Květen 2016

Kterak je sobota 14

14. května 2016 v 19:10 Zpovědnice
Milí čtenáři, ráda bych vás dnes seznámila s dnešním tématem. A tím je.... anekdota. ...
Pokud je anekdota to, co si myslím že je. V tom případě asi ne. Je to jen asi historka.

Už jsem o tomhle tématu párkrát přemýšlela... Zážitky od koní. Problém je v tom, že já zas takové extra zážitky od koní nemám. A když se snažím zapřemýšlet, vyjevují se mi vzpomínky jen většinou na to, jak Kača z něčeho nebo někoho a na někoho padá. Třeba z balíku sena. Nebo na učitele. (není třeba zmiňovat že z koně, protože to je tak profláklá a běžná činnost, že už není ani nijak zajímavá).

Co ale zajímavé je, jsou mé myšlenkové pochody samozřejmě.
Tak fajn, zkusím tedy Napajedla. Sice bych první musela objasnit, jaké pocity chováme vůči tamní mistrové, jenže co když si mě vyhledá a přečte si to?... Su paranoid ;_; (ale i pacifista).
Jezdíme tam tak jedenkrát za dva měsíce á... někdy tam bývají kromě nás i holky z veteriny.. takže jsme fejspalmovali, když nám spolužačka vykládala, že tam jedné zdrhlo hříbě z boxu. Já, abych byla přesnější, jsem to skutečně nechápala... jakože fakt, jak někomu může zdrhnout hříbě z boxu? :D..
Na hříbata jsem se vcelku těšila. Jó, kdybych jen tušila, že jich tam bude tak moc. Hříbata jsou prostě tací... ňoumové. Ale ne zas tací ňoumové, protože jelikož jsou to hříbata, leccos zkoušejí a dovolují si. Takže to jsou v podstatě takoví puberťáci v nejlepších letech. I když to poslední přirovnání škrtám, jelikož puberťáci nejsou roztomilí.
Nuže, s Kačou jsem šla zrovna na stáj, kde jsou jeeeeenom a jenom kobyly s hříbátama... Minule když jsme tam byli, tak na jedné straně stáje byly zabřezlé a na druhé už s hříbaty. Slečna Ká nás poslala na tu, kde předtím bývaly jenomm zabřezlé... takže mi bylo překvapením, že nás pustili i k hříbatům.
To jsem ještě nevěděla, jaký jsou to otravy, když člověk poklízí.

Většinou když přijdete do boxu, tak začnou vykukovat za máminou prdelí a schovají se, ti odvážnější stojí uprostřed boxu jak tvrdé Y s nohama do tvaru X a jenom čumijou. Pak na vás začnou nastavovat čumák a když se jim to podaří, tak vás i kousnou. To jedno hříbě, když to tak dokázalo, když jsem mu nevěnovala pozornost a kousl mě, pak se šlo schovat za mamou a odfrkovalo si... sviňa jedna malá ... napodruhý jsem si už dala pozor a hříbě tentokrát s porážkou... dělalo to samé. Zatímco se raduji z výhry, tak naproti mého boxu slyším takové to šustění, když se hříbě hýbe... takové to když se ho při měření teploty snažíme chytit a on nám zdrhá po boxu do kolečka... tak to samé jsem slyšela... tak se podívám a vidím, jak Kača utíká v boxu do kolečka a slyším jen ten zvuk, protože ty hříbata jsou ještě moc malá, že nejdou ještě vidět přes box...... prostě to nejde popsat, jak vtipný to bylo! :D Kača mi pak řekla, že to hříbě mělo pořád vyplázlej jazyk, tak se na něj chtěla podívat, jenže to hříbě se jen tak nechce nechat chytit žejo... takže udělali pár koleček a když ho chytla, tak prý furt mělo vyplázlej ten jazyk... (bože ta představa) tak ho prý nechala tak.

Každopádně k věci. Tak si tam ti zaměstnanci tak hezky s mistrovó vykládají, já s Kačou kidáme... Jsme tam skoro už hodinu když... najednou všeci někam zmizí a v tom momentě jen vidím.. jak si hříbě otevírá dveře boxu a zdrhá. Zdrhá ven z boxu.... ááá kůrva. Ehm. Takže za ním hned zdrhám s výrazem asi takovým: OwO""...Come back to me!! Jenže když se k němu přiblížím, tak jen nabere na tempu.... Nejvíc mě na tom momentě překvapilo to, jak tam rázem nikdo nebyl, protože já si to předtím neuvědomila... Jsem čekala, že mi třeba mistrová pomůže ho chytit a ona nikde.
Najednou slyším kopyta za sebou a když se otočím, řítí se za námi aj mamina... nojo tak když sem nezavřela viď. Takže v podstatě s dvěma koni venku se rozhoduju, kterýho chytit dřív... mámina byla za mnou a hříbě přede mnou... a jelikož mámina byla přímo na dosah, tak ji chytnu za ohlávku a beru zpátky do boxu (takhle rychle jsem se rozhodla poprvé... byla nanosekunda)
Naštěstí!!! Hříbě se k nám hnedka přidá, protože hříbata se nikam bez matky nehnou. Tak ty šmejdy hezky zavřu zpátky a stojím tam asi s tímto pohledem O_O... a se stejným pohledem volám na Kaču. Která ale neodpovídá, tak jsem si myslela, že tam taky není (ale byla vzadu). Vracím se teda už s trochu jiným výrazem o_X do boxu a zavřu se zvenčí protože... už jsem se poučila.
A když už končím je tam i mistrová a mě na tu páčku zvenku nešlo dosáhnout, tak jsem ji poprosila, jestli mi otevře.. a ona hned:
"Proč seš zavřená zvenčí?"
"Protože si to ten malej otevírá."
"Jo? No.. ti sou ale drzí"... a tím to hasne.

Připomínám, že jsme tam byli teprve hodinu. Takže pak to s určitě velkou emocí ve tváři líčím Kači, která si tam v klidu vzadu poklízela. Pak když jdeme na přestávku, tak mi Kača vypráví, že chvíli po tom, co jsem jí to řekla, tak jí zdrhlo hříbě taky......... měla to podobně jako já, akorát jí se hříbě opřelo o ty dveře a ony se otevřely... a jak vyrazilo ven, tak zjistilo, že se za ním matka nehrne, takže ho Kača zpacifikovala. A já si toho taky nevšimla. A mistrová nicnetušící ;_; Aspoň nemáme body dolů. I když... co když si to teď přečte a ... no nic.
Jinak ten den byl i dnem, kdy Kača hodila placáka z toho balíku. (tuhle vzpomínku si s sebou vemu do hrobu). Jenže to nebyl ledajaký balík. Byl to balík položený na dalším balíku. Takže výška mohla být tak... 2- 3 metry typuju... Kolem ní se nahrnuli mistrová a zaměstnanci.... A spadla podobně jako spolužačka hodila placáka, když v těláku chtěla skočit přes kozu :DD Akorát Kača to měla propracovanější..... fajn nebudu rýpat. Každopičopádně... škoda že nemám víc takových zážitků, poněvadž to zní docela vtipně... Aspoň to musí znít vtipně pro ty, kdo nepracuje s koňmi. Pro nás koňáky je to běžná věc (a teď samozřejmě nemyslím placák z balíku).

Další momenty, které připadají vtipné jen jedné spolužačce Lúce, jsou většinou momenty, kdy jsem na pokraji mých sil a propadám v paniku a to většinou na koni. Takžéé :D Nebo tu jsou momenty, kdy se mi kůň téměř splaší a já se snažím udržet na koni, zatímco na mě mistrová huláká zdola: "Jo andreo vedeš si dobře!!!! Dobře ju ovládáš!" Načež mi pak i Val řekne, že to vypadalo dobře, tak se rozhodnu nedat najevo, že jsem se koňa snažila zabrzdit, ale nešlo mi to, tak sem ji nechala dál cválat. Prostě většinou, když si myslím, že je to tak tak na hraně, je mistrová spokojená. Wha d fak mén??!

Jó, je to zkrátka mega drsný no. Tím to asi končí, protože si na nic jinýho nevzpomínám. Další kapitola by byla pan Zelinka aka Mat a pan Ysh aka Pat.. alé, to v podstatě ani není tak vtipný :D
Takže za měsíc zas zduř.