Únor 2018

GrigoRygo

9. února 2018 v 20:04 | André |  Zpovědnice
Vlastně moc nemám páru o tom, kdo je to Kostas Grigoreas, jen vím, že paří na kejtru a už jsem od něj in myslím něco slyšela...
Ale poslouchala jsem jedno jeho 'elpíčko' a narazila na skladbu "Sunset" .. nebo taky Largo Amabile (???) :D
Ta skladba je tak hezky nostalgická a hezká celkově, že se mi zastesklo po kejtře... Ta skladba mnou fakt rezonuje :)
A čekala jsem, že noty na to nebude snadný sehnat, poněvadž to není moc známý, že jo. Ale zastesklo se mi i po učiteli a to jeho pejrování ať hraju. Teď už mi to nemá kdo říkat a sama se k tomu nedokopu si aspoň jednou... za týden pořádně pocvičit. Nebo prostě i když bych měla nějakou skladbu a cvičila bych ji jako obvykle... tak nemám nikoho, kdo by nademnou stál a ohodnotil to. Což já potřebuju. Ale vždyť on říkal, že "stojí sama nad sebou" ach jak naivní už od začátku :). I když už bych měla být vytrénovaná na to, že si to můžu sama a měla bych vědět jak to má znít... (podobně asi jako že už bych dávno neměla ladit ladičkou.. hahah)
Prostě někde noty seženu nebo podle poslechu urobím svoje tečka :D Ale jak se znám budu hrát jen ten začátek.
Ta klasická hudba a ta "historičnost" v nich mi začíná dost chybět jak se zdá... má to prostě svůj šarm ^^ I když některé ty skladby z doby baroka a klasicismu jsou na nic... ale tak přece to musí být aj s tou kašou kolem. Ale jde o to maso. Po tom se mi stýská. Ach ^^ A nemám si ani o tom s nikým poreferovat.. to sem měla aspoň teho učitele.

Jak tak o tom přemýšlím, vlastně pokaždé, když mám ty své dramatické stavy, dojdu k závěru, že jsem se vůbec nezměnila. Teď je to poprvé, co tedy píši, že to tak není. (resp. po druhé). Změnila jsem se dost a změnilo se toho víc. Vše se vždy mění, tak jak můžu říct pokaždé, že se nic nezměnilo? Ano, možná ta podstata a motto "Pravda hoří hluboko uvnitř" je to jediné, co se opravdu nikdy nemění, ale zbytek... Vždyť i pohyb planet a znamení se mění každou chvíli -_-
Nebo ten 'zbytek' je jen to, že jsem se měnila podle toho, co jsem si myslela, že je nejvhodnější. Nu. Každopádně něco se zlepšilo něco zhoršilo. Možná by bylo super pár věcí zvýraznit.
Za prvé škola. Škola dětský potenciál ničí, to je samo. Ale uvědomila jsem si, že je něco jiného, o tom polemizovat, o tom, jak škola podporuje soutěživost atd. a vypadá to, že je to vlastně úplně jasné, a pak zjistit, že se to vlastně děje úplně nenápadně, na vlastní kůži to vidět. Za druhé, následky, heh. Byla jsem překvapená, jak když jsem z ní vyšla, mohla jsem se bavit s lidmi, kteří nejsou mého věku a kteří mají respekt? Jakože se bavím s lidmi, kteří jsou normální? Kteří nejsou protivní celý den bez důvodu? Kteří si hledí svého? To mě skutečně udivilo, že to může být až tak "normální".
A to je velmi smutné.
Další věc je samotná úleva na duši. Ta byla obrovská. Ale taky nebyla hned... bum. Šlo to postupně a začala jsem si postupně po kousíčcích všímat, že se má "hravost" začíná vracet a duše se začíná zocelovat. Měla jsem hodně času pro sebe a nemusela jsem dny s nikým mluvit, po čemž jsem vlastně celou tu dobu toužila. Trochu si vydechnout.
O tomhle možná byly ty tečky na konci černých vět, trochu barevnější.
Jak tak koukám na následující změnu, bylo to v momentě, kdy jsem šla ještě pořád vyjevená z první jízdy autoškoly, tak najednou jsem se rozbrečela. A proč? Protože jsem byla poprvé na sebe hrdá. Protože, ačkoliv pro kdekoho, vlastně mě ani kdekdo nezajímá, ale já bych nikdy nevěřila, že něco jako řízení auta, bych mohla vůbec zvládnout. To bylo poprvé a bylo to opravdu velké. Bylo to jen o mě a pro mě a o nikom jiným. Vlastně ono takových těch úspěchů za minulý rok bylo víc, ale tak trochu jsem na ně zapomněla.
Za prvé, že jsem flákla s čokoládou a od března si nekoupila ani jednu tabulku čokolády (což ovšem neznamená, že bych ji ani neměla, okolí mi vždycky koupilo, takže nebylo to z ničehonic bez čoko :D), ale myslela jsem si prostě, že té závislosti na čokoládě se budu strašně těžko a dlouho zbavovat... a ono to bylo v podstatě ze dne na den, protože jsem to řekla. A pak nic... žila jsem v pohodě dál.
Za druhé, vlastně to bylo ve spojením s čoko, že jsem od stejného měsíce začala každý den cvičit, a zvládla jsem to cca 3 týdny, kdy už jsem měla přejít na 2 level, a pak byl úraz a no jo... ale taky jsem zničehonic v sobě našla vůli a každý den (někdy jsem vynechala jeden den) cvičila a postupně jsem si na to zvykla a stala se z toho rutina. A to cvičení hodně pomáhalo, všímla jsem si, jak jsem hlavně nacházela víc síly v nohou, po schodech, když jsem šla, tak to bylo s větší lehkostí a vydržela jsem běhat déle, nebyla jsem až tak extra zadýchaná jako jindy. Šlo to poznat a taky jsem v tom našla špetku sebevědomí. Podobně jak před čtyřmi roky, když jsem se rozšoupla. V říjnu, jak bylo menší teplo, jsem se k tomu vrátila, ale vydržela jsem nejvíc tak čtyři dny. Ale teď se k tomu samozřejmě vrátím.
A za třetí, že jsem vyhrála židličkovanou... ^^...............
Tohle vše společně s jízdami mi přidalo... na identitě? Učitel mi řekl, že ze mě má velkou radost, poněvadž to jsou mé první jízdy, a že jsem na sebe nejspíš moc tvrdá. Na sebe moc tvrdá? Hmm. Tak tohle jsem slyšela poprvé a naposled. On je pan učitel podle mě tak trochu i psycholog :D. Poslední, co jsem od učitele na kejtru slyšela bylo: "No ty jsi šikovná, ale strašně líná".

No a vidíte, pár dní po tom, co jsem napsala tenhle článek, se mi zdál sen, krásně jednoduchý a symbolický. Zapamatovala jsem si ho, protože to z toho fakt křičelo, že je to nějaké "poselství". Sen a jeho výklad od Zlatky si můžete přečíst zde. ^^

Docela mě potěšilo ale spíš víc pobavilo, když jsem zjistila, že mám aktuálně 7 planet ve Střelci. O tom Střelci, o kterým jsem říkala, že jsou takoví klauni. Slunce, Luna, Merkur, Mars, Venuše, Jupiter a Pluto. Á jako... nevim :D Považuju to vcelku za fenomén, protože..... tolik ohnivých znamení? Co se to děje? Možná proto jsem teď tak nešikovná a proto mám teď takové zapálení (vůli) víc než předtím. Ale Luna mi přejde v květnu do Kozorohu, tak mě štve, že mi to překazí :/ A ještě k tomu Kozoroh, no fakt super, díííky vesmíre :D (ale furt lepší než ve štíru hahahhh) (i když..)

Poslední dobou mám nějak moc dlouhé spisy, tak to musím zas rozkouskovat, takže ostatek nejspíš v další části. :)