Červenec 2014

Síla proměnlivosti

24. července 2014 v 12:37 | Khira |  Pro mě důležité články
Občas se lidi mění, někdy víc, někdy méně... Já se vnitřně měnila ke křehké zrůdě.

V srdci cítím jakoby nějakou dobu ticho... Je jako cesta, při které chvíli tiše prší v podvečer, chvíli projíždím mlhou časně z rána, před východem.

V nádechu chutná vzduch jako... Propadám se, s roztaženýma rukama a padám... dá se říct vstříc dnu, ale beze směru.
Vůbec nemám strach... Už ne. Znáte ten smutný smířlivý úsměv právě uvědomělého člověka?
Zní to jako porážka. Ale je to jen další tiché odevzdání, nepromyšlené.
Odevzdání velkoleposti momentu... A bdělého vědomí umírající každou nanosekundu.

Před očima mi probíhají známé tváře a každou dychtící po něčem bych chtěla otřepat a zašeptat uklidňující ukolébavku o ... možná o živosti vášně v jejich očích.

Zatímco ledy tají...
zůstávám... tiše... mlčet

A v zapomnění všech a veřejné intimity a soukromí

v dáli
v mlze
v slzách
umírám...

Na krku nosí Večernici

12. července 2014 v 2:27 V akci
Občas si říkám,
že je jenom potřeba si na sebe zvyknout
jenže já nejsem ledajaká,
ty nejsi ledajaký

Kolem mě leží temnota o nebezpečným myšlení.
Dobře se ví, že jedno slovo mohlo zničit svět, poněvadž ho i stvořilo.
Po tvém boku se nese stín samotné krutosti světa,
jejíž kormidlo je založeno v otázkách.

Normální lidé tě děsí?
Normální lidé si nevychutnávají to temno. Tu tmu, která je ovšem protkaná svěží nocí a hvězdami.
Normální lidé se nevracejí k těžkým emocím, poněvadž je považují za destruktivní.

Ale přecejen, v něčem jsou stejní.
Taky si dokážou nalhávat
a ta smyčka je strašně malá, křehká a nestabilní.
V nejistotě, je-li ta slepost skutečná, nebo ne.

Nebe.
Nebe často bývá schodem napřed, pro většinu.

Proto v pekle zbývá místa dost, žádná tlačenice, velké prázdné sály, svíčky a teplo.
Navíc, červená je křiklavější.

Nebezpečné, myslet.

Ale tak či tak, pokud v pekle přijmeš své utrpení, změní se tím rázem pro tebe v nebe, nebo možná v něco ještě mazanějšího.

Občas si říkám,
jestli je můj démon, který mě dnešním dnem provázel, natolik šílený, aby měl tu sílu mě na konci dne opustit a odejít.
Žádný z nich snad takový nebyl. Nat jet, bietch.

P.S. První článek psaný v mobilu, praise me.