Březen 2018

Nezvaný host

12. března 2018 v 21:43 | nevim co to zas má být D: |  V akci
Něco na tom hlasu, znějící jako tmavý samet, je povědomé - Říkají, i když čas pomine, zůstane stejná. Mění se období, i na podzim - srdce zůstává stejné. I když čas ubíhá a sám mizí v dáli, a (ona) nevidí cíl (ani kam tak běží), ty věty jí chutnají čím dál lépe. Vlastně...

Na tom nezáleží, že ta noc je již dávno zapomenuta - a ve vzpomínkách, pouze třepotá se - ta spolknutá slova, které nikdy nevyřkl. A ve snech je poznání, o zradě a o lásce. Že před ním je jako sněženka... schovaná ve sněhu.

Kdyby jen už nehrála ta stará známá melodie, ... z klavíru noty jako ozvěna z toho dne, kdy na rtech měl vyznání. Ale to jitřní slunce, jež rozpustilo zbylý sníh, už dávno zapadlo - vplulo mezi stromy. Přišlo léto.