Srpen 2014

Mýýýýýýýýýý...dlo en laaaaaaaaaúhůůůhůhůhhu

24. srpna 2014 v 22:31 sačizeM ^__^
Poslední dny... awww man. Poslední dny... Ano, celé prázdniny jsem se chtěla držet "not lazy, it's saving energy mode". Ano, skoro celé prázdniny to tak pořád fungovalo... Ale poslední dny... jsem na ultimátním saving energy mode jak jsem si jen přála. Izolovaná od ostatních, až tak, že mi jich pár dokonce chybělo (taky když se rodina všude rozuteče) á kromě toho, jak jsem dopsala článek s větou "Ať mi dá ran víc, it makes me stronger," tak hned na druhý den, abych byla "spokojená" mi teda o jednu ránu přidal. Takže osm. Ale ty "zkoušky"... nechtělo se mi je sem vypisovat, ale.. koneckonců... na blog si můžu psát takové věci, jaké mi přijdou vhod. Protože v jiném případě, kdybych je sem chtěla psát, přišlo by mi to jakože se chci vydávat za toho trpícího člověka, ale to fakt... nechci. Jen chci všem sdělit, jak anglicky řečeno (jinak to asi nevyjádřim) "I'm so over everything, ... except few things". K těm pár věcem patří zas věta: "Still I can't get over it, so bad."
Ale to není úplně eňo ňuňo. Jsem over it stejně jako nejsem. Nemůžu. Znáte to. Některé emoční stopy mají tak dlooooooouhou ozvěnu, tak dlouhou vzdálenost, dlouhé trvání... Vidím to podobně, jako když štětcem děláte barevné ocasy ve vodě. o_X xD A těch stop je tolik, každé jejich zatáčky, jejich barvy, rozměry atd.. se mění a přetrvávají v drobném těle člověka... a všechno se chová jakože nic.
They say
the truth ain't pretty
But coming from that pretty mouth
The truth is fitting
Cause you ain't never talking loud


Alé tentokrát to prostě nevyjádřím, ne zcela.
to "I'm so over it, but I can't get over IT" je nejspíš moc propracované na to, abych to vyjádřila jinými slovy. Kdyby na to bejvávala existovala písnička, asi bych zemřela na místě pře-emovatičností.
Kdyby teda tyto tři (tato, tato a tato) byli sloučené do jedné. Jou, jsou si všechny něčím strašně podobné... alééé omggggg. A taky mají dvě jakoby pasáže (teda kromě tý poslední ta je jen kinda), prostě najít tyto tři v jednu dobu... to znamená být jeden den úplně.. úplně... úplně odstřelená.
Fájn, jednou nohou sem se dycky vrátila zpět, ale když to přišlo, bylo to něco jako "páni, tenhle svět... wáu... teda.. hmmm," a pak zpět.
Jenže tenhle dlouhotrvající tranz za týden končí :))))))))))))))))))))))))))))))))), NO nic.
(a ne není to loučení se s prázdninama!!! na to mám ještě týden ;_;)

Ale asi je to jen tak, že tomu všemu nějak nemohu uvěřit... jak dokáže být svět... jemný, neokousaný, roztomilý v naivitě, ryzí, pravdivý, nenásilný... jen díky tomu, že k vám přijde emoční vlna.

Já to budu říkat pořád. O emocích bylo sděleno tak málo, že nikdy ještě neomrzely v každém pádu.

Aby bylo jasno...

20. srpna 2014 v 18:50 Zkušenosti s... o_O
tak...
  • jsem přesvědčená, že téma "Sen" je dosti důležitým tématem lidí v životě, protože se nás dotýká hodně v tom smyslu, když si člověk odmyslí to, že je to nepodstatná součást spánku. A připíše k tomu to, že reálný život se může jevit jako produkce snu, ze kterého se ale člověk ještě neprobudil a tak v něm pokračuje myslíc si, že je to skutečný a nemá zájem se probudit, ani neví jak a proč by taky měl. Takže tohle pokládám za podstatnou část, hned vedle téma smrt.

  • všechny ty andělé, Tajemství, pozitivní myšlení, vyšší moc, démoni, konstruktivní síly (nebo zákony) vesmíru, duchovní růst, věštění, karma, inkarnace, ilumináti, vyšší a nižší já, duše, šíření lásky - všechno tohle upřednostňování jsou pro mě (sprominutím) už jen sračky, protože neexistuje, aby se, pokud chcete vysílat jen lásku, vrátila jen láska. Vše potřebuje rovnováhu, takže pozitivním myšlením si nikdo moc nepomůže. Na chvíli ano. Je to hovadina a nejsu ignorant. Já si timhle vším prošla, doma ještě někde mám knížku s andělama. Prošla jsem si tím, abych zjistila, že jsem na tom samým místě. Na začátku, na konci, na tom nesejde. Ať si ty věci existují, ale (kromě téhle chvíle) jim už nedávám žádnou energii. Jediné, co mi z toho zůstalo, je částečné vnímání aury, to mi asi tak stačí. Asi si tím někdo prostě musí projít, někdo to nepotřebuje, nebo je to jejich realita, nevim, v tom případě je to vlastně v pořádku, není na tom nic špatnýho. Ale pokud se ničeho z toho nevzdáte a nepřipustíte, že to je lež, nevidíte za tu věc a ta věc pořád stojí nad vaším předsvědčením. Třeba bych teď mohla zpochybnit, co jsem napsala a dávám svobodu tomu, jestli se to jeví jako výmysl, nebo na tom něco je.

  • nevidím ve zlobě, temnotě, hněvu nic špatnýho. Je to pouze druhá mince a málokdo si uvědomuje, že má STEJNOU váhu.

  • navážu na to, že jsem na tom samým místě. A tím mám na mysli zájem o své tělo a osobu a zdravou, andělím soplem nezkalenou, radostí. Jsem teď navenek úplně jiná, než jsem byla před půlrokem, stejným způsobem (tyjo je tu čárka nebo ne?) jako jsem pořád stejná. Jestli mi jakoo... jako rozumíš. Páč jsem si uvědomila, že jsem za ten půlrok prošla dohromady 7 většími "zkouškami", a víc než v polovině z nich jsem selhala. Úmrtí v rodině - fail, rozšíření o nový koníček - úspěch, talentovky - fail, řešení vztahu - fail, odstěhování máti - fail, zkoušky z oboru - úspěch, ucelení mé osobnosti - úspěch.
    Takže nakonec pořád vím, kdo jsem a čeho su schopná, á ...nejvíc síly mi dával 2 bod(co bych bez něj dělala?!). Klidně přijmu ještě větší rány, it makes me stronger.
Nic, to je pár věcí, kterými jsem otravovala na blogu ve článcích, takže jsem je musela vypsat naostro a vyšperkovat, abych je mohla nechat jít a nesrali mě. :D
^^ Na závěr nějakou píseň. Tell me you love me je supr dupr zakončení a Vy? Se mějte jak třeba potřebujete. Bruh.

Soua...
IMOUT.

Úplně megazabijácké nejoblíbenější písně

17. srpna 2014 v 17:15 Playlist
Takže asi takhle. Už dlouho sem si chtěla udělat takový menší playlist nejoblíbenějších songů za tento půl rok. Takové ty, které posloucháte i za těch pár měsíců pořád. Á já si prostě nemůžu pomoct, já to musím seskládat! ^^

Tak to vemu popořadě od ledna. Not giving in. Ta je hned samozDřejmě mindblowing. V tý době mi to dávalo sílu a vtáhlo mě to někam, kde čas je věčný a hodiny neexistují. Tam, kde věta Im not giving in vyvolá otřes půl zěměkoule odehrávající se v pomalém časovém rozmezí.

Ta je nedoceněná, ale strašně moc! A taky mě neomrzela už jen z důvodu, že až pár měsíců po mě ju začali poslouchat moji dva životní vzory. Ju nou :D Takže tím mi ještě zesympatičtěla jak song, tak oni.

Here we go again. Tady je to blízko deštivé noční náladě. Á tak dále...

Stolen dance přišla tak náhle a v příhodnou dobu. Ale o tom už článek byl, takže dodám už jen, že přišla v době, kdy jsem začínala novou éru extáze, takže to Never dance like this before, shouldn't talk about it, je prostě výstižná jak nechceš.

Gold love je taky nedoceněná :#.
Ale jinak k ní ani nemám moc co dodat xD

If you crump stand up. Tož tadle song se semnou fakt táhla celýho půlroku, dycky se nějak přisrala (stejně jak Hardcore, ta patří do týto kategorie taky, a platí to samý co pro.. IYCSU) Á.. No jako je strašně vtipná a zároveň zabijácká. A... vtipná, jo.

Tous les memes, už jen díky tomu názvu, tož děcka. Francouštině se nedá odolat. A navíc mi tadle song pomáhala. Když jsem šla už pozdě večer asi tři kilometry do Divok. Mwhah.

Petrichor, á tak tu máme něco silnějšího. Ani já netuším, kam je schopná mě odnést. Zkrátka asi takhle. Ale mám za to, že tahle píseň léčí. Zjemňuje vaše vyzařování, vaše myšlení. Jinak to prostě nejde no.

Drop the game. Huáááá a opět se posunujeme k dalšímu levlu. Já prostě se nikdy nenabažím toho ticha, které je jinak zvýrazňováno v každý písni. Tady to přímo křičí. A ten divný tanec vyjadřující tu zvláštní osamělost, smíření a odevzdanost, v mokrých ulicích v pozdní večer... Awwwh.

Made to love. ^^" Ehm, takžeee... Tohle je pro mě vrchol. Není dne, kdy bych nežila v její atmosféře a kdy bych nebyla v myšlenkách s událostmi nebo s osobami s ní spojených.
Skrz tuhle píseň dokáže člověk vyjádřit trilion lásky, vášně a hloubky, že nikdy nepřestanu žasnout. ^^ A taky naštěstí je komunita, která to dobře ví a oceňuje to a žasne ještě víc než já :). Ta píseň je prostě celé mé srdcééé...!! A červená košile a černé tílko a srdceryvné oči...

Tak rovnou přeskočím k The Worst. Taky mi padla do situace, kde jsem se nacházela... A ta vůně mi utkvěla v paměti. A nikdy na ni nezapomenuuu...uuu...ů ♥. Někdy si připadám, že nikdo to necítí. Ale vzhledem k tomu, kdo mi to doporučil (teda ne jen mě) mi ta samota přijde veeelice sympatická *a velice prostorná*.

Worry. OMG, ten text, ten hlas, ta deštivá atmoška a chuť se jít rozkřičet a skákat a chytat kapky deště...Neříkejte, že to tam neslyšíte -_-. Tísíc slov a přesto by ji ani trochu nevysvětlila...

I'm into you. Ou šit. Tak tady je to o něčem jiném a ta píseň dokáže rozpínat tak, že mě dostala do AC xD Díky ní jsem se tak nebála. A taky tahle píseň znamená sladké prázdniny, AW. A co znamenají prázdniny + tadle song v překladu? Něco jako když na stůl přede mě položíte kukuřicu, skořici, pistáciovou čokoládu, borůvky a mošt. BYE.

Fájn, ještě by se našlo pár (Retrograde apod) ale to už myslim stejně nemá cenu. Ale stejně to stálo za to! ^^

alkohol, heh... něco k smíchu?

11. srpna 2014 v 23:04 Zkušenosti s... o_O
Copak se děje slečno? Je vše v pohodě? Jsi šťastná, jsi spokojená?

Vidíš ráda opilé lidi, nejen díky alkoholu? Ano, kurví se, kurvíme se všeci. Nenenene, na mě žádné obhajoby typu: Je to můj jediný útěk z reality, z týdenního hektismu, zkrátka kurvíte se a TEČKA. Je to jak facka do tváře. Je to jen další uměle nahozená naděje, protože jinším způsobem se bavit - to nikdo neumí a je zoufalý bez alkoholu. Ožralá duše, je to tvá vlastní vůle to teď vzdát?

*Nahý ve tmě.*

Já musela v poslední době hodně upozorňovat na zlo tmu a nenávist, protože jsem z okolí cítila (ze sebe?) nerovnováhu, ale jinak pořád stejně váží. Ano kilo závisti se vyváží s kilem laskavosti.

Ale p r o č mi tolik ukazuješ okolí ve stínu pod vlivem alkoholu, když mě to totálně nebere a nezajímá? Nejspíš buď vyvažuje nebo pokouší. Ale na to už je sakra pozdě. Tvrdá zkouška by teprve byla, postavit přede mě Laurenta, který by držel flašu vína v ruce a řekl by, že si semnou na tom rande zatančí pod podmínkou hltu vína. Což ale není možné ani uskutečnitelné, protože Lau je abstinent a navíc by zatančil tak či tak. Bwhahahaha, takže lest se bohužel nekoná. Velké blaho a věčná náklonnost se mi rozlije po hrudi, když slyším, že je někdo abstinent. To nejde popsat, protože jste v tom kruhu a nedokážete z něj vyjít. Nechcete, protože si neuvědomujete lehkost bytí bez něj a vážnost toho, že to chlaščete. Bez urážky, ten článek měl být spíš o mě, nechtěla bych sem plést světové maléry, i když to s tim teda souvisí, ale jinak to asi nepude, já taková jsem, když dojde na alkohol, tak mě to trápí a tohle nebudu potlačovat pro něčí zvyk. (přijmutí panáka jen abych nekazila partu)

enyvejs, raděj se neptám proč. Nechce se mi dohadovat se. Jen to prostě nechápu, jak snadno v tom může člověk lítat a v jistém rozpoložení mi to vyhovuje a je to nejpohodlnější. Pro mě je vaše pivo nepochopitelně hořký a ostatní líhoviny bezchutě, páč jsem je ani nezkusila. Jedinou výhodu vidím v tom, že někteří jsou pak strašně vtipní a roztomilý. Oba dva znám a u nich mi to nevadí. :D Jedna chodí kopat erteple v deset hodin večer na pole a druhej mi odepisuje z mobilu, protože ten noťas je tak strašně daleko (metr daleko). A jedna má (nejmenovaná) sestra zas chodí ráno po městě a hledá pekárnu, aby si mohla koupit koblihy, fotí se v obchodě s vietnamcem a bere si domů mýdlo z párty hard.
Ale jinak..
Znám dva velmi výjimečné abstinenty, kteří něco znamenaj a dokáží se bavit víc, jsou uvolnění hlavně KDY a KDE chcou. Velice vzácný a má míra vážení je na nule (tedy nekonečnu, bereme v potaz, že nula - nekonečno.)

Tak bych mohla říct, že se pohybuju ve společnosti alkoholické elity, ale hovno, chlast je všude, jako červ. To, že se tim lidi ruinujou je mi putna, jak už sem říkala. Co mi je do cizí vůle, ale tohle je důležité - mě ten zasranej alkohol necpěte.

Na !žádnýho! abstinenta to nezkoušejte. Když řekne: "Né díky, já nepiju," tak neexistuje odpověď: "Ale noták, aspoň jednoho," pětkrát zopakovaných, nebo: "A nechceš tohle? V tomhle jsou jen čtyři procenta, ty volé." Jinak se připravte na to, že mezitím stihne vnitřně přetrhat pár menších nitek s vámi. Také mám pár víc silných důvodů, proč ho nepít, hlavně díky rodině, ale například teď nedávno, když došlo na menší "chlastačku", tak jsem se vnitřně chvíli blokla a praštilo mě do hlavy, že s tímhle mám velký problém, když jde do tuhýho. Který může v budoucnu i skončit u toho, že se nebudu moct dokázat bavit s lidmi, kteří se baví zrovna trochu... noo... trochu velmi ohraným způsobem. Ale pak jsem přišla na to, že to není má chyba, že se nedokážu otevřít lidem, kteří potřebují k zábavě umělý start, ačkoliv hrozí, že pak z té druhé strany můžete vypadat, že jste "nudní". Avšak je to jen tím, že abstinentů je hodně málo a když přijde na alkohol, tak toho člověka už bohužel musím odsoudit, prostě musím a hned po odsuzení ho nechám dělat si, co chce a přejdu na oslovské myšlenky atd... Ani mě nezajímají argumenty, že když si dá člověk jen uplně málo, tak mu to nic neudělá. And? Tak to si dám asi spíš džus ne, mi za to nestojí. Ty vole. Mě fakt nic není do toho, jestli někdo pije, ale v tom momentě, kdy s tím někdo otravuje, se mě to týká a já budu remcat. Na jižní moravě mám tetku, kteří si při návštěvě dycky dají vínko a slušně se mě jednou zeptají, jestli taky nechci trochu bílého, a když odpovím "Né, díky," tak to nechají být a je klid. Raději toho nechám... a ať po tom článku vypadám chladně, debilně, divně, mě to nevadí, je to jako lichotka ^^. Byeeee :D

"Hluboké vesmírné melodie"

7. srpna 2014 v 15:53 Zkušenosti s... o_O
Obvykle moc nebývám na takovou tu extra dlouhou meditační či relaxační hudbu, protože je to na mě moc pozitivní (doslova) a nudné a zdlouhavé a umělé atd...
Ale todle
jsem si zapla jen tak z hecu na spaní a vydržela jsem u toho hodinu a čtvrt. Už jen proto, že jsou to "zvuky" blížící se vesmíru a tady to má tu správnou zrádnost, která mi u jiných chybí. Mwhah. Jakože hůstý.
Asi po třičtvrtě hodince jsem ty zvuky hodila do pozadí a moc je nevnímala... ale jak přišla ta jedna hodina a deset minut poslechu tak... néé sory, ale to už bylo moc xD ve tři hodiny ráno z teho už krapet zamrazí, takže v obavách, aby mě pak nechytly nějaké zvrhlé představy jsem to tipla. Poslední kapka byl ten zvuk v 1.15.36. OMG OMG, těch pět minut uplně neskutečných, brrr.. Taky jako... když zničehonic procitnete a slyšíte todle?!?!!?! Ok, bye.
Z druhý stránky mi to přijde tak nějak zvrhlý prostě, ale to je asi tím, že pokud se řekne ufo a já poslouchám tohle video, vybaví se mi dvě zelené příšery ze simpsonových.

Ale tak... asi to dneska doposlouchám, nevim. Řekla bych, že většina na to nemá trpělivost... ale až budete mít náladu tak se to hodí... teď ještě aby to bylo ve 432hz.. huáhuá.
Btw. snažila sem se o méně vznešený nadpis, ale to prostě nešlo :D