Červenec 2015

Yup

28. července 2015 v 18:58 Blok
Tak proběhlo menší upgrade a po posledni home videu přichází další.
No néé, na to že se nerada fotím, tak to je sila co?
-_-
K tomu videu bych napsala spoustu, ale teď má blbou náladu, takže na to kašlu. Ynžoj bejb.


Kterak si Andreak rozbil tlamu o kládu

24. července 2015 v 17:27 Zpovědnice
JJJ-o.

Zní to krásně neuvěřitelně, ale je tomu tak. Většině lidem, co to viděla, nebo to pak slyšela, že mám rozbitý nos, to přišlo vtipné. Jenže... co je vlastně tak vtipného na zlomeném nosu?
http://gifstumblr.com/images/nothing_280.gif
Protože... dobře, dobřé, začneme od začátku..
Jednoho krásného jarního dne, jdete si tak na praxi, že jo, myslíte si, jak budete strašně makat, žejo, protože jsme museli dělat prácu za druháky a chystat překážky na závod, na kterým nikdo ani pomalu nebyl, žejo, no a tak se ještě hodinu (ani ne) před úrazem smějete na šatně (říkejme tomu tak) se spolužačkama, že by nás tu mohli mistrové zapomenout a vzpomenout si až na konci směny, žejo. Bwhahah, žejo, no a taky celý týden se to prostě chystalo, na praxi všechny čtytři mistrové, takže akce jak kráva. Měli jsme mít ten týden školu a od středy jít na výlet, jenže nám v pondělí oznámili, že v útery se jde na praxu.
Nuže, já si prostě nemůžu pomoct. Přece si nenechám ujít tuto příležitost a musím urobit nějaký to vzrůšo. -_-
To jsem prostě taková povaha, vlastně ani za to nemohu.

Jdeme na věc. Nakládali se napřed věci z hůry na vlečku, který se pak převáželi o kus dál na pionýrku na trávu, kde to všechno mělo být. Pak se nakládaly věci ze šopy rovnou na pionýrce a to mi bylo, kluci a děvy, osudný.
Když začali nakládat na vlečku klády na překážky, takový hezký nový tlustý svině,
tak jsme tam tak stály s Kakinem (Kačou) bokem, páč už tam bylo děcek jak prase v žitě, a kdyby jich tam bylo víc, začalo by se to plandat. Nám to ale přišlo krapet blbý, nic nedělat, stát tam a dívat se ( i když to bylo hypoteticky správné, že míň se dívá, jak jich víc maká).

Kakin pronesl svou osudnou větu: "Tak vezmem aspoň jeden," s těmi slovy jsme se postavili do jakýsi řady a...
Kača vzala z jedný strany, mistrová mi podala druhou stranu, já ji tak hezky opatrně vzala a když jsem si byla jistá, že ji držím pevně, tak jsem se s jistotou otočila, vykročila a narazila s kládou přímo na roh těch dveří. Napřed kláda o roh, pak já o kládu a v ten moment si pamatuju jen to krásné křupnutí.
Takže ne, nespadla jsem z koně, z koní aspoň umím padat -_-
Jenže, ty klády nějak neumím nosit no.
Po té mi to Lucka, která stála na vlečce a celé to pozorovala popsala jako: "Takový dvě rany to byly, a tysis dala ruku na nos a podívala se do dlaně, poprvé nic, tak jsem si oddechla a paks to udělala napodruhý, a v ten moment ti začala řinout krev jak prase... kurváá,"
Jo jako, fakt jsem hned s tú krví uplně počítala a když se nic nedělo v jednu sekundu, tak mě to strašně překvapilo.... až pak když xD... no nic deme dál. A to se mi ještě Kača prý smála, a když zjistila, že je to vážný, tak ne, nepřestala se smát, ale ten smích zadržovala! Grrrr xD
Tady detaily vynecháme. Zatímco jsme čekali na auto (sanitka naštěstí byla byzy), jsem každýmu, kdo se na ten nos díval, řekla, že jsem slyšela křupnutí, ale každý mi odpověděl, že ale to máš jen nateklý... xD hovno nateklý.... a přece sem jim v tu chvílu věřila -_-

V nemocnici sme čekali nějak kolem hodiny, než paní starší doktorka dooperovala... Celou dobu mě to jako fakt bolelo o tom žádná tatok. Ale všichni počítali s tím, že mě pošlou na rentgen, jenže když jsem tam přišla, tak mi ho trošku.. narovnali (jauvajs) a jelikož ten nos byl nateklej tak vypadal rovnej... doktorka mi říkala, že pouze do týdne se s tím dá něco dělat, pak už bych si musela zaplatit plastiku za dvacku xD. Takže to slovo do týdne bylo rozhodující.
Dohodli sme se že doma posoudím, jesi za něma pak přijdu nebo ne. Pfff... Už jen Kakin se divil, že mě na ten rentgen neposlali. Ale co já vím, asi se tam neposílá, když je nateklej.
Tákže jsem autobusem jela dom a užívala si parádní bolení hlavy. Jenže... ještě to odpoledne mistrová volala máti a ta pak volala mě, že mě mistrová posílá ještě na ten rentgen (tentokrát hlavy, ale to jsem ještě měla v hlavě mešuge takže mi bylo jedno na jakej rentgen), protože to byla vcelku velká rána a že se ji to nelíbí.
Well then xD.... tak sem řekla ségře a jeli sme zpět. Doktorka tam už nebyla, ale po dohadování se s máti po telefonu jsme nakonec skončili na chirurgii, kde jsme čekali taky něco kolem hodiny, abych se dozvěděla, když mě doktorka přijala (tentokrát kolem 35), že ta hlava mě bolí z toho nosu, že bych musela být v bezvědomí, kdyby to byl otřes mozku (i když jsem zmiňovala lehký otřes mozku), a že bych se musela praštit rovnou do té hlavy, aby mi něco bylo.
Tak mi dvakrát poklepala na hlavu, pohmátla mi nosík a šla jsem se zprávou (kde bylo něco vtipně napsáno, u čehosi napsala otazníky, ale už tu zprávu nemám) a tak.
Na druhý den tedy, anó sice se mi sem tam točila hlava (sice málo, ale hodněkrát) a v opravdu malé míře mi bylo špatně, ale tak nebylo to vono, žejo. Tohle vše bylo v úterý.

Učitelé se ve středu na výletě s facepalmem dozvídají žhavou novinku a celý ty dva dny, středa a čtvrtek v podstatě jsou oukej. V pátek tedy zase na praxi, juchůůů, dokončit přípravy. Během dne chvíli dělám s mistrovou, která, když jsme čekali na to auto, a bavili se o tom, že je to jen nateklé, tak začala větou: "No tak to máš štěstí, protože moje sestřenice to jednou měla v sádře dlouho, měla to up-" v tom ji druhá mitrová utla a já klidně ať pokračuje well... tak v pátek sme se stěma dvouma mistrovýma sešli zas a když se zmínila o tom nosu tak se na mě podívala že nojo vlastně... a pak se zeptala: "a kdo ti to bude spravovat?..." na to ji druhá mistrňa řekla, že už mi to rovnali a ona "aha..." a pak znovu zmínila sestřenicu se sádrou a jaké mám štěstí. V pátek mi z nosa ještě dvakrát řinula krev (přitom středa čtvrtek nic) a v sobotu pak taky.

V pondělí jsme tedy měli také praxi, akorát jsme měli normální praxi, a druháci naopak chystali, jako my minulý týden.
Jenže v neděli večer jsem se na ten nos tak dívala (až tehdá) a zjistila, že není rovnej. Já myslela, že už to mám za sebou a bude prostě rovnej! A tak jsem dumala, až se rozhodla, že v pondělí jim tam zavolám, i když mi říkali, že do pátku (jo, do pátku, napřed řekli do týdne a pak že do pátku jím mám zavolat), tak jsem po přestávce strašně randomně zavolala a neslyšela jsem ani první pípnutí (bo jak se to volá) a hned to někdo zvedl a ozval se mužský hlas: "Ušní nosní krční" a ticho.... takže já s šokem, že mám něco tak rychle vysvětlovat, začala a on mi pak tak zamyšleně řekl: "Noo, ale to je už tak na hranici, kdy jste u nás byla?"
"V úterý"
"Hmmm, tak to bych se na vás musel podívat, kde jste?"
"No jako jsem v kroměříži, takže bych mohla přijít... ale kdy?"
"Hned."
*fuck me then xD...*
takže jsem to šla říct mistrové, která byla trošku zaražená, ale pustila mě (prošvihla jsem ježdění -_-)
Mno.... jakmile jsem tam přišla tak neuběhlo ani deset minut a byla jsem na řadě... a jakmile sem tam vkročila, začal mi tak trošku ráj xD, protože... tam byli rovnou dva doktoři, oba dva sympatický jak prase v žitě... Ták jeden byl takovej krásnější (taký výrazný modrý oči) a druhej byl prostě sympatičtější (ale taky modrý oči xD)
(a má to pro mě význam, že tu popisuju aj doktory)
Prostě nevííííím proč, ale ti doktoři se mi líbili od začátku, víte co, když čekáte postarší bílovlasou doktorku (se vší úctou) a uvidíte tam todlencto... xD
V jednom článku, který jsem nezveřejnila, jsem je popsala asi takto: "Nejenže ti doktoři byli mou inspirací, ale v ty dny jsem je brala skoro jako hrdiny o_O Tak jsem se zamyslela nad tím, jak vlastně člověk může vypadat se seksy mozkem, mít šarizma Erika z TB, míchanýho s dr Housem a nakonec s.. Nicolasem Cagem ták, jo xD"
takže jsem přišla a za stolem seděl doktor a jen tak se na mě otočil a wháááá wtfáák xD.
Díval se mi na nos a diskutovali, jak jsem se bouchla a o co vůbec... (jo fakt je to těžký vysvětlovat) a tak se na mě podíval a zeptal se. "Takhle.. podívejte se na sebe do zrcadla a řekněte, máte pocit, že s tím nosem je něco špatně?" tak jsem přešla k zrcadlu, chvíli se na ten křivej nos dívala a řekla jsem: "Noo tak jako je křivý..." a nevim proč ale asi po mně chtěl přímo, abych to popsala, páč mi říkal co na tom je, tak jsem řekla, že je jakoby zkosený, že je tam hrbol... Po tom slově hrbol jsem ho konečně uspokojila a vrátili sme se na místo. Zas jsme o něčem diskutovali, to už nevím co...
Něco chvíli psal a pak se na mě otočil s větou: "Nó... takže chcete s tím nosem něco dělat nebo ho chcete nechat tak jak je?"
"No tak... chci s tim něco dělat."
"Pokud s tím něco chcete dělat, tak jedině zítra ráno operace."

Pokračování příště... ^^

A budeš ten pocit nesnášet..

24. července 2015 v 11:41 Hrátky se slovy
Buď todlenc nebo todlenc (flume éra)

Řeknu to asi takhle: Vážně by sis měla dávat pozor, pokud...
se vážně chystáš do tohodle oceánu. Aby sis nakonec nezavařila na problém.
Necháš se unést vodopádem, ale jakmile začneš plavat,
od konečků tvých prstů,
tvé kůže...
začneš celá..
pomalu hořet.

Dotkneš se a hned to začne...
začneš tonout a přitom zevnitř.. Tě bude rdousit ten nejžhavější plamen...

"Říká se mu vášeň?"

Tento plamen, zatímco tvé rty budou chladit oceán... A čím jednodušeji se necháš svést tím horší to bude.
Budeš totiž chtít vyplavat zpět nahoru,
ale po pohledu nahoru zjistíš, že nevidíš břeh a Tobě se zatemní před očima...
zatímco..
Tě bude pálet celé tělo,
tvou mysl ochladí závan toho studeného proudu
a bude tě stahovat níž...
A níž...

Budeš ten pocit nesnášet...
To už bude ale pozdě...
protože v tomhle ztraceném oceánu
slova nefungují, jsou zapomenuta a pohřbena v písku na dně...
leda se necháš stáhnout
až tam na dně...
ale to bys byla mrtvá, pravděpodobně... nikdo nikdy tam nebyl... nikdo nikdy se neodvážil...

"Proč ne?"

Protože...
V tomhle oceánu nemáš palác vzpomínek...
Úplně se zbořil...
Spálil a jeho trosky teď sidlí na tom dni jako loď sešlá roky.
A nikdo o něj nechce přijít. Jenže to není pouze o tomhle...

"A o čem ještě teda?"

Taky budeš hořet čímdál víc...
budeš si připadat jako stvoření z lávové buňky.
Fyzickému ohni se budeš smát.
Bude hrozit...
Že se rozpustiš v popel a splyneš s pískem... Tak se zboří vše a ani jako fénix znova nevstaneš.
Teda pokud nezískaš zlate pero z něj a nepoložiš si jej
na třetí oko.

"Ale tohle přece nejde... Jak... Jak to vůbec víš, když to nikdy nikdo nezkusil?!?"

Zkus se teď na chvíli zaposlouchat...
....
...
..
.

Nějaké trvání

22. července 2015 v 21:42 Hrátky se slovy
Když tak to století čekala
zjistila, že nemůže žít bez dechu
*prudký dech*
jenž se skládá
a
skládá, podobně jako střípky
z rozbitého hrnku
a
*déšť*
vpíjí se bez žízně
a
dlouhý pohled
zrcadlí se v ozvěně
a
změna úhlu
ztratí se v jiném

3.09
kdy absolutno zapomene
zapomene
*zapomene*

ponechá gravitaci
v duchu
vzduchu

What Am I doing Here

5. července 2015 v 5:18 | Khira |  Zkušenosti s... o_O
Ohhh maan feeling so nostalgic ^^ Samtajms, samtájms možná i dosáhnu svých snů a dotáhnu to nad bytost, která je moudřejší než ta osoba, o které smýšlím, že bych měla být nebo jsem.
Nikdy moc nepochopim, jak dokáže human being chovat v sobě něco tak nepřirozeného, ztotožňovat se s tím a mít tak málo soudnosti se nesebrat a nenakopnout si vlastní prdel, protože to je něco, co většinou schází. Hodněkrát mi kdy co připomnělo, že svět není sám od sebe zlej, ani člověk, jen je prostě zasraně hloupej a slabej samtajms. Nevěřím, že je člověk přirozeně prostě zlej, protože když jde do tuhého, nikdy bych nemohla úmyslně člověka napadnout jenom ústně. Natož fyzicky. Jenže bytosti něžného pohlaví tu nejsou od toho, aby měli sílu se bránit, natož někoho udeřit, ani tu nejsou od toho, aby v takovém světě žily. Tohle prostě každý od srdce ví, nemusí to nikde zjišťovat. Já jsem člověk. A nikdo mě tohle uměle chování nenaučil.
Až na dnešek, kdy jsem vysloveně měla chuť vzít ten nůž předemnou do ruky a v případě potřeby, ne zabít, ale ublížit, aspoň bodnout do nohy ^^
Pač tam nůž ležel jako že na tu příležitost čeká. A tohle umělé chování se pouze
vyvolává v případě že je potřeba chránit a v reakci na další umělé chování.
Pač BIČ
Im so fkin nostalgic. Pokaždé když teď zapnu Sleepera od HNIC, přepadne mě ten strašný pocit, že jsem stále emočně haluzácká na tolik věcí, které se ani vzájemně nemusí pojit, well

"I can't let this happen to u..."

A pak bych jen chtěla slyšet tu song stejně jako když ta song hrála u Kači ve snu na mým pohřbu, a připadalo mi, že na tom pohřbu nikdo nebyl, tak bych i tak byla spokojena, pač tahle song hrající na pohřbu, je nezapomenutelná kompletní smrt. *agreed*
Emočně závislá na několika věcech a ve spojitosti s tou song na lidech a momentech. Some words cannot be written here just for the comfort of privacy. Když se na to podívám z pohledu
bytosti, ktera vyrůstala na West Coast, tak mi vyplyne, že mé domněnky jsou jen správné. Bohužel a bohudík jen pro mě.
Někdy až moc. Nikdy ne zcela úplně, nikdy ne vůbec a nikdy ne určitě.
Jo btw mám takovou hezkou vlastnost. Štíři, kromě toho, že jsou nejlepší ze znamení, mají laskavé a věrné srdce, ale moc křehké. Což znamená, že rádi odpouští, ale nikdy nezapomínají. A to "nikdy nezapomínají" se někdy do jejich srdcí vryje mnohem víc než to mnohem důležitější 'rádi odpouští.'