraní vlasy voněli bezem
a ananasem.

Řekla mi: "Už jsem se zbavila toho porna,
poď, skočíme obě - snad se tam vlezem."
Chytla mě za ruku - "tady sem"

Ref.
Kačko vše bude fajn
Jó, bude.

Minulý rok přijel Vidrejl,
Na fb je sním ve vztahu - prej,
Mrkvu dost zranila.

Ale mrkev je mi docela fuk,
Ta zpráva mi zasáhla trup,
Přátelé, já taky žárlila.

Přehra + refrén xD

Ale Lovestory nekončí
U té propasti se mi koukla do očí
a řekla:
Vše bude fajn.